Vtipy

Ufóni tajně přistáli na Zemi a po čtrnácti dnech zkoumání došli k závěru, že dominantním druhem jsou zde stroje. Rozhodli se, že na nějakém odlehlejším místě zkusí navázat kontakt. Záblesk světla a na pouštní silnici u benzinové pumpy stojí ufón. Dojde na pár metrů k jednomu stojanu a povídá vysokým, synteticky znějícím hlasem, v lámané angličtině:
„Doveď mě ke svému veliteli.“

Stojan samozřejmě neodpověděl. Tak to ufón zkusil znovu, trochu hlasitěji:
„Doveď mě ke svému veliteli!“

Stojan zase nic. Tak ufón rozepnul pouzdro u opasku, vytáhl paprskomet, odjistil ho a zařval:
„Doveď mě ke svému veliteli!“

Stojan byl bezpochyby vyděšen k smrti, ale neřekl ani slovo. Tak ufón zmáčknul spoušť a z jeho paprskometu model 8A vyrazil paprsek. Celá pumpa během vteřiny zmizela a výbuch odhodil ufóna několik stovek metrů. Po chvíli poblíž přistála kosmická loď a ufóna naložila. Když se probral, velitel mu říká:
„Vidíš, já jsem ti říkal, aby sis nezahrával s frajerem, kterej si omotá péro kolem hlavy a strčí si ho do ucha!“

Letí velké dopravní letadlo. Kapitán se připravuje na přistání. Z kontrolní věže dostává povolení a zahajuje přistávací manévr. Co však nevidí:
„Sakra, jak to, že ta dráha je tak krátká?! Na takhle krátké dráze s tímto letadlem ani za prase nepřistanu!“

Nedá se ale už nic dělat a musí se o přistání pokusit. Cestující dostanou příkaz zaujmout bezpečnostní polohu. Kapitán se opatrně přibližuje nad samý začátek letištní dráhy, aby využil co možná nejdelší dráhu. Vzum…
Sotva se kola dotkla betonu, kapitán začíná brzdit, co mu síly stačí. Už jen padesát metrů do konce dráhy. Už jen dvacet metrů do konce dráhy! Už je na samém okraji. Uf. Brzdy se roztekly, ale na posledním decimetru letadlo zastavilo. Kapitán vyleze ven a zhluboka si oddychne.
„Kurva, že ale byla ta dráha sviňsky krátká!“

Pak se rozhlédne kolem. Nejdřív vpravo, pak vlevo.
„Jak je ale široká!“

Dva trosečníci se procházejí po ostrově a najednou docela blízko vybuchne v moři atomová bomba a na obloze začne vyrůstat typický hřib.

„Hurá!“ jásají oba. „Civilizace je blízko!“

„Vzbuďte svého kolegu,“ povídá profesor studentovi na přednášce.

„Proč já? Vy jste ho uspal.“

Nedělej domácí úkoly. Stejně za něj dostane lepší známku člověk, který ho opsal.

Člověku se nikdy nelíbí ta věc, na kterou mu stačí kapsa.

Opilý dědeček stojí u plotu, drží v ruce šňůrku od spodků, čůrá a povídá:
„Kurňa, a na tohle kdysi ženský letěly.“

Povídá Rus:
„Dělám ve fabrice na šicí stroje, tak jsem si řekl, že bych mohl jeden po součátkách pronést domů. Ale ať to skládám jak to skládám, vždycky mi vyjde lehký kulomet.“

Přijde cikán na úřad práce, ptá se po zaměstnání, a že chce práci v teple a dobře placenou. Úřednice se ho zeptá:
„Jaké máte vzdělání?“

„Dvě třídy základní školy,“ odpoví Dežo.

Úřednice na to:
„Tak to bych pro vás měla místo ředitele v bance. Pracovní doba šest hodin denně, plat sto tisíc a dovolená šest týdnů.“

„Pani, vy si ze mě robitě srandu, né?“ rozčílí se cikán.

„Ale pane,“ namítne ženská, „vy jste začal!“

Vypráví s úžasem svým společníkům z cirkusu polykač nožů:
„Přátelé, představte si, co se stalo.“ „Můj synek, kterému je teprve devět měsíců, spolkl první špendlík!“