„Miluješ mne?“

„Ano, miláčku!“

„A vezmeš si mne?“

„No, zbláznila ses?“

„Tak ze mne, pane, okamžitě slezte!“

Člověku se nikdy nelíbí ta věc, na kterou mu stačí kapsa.

Ve veřejných městských záchodcích mladý muž, když vycházel u kabiny, nechtěně vrazil do starého bači, který se chystal udělat malou potřebu.
„Oh, bačo, promiňte!“ rozpačitě se omlouvá mladík.

„Seru ti na tvoje promiňte!“ rozčiluje se bača. „Hledal jsem ho půl hodiny a když jsem ho konečně našel, tak mi ho vyrazíš z ruky!“

Přijde holčička do zverimexu a žvatlá:
„Puosimvás, máte maí kwáíčky?“

Prodavač nasadí klasické dětské žvatlání, sehne se k ní a vezme ji k výběhu:
„Ty bys chtěla kwáíčka? A jakýho? Máme tu maího hnědýho kwáíčka, maího chwupatýho šedivýho kwáíčka, maího uoztomiího bíuího kwáíčka…“

Holčička se dívá do výběhu, zamyslí se a povídá:
„No jak tu tak koukám na ty maí kwáíčky, tak myslim, že moe kwajta na bauwu doceua seue.“

Přijde Dežo do hospody a už od dveří křičí:
„Všem platím jednu rundu piva!“

Tak všichni popíjejí a hospodský se ptá Deža:
„Ty, Dežo, ty máš dnes nějaký svátek, nebo co?“

„Ale ne, narodil se mi syn!“

„Super a jak se jmenuje?“

„Dežo Digital!“

„A proč Dežo Digital!?“

„No, Dežo po mně a Digital, protože nemá ručičky...“

Starší slečnu Sáru přepadli před domem dva maskovaný lupiči. Posadili ji do auta a ptají se jí:
„Paní buď půjdeme k vám domů a vy nám dáte všechny cennosti, nebo vás budeme vozit autem a znásilňovat, dokud nám nedojde benzín. Jak se rozhodnete?“

„Tak jedeme na benzinku.“

Dva inženýři stáli u základny vlajkového stožáru a dívali se na jeho vrchol. Šla kolem žena a zeptala se, co dělají.

„Máme zjistit výšku tohoto stožáru,“ řekl jeden z nich, „ale nemáme žebřík.“

Žena vytáhla z kabelky klíč, uvolnila pár šroubů a položila stožár na zem. Pak vytáhla svinovací metr, změřila ho a oznámila:

„Dvacet jedna stop a šest palců,“ a odešla.

Jeden z inženýrů zakroutil hlavou a rozesmál se:
„To nám je fakt k ničemu. Ptáme se na výšku a ona nám řekne délku!“

Oba inženýři mezitím opustili svá zaměstnání a v současnosti působí jako zvolení členové parlamentu.

Ptá se bača pastýře Pavla:
„Poslyš, Pavle, kdybys v lese potkal medvěda, co bys dělal?“

„No, co bych asi tak dělal? Puškou bych ho zastřelil!“

„A kdybys pušku neměl?“

„Tak bych mu valaškou hlavu uťal!“

„A kdybys neměl valašku?“

„Ale bačo, vždyť já přece mám valašku!“

„No jo, ale, dejme tomu, že bys ji v kolibě zapomněl…“

„Tak bych rychle vylezl na strom!“

„A kdyby tam nebylo stromu?“

„Jak. Bačo, to v lese není stromu?“

„Věru! Takový je to les, ve kterém není stromu!“

„No tak bych utekl…“

„Ale medvěd běží rychleji než ty! Dohoní tě a sežere…“

„…ale já bych skočil do jezera!“

„…éj, ale tam není žádného jezera…“

„Poslyšte, bačo! Na čí vy jste vlastně straně?!! Na mé, nebo na medvědově???“

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá:
„Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící.“

Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá:
„Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?“

John povídá:
„Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu.“

Tak si sedl a napsal:
„Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John.“

O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo:
„Drahý synu, já neříkám, že spíš s Julií a neříkám ani, že nespíš s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak už by naběračku na omáčku dávno našla. S láskou máma.“