Vtipy: Manželské

Bohatý, úspěšný avšak postarší obchodník Izák si za ženu vzal podstatně mladší, velmi hezkou Ráchel. Napřed vše probíhá dobře, ale po čase si Ráchel začne stěžovat, že se necítí v manželském loži dostatečně uspokojená.

Izák zajde za rabínem s prosbou o radu. Ten mu řekne, že za ním pošle mladého jáhna, který u něj doma vše vyřeší. Jáhnovi pak uloží, aby si vzal k Izákovi 2 velké ručníky, svlékl se, jeden ručník si omotal kolem beder a druhým mával tak, aby až se bude Izák s Ráchel milovat, Ráchel měla na něj dobrý výhled. Počítal moudře s tím, že když se bude Ráchel při milování dívat na mladé mužské tělo v pohybu, bude to pro ni potřebná inspirace.

Jáhen přišel a vše proběhlo, jak rabín nakázal. Ráchel sice připustila, že je to o něco lepší, ale že nejlepší by bylo, kdyby se s ní miloval jáhen a ručníkem mával Izák. Tak se tedy stalo. Ráchel ječela blahem a když se po krásném milování slastně protahovala, vzdychala a jáhen vydýchával milostný maratón, přistoupil k němu Izák a přátelsky povídá:
„Vidíš hochu, musíš se ještě hodně učit. Takhle se mává ručníkem. Jako já a ne jak jsi to ty před tím šidil!“

Šéf si přinesl do kanceláře plakát s nápisem:
„NEZAPOMEŇTE, ŽE TADY JSEM ŠÉFEM JÁ!“

Když se vrátil z oběda, našel na stole vzkaz:
„Volala vaše paní, že chce ten plakát zpátky domů.“

Tři týdny po své svatbě volá Joana svému faráři.
„Důstojnosti,“ zakvílela, „strašně jsme se s Johnem poprali!“

„Jen klid, má dcero,“ praví farář, „není to ani z půlky tak zlé, jak se domníváš. Každé manželství si musí prožít svoji první rvačku!“

„Já ví, já vím!“ povídá Joana. „Ale poraďte mi, co mám udělat s mrtvolou?“

Na večírku napomenula žena svého muže:
„To už je počtvrté, co sis šel pro zmrzlinu a dort. Není ti to trapné?“

Pokrčil rameny a odpověděl:
„A proč by mělo? Pořád jim říkám, že je to pro tebe.“

Manžel vstal z křesla a šel se holit do koupelny. V tu chvíli spadly těžké hodiny přesně na místo, kde předtím seděl. Manželka jen suše konstatovala:
„Ty hodiny se pořád opožďují!“

Povídá žena manželovi:
„Pojď se milovat. Ty na mě úplně kašleš. Jediný, co umíš, je dojít si do ledničky pro pivo.“

„No tak dobrá, ale rozdáme si to na koníčka.“

„Když my už se tak dlouho nemilovali, že ani nevím, jak se to dělá!“

„Jednoduše. Stoupneš si na všechny čtyři, já si na tebe sednu a ty mě dovezeš k lednici pro pivo.“

Pepa říká v hospodě:
„Chlapi, ta moje stará se pořád dívá do okna. Když prší, když mrzne, nebo když sněží, zkrátka pořád.“

„No a co budeš dělat?“

Pepa na to:
„Asi ji pustím domů!“

Policajt se oženil. Za pár dnů přijde do služby a kolegové samozřejmě vyzvídají:
„Tak co? Jaká byla svatební noc?“

„Kluci, to mi nebudete věřit,“ povídá novomanžel. „Já jsem byl ráno tak rozespalej, že jsem ze zvyku vytáhl peněženku. Vzal jsem z ní sedm stovek a položil je na noční stolek. Manželka se probudila, kouká na to...“

„Průšvih, co?!“ chytají se za hlavu kolegové.

„Ne, dobrý! Říkala, že v manželství už to není tak drahý a vrátila mi dvě stovky!“

„Tvoje matka je s námi už dvacet let,“ řekl Jiří. „Není načase, aby si našla vlastní bydlení?“

Helena se zamračila a odpověděla:
„Já myslela, že je to tvoje matka.“

Jednou dědkovi utekla babka. Smutný jí poslal zprávu:
„Božka, vrať se, protože bez tebe zemřu!“

Brzy dostal odpověď:
„Nevrátím se! Vždyť tobě je dobře i beze mě!“

Dědek znovu odepsal:
„Vrať se ke mně, jinak se zblázním!“

Přišla odpověď:
„I v blázinci dávají najíst!“

Nakonec dědek sebral rozum a napsal:
„Božka, vrať se,. Dozvěděl jsem se něco nového o sousedce Štěpánkové!“

Odpověď přišla okamžitě:
„Přijedu večerním vlakem, čekej mě na nádraží!“