Vtipy: Práce

Šéf si přinesl do kanceláře plakát s nápisem:
„NEZAPOMEŇTE, ŽE TADY JSEM ŠÉFEM JÁ!“

Když se vrátil z oběda, našel na stole vzkaz:
„Volala vaše paní, že chce ten plakát zpátky domů.“

Vědci ve Švýcarsku vyvinuli tak tenký drát, že jeho tloušťku nedokázali ani za pomoci laboratoří z celé země změřit. Poslali ho tedy do Francie. Francouzi jim odpověděli, že to také nedokážou. Stejně neuspěli ani vědci z Anglie, Německa a dokonce i z Ameriky.

Švýcaři přemýšleli, jak na to. Po dlouhém hledání na internetu narazili na české kutilské fórum. Tam podle ostatních vládl jistý Franta Jedlička z Moravy. Všichni se shodli, že není nic, co by Franta nedokázal. Tak mu tedy drát poslali.

O dva dny později jim Franta odepsal:
„Tož ten drát je široký přesně 0,0000518 mikrometru. Ale zapomněli jste mi napsat, co s ním mám udělat. Chcete na něm vyřezat závit, nebo do toho mám vyvrtat díru, nebo jak?“

V supermarketu probíhala soutěž o nejlepší prodavačku.

Na třetím místě se umístila ta, co prodala slepému barevnou televizi i s teletextem.

Na druhém místě se umístila prodavačka, která prodala hluchému stereomagnetofon a k tomu sluchátka.

První místo obsadila ta, co prodala policajtovi kukačkové hodiny a k tomu 50 kilo ptačího zobu.

Zedník volá do práce šéfovi:
„Šéfe, dneska nemůžu přijít do práce. Bolí mě hlava, břicho a celej se cejtím takovej slabej.“

Šéf na to odpoví:
„Počkej Franto, neblbni, máme teď moc práce a víš, že tě dneska opravdu potřebuju. Víš, co já dělám v případě, když je mi podobně? Řeknu manželce, ať mi ho vykouří, a hned je mi líp a do práce dojdu. Zkus to taky!“

Za dvě hodiny volá zedník znovu:
„Šéfe, za chvíli jsem v rachotě. Udělal jsem přesně to, co jste mi poradil, a cejtim se jak rybička. …Jo, a máte moc krásnej barák!“

Čtyři muži hrají golf. Když poslední dohrává, tři již sedí u svého čaje o rozmlouvají o svých dětech.

„Můj syn začínal jako pokladač koberců“ říká ten první. „Ale pak se vypracoval a dnes má prosperující stavební firmu. Je dokonce tak úspěšný, že si mohl dovolit darovat nový dům jednomu svému dobrému příteli“.

„Můj syn začínal jako prodavač aut“ říká ten druhý. „Pak se vypracoval tak, že sám vlastní několik obchodů s auty. Je dokonce tak bohatý, že si mohl dovolit věnovat svému dobrému příteli úplně nové luxusní auto.“

„Můj syn začínal na burze a dnes již vlastní spoustu cenných akcií“ přidá se třetí. „Je natolik bohatý, že si mohl dovolit věnovat balík akcií svému dobrému příteli.“

Když přijde k čaji čtvrtý muž, ptají se jej ostatní na jeho syna.

„Abych řekl pravdu, nejsem se svým synem příliš spokojen“, říká muž. „Začínal jako holič a holičem zůstal. Už to dělá patnáct let. A ke všemu jsem nedávno zjistil, že má homosexuální styky. Ale musím uznat, že v tom si nevede špatně. Musí asi být dobrý, protože jeho poslední tři přátelé mu věnovali nový dům, luxusní auto a balík akcií.“

Nový prodavač je testován v obchodním domě, jak umí prodávat. Právě říká zákazníkovi:
„Ale co budete dělat s tím prutem? Jak se chcete k tomu rybníku dostat? Kupte si auto.“

„Máte pravdu, tak si vezmu jednu Fabii.“

Ředitel přihlíží a když zákazník odejde, chválí prodavače:
„To je neuvěřitelné! Chtěl pruty a ty mu nacpeš auto.“

Prodavač na to:
„Ale on si nepřišel pro pruty, ale pro vložky pro manželku. A tak jsem mu řekl, co bude celý ten týden dělat, ať jede na ryby.“

Přijde muž k šéfovi a nervózně říká:
„Dobrý den. Chtěl bych přidat.“

Šéf zvedne hlavu, usměje se a říká:
„Tak přidejte!“

Květinář přišel vlastním přičiněním o práci. Často popletl objednávky.

Např. žena poslal květiny, objednané manželem, který byl na služební cestě. Byla poněkud překvapena, když u kytice našla lísteček:
„Přijměte naši upřímnou soustrast.“

Daleko více však byla překvapena právě ovdovělá žena, z jejíž kytice vypadl lísteček:
„Je tu tepleji, než jsem myslel. Škoda, že tu nejsi také.“

Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl jsem, že šéf mi volno jen tak nedá. Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní pustí. Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat podivné zvuky. Má kolegyně se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě. Vysvětlil jsem jí, že představuji žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce. Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
„Co tam, proboha, děláte?“

Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou. Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů Odpočinout. Seskočil jsem dolů a odcházel domů. Moje spolupracovnice se ovšem vydala za mnou. Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
„A kam jdete vy?“

Odpověděla mu:
„Jdu taky domů. Přece nebudu dělat potmě.“

Francouz se chlubí:
„U nás stavíme tak rychle, že ráno jedu do práce kolem louky a odpoledne domů už kolem nový automobilky.“

Ital na to:
„Já jedu ráno do práce a nic, a když se vracím, tak tam stojí nová textilka a z práce jdou ženský v šatech, co tam vyrobily.“

Čech se nedá:
„U nás začnou zedníci ráno v osm stavět pivovar, a v deset už jsou namazaný.“