Vtipy: Židovské

Bohatý, úspěšný avšak postarší obchodník Izák si za ženu vzal podstatně mladší, velmi hezkou Ráchel. Napřed vše probíhá dobře, ale po čase si Ráchel začne stěžovat, že se necítí v manželském loži dostatečně uspokojená.

Izák zajde za rabínem s prosbou o radu. Ten mu řekne, že za ním pošle mladého jáhna, který u něj doma vše vyřeší. Jáhnovi pak uloží, aby si vzal k Izákovi 2 velké ručníky, svlékl se, jeden ručník si omotal kolem beder a druhým mával tak, aby až se bude Izák s Ráchel milovat, Ráchel měla na něj dobrý výhled. Počítal moudře s tím, že když se bude Ráchel při milování dívat na mladé mužské tělo v pohybu, bude to pro ni potřebná inspirace.

Jáhen přišel a vše proběhlo, jak rabín nakázal. Ráchel sice připustila, že je to o něco lepší, ale že nejlepší by bylo, kdyby se s ní miloval jáhen a ručníkem mával Izák. Tak se tedy stalo. Ráchel ječela blahem a když se po krásném milování slastně protahovala, vzdychala a jáhen vydýchával milostný maratón, přistoupil k němu Izák a přátelsky povídá:
„Vidíš hochu, musíš se ještě hodně učit. Takhle se mává ručníkem. Jako já a ne jak jsi to ty před tím šidil!“

Paní Posilesová je vdova a má tři děti. Pan Pollak je vdovec a má dvě děti. Oba se poznali, zamilovali a pak se vzdali a měli spolu děti. Za nějaký čas přijde pan Pollak domů a slyší strašný řev.

„Co je to za rámus?“, ptá se manželky.

„Nic. To jen se tvoje děti a moje děti perou s našimi dětmi.“

Kohn se náhle v synagóze skácí a je mrtev. Roubíček dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu. Zaklepe tedy u kohnů a když mu otevřou, zeptá se:
„Bydlí tady vdova Kohnová?“

„Bydlí, jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova.“

„Chcete se vsadit?“

V synagoze se vedle sebe modlí Lederer v hezkém novém kožíšku a Kohn ve starším ošumělém kabátu. Lederer prosí:
„Bože, dej, ať udělám kšeft za 10.000 $.“

Vedle něj Kohn:
„Bože, dej, ať udělám kšeft za 5$.“

A tak to jde dokola. Po chvíli Lederer vstane, sáhne do portmonky, vyndá pět dolarů a podává je Kohnovi:
„Vezmou si to, Kohn, a nerozptylujou mi Hospodina.“

Přiběhne Kohn za Roubíčkem a volá už ve dveřích:
„Kohne, tvoje čtrnáctiletá dcera v parku kojí!“

Na to Roubíček s bohorovným klidem odpoví:
„A proč by nekojila, když má čas a mlíko?“

Jede v newyorském metru malý Žid a sleduje černocha, který čte hebrejsky psané noviny. Židovi to přijde divné a říká černochovi:
„Promiňte, vy ráčíte být Žid?“

A černoch říká:
„No tak to by mi tak ještě scházelo!“

Skinhead, cikán a žid chytí zlatou rybku a ta říká:
„Každému z Vás splním jedno přání.“

Cikán:
„Chci aby žid zdechnul.“

Žid:
„Chci aby cikán zdechnul.“

Skinhead:
„Tak to já v tom případě už jenom kávičku.“

V nacistickém zajateckém táboře se velící důstojník rozhodl, že na Štědrý večer propustí některé své vězně. Nejspravedlivější bude, když každému položí otázku a ti, kteří odpoví správně, budou propuštěni.

První přišel na řadu britský důstojník. Němec se ho ptá:
„V roce 1912 se srazila slavná loď s ledovcem. Jak se loď jmenovala?“

Brit nezaváhal, řekl, že Titanic, a byl propuštěn.

Druhý přišel na řadu Američan. Velitel se ho ptá:
„V roce 1912 se srazil Titanik s ledovcem. Víte kolik životů bylo tehdy ztraceno?“

Američan řekl, že 1517, a byl propuštěn.

Třetí na řadu přišel Žid. Německý velitel spustil:
„V roce 1912 se Titanik srazil s ledovcem a potopit. Tenkrát zahynulo 1517 lidí. Jak se jmenovali?“

Potkají se dvě židovské mámy:
„Tak co, Rut, jak se daří dětem?“

„Ani se neptej. Náš Mojše si vzal pěknou mrchu! Do jedenácti se válí v posteli, celý dny trajdá venku a utrácí bůhví za co. A když chudák kluk celý uhoněný večer konečně přijde domů, myslíte, že pro něj má pořádnou teplou večeři? Pche! Ještě ho nutí, aby ji vzal do drahé restaurace!“

„A co Esterka?“

„Ta si vzala učiněného světce! Snídani jí nosí do postele, koupí jí všechno, nač si vzpomene a večer ji vodí do prvotřídních podniků.“

Mojše byl středověký židovský astrolog. Předpověděl, že králova milenka brzy zemře. Když dotyčná krátce na to zemřela, rozhněvaný král si nechal zavolat astrologa.
„Proroku, kdy, podle hvězd, zemřeš ty?“ udeřil na něj.

„Nevím, kdy přesně zemřu,“ odpověděl po chvilce Mojše. „Vím ale, že až odejdu na věčnost, tři dny poté zemře král.“