Vtipy: Vojenské

Přijde voják za kapitánem a říká mu:
„Přišla za tebou tvoje žena.“

Kapitán se rozčílí:
„Co? Jak za tebou? Snad za vámi, ne?“

A voják klidně odpoví:
„Ne, za námi byla včera.“

Velitel roty říká vojínům:
„Zítra jdeme do divadla na Figarovu svatbu. Přijďte vzorně upraveni.“

Druhého dne se sejdou před divadlem a všichni jsou vzorně oblečeni a v rukou drží malý dárek. Velitel se jich zeptá:
„Proč jste přinesli ty dárky?“

A vojáci odpoví:
„Jdeme přece na svatbu, ne?“

„To není opravdová svatba,“ praví velitel. „To je divadelní hra.“

Za chvíli šeptá jeden vojín druhému:
„Teď machruje, ale když jsme šli minule na Labutí jezero, nesl největší pytel s chlebem.“

Pepa se vytahoval před kamarádem, že jeho sestra se přestrojila za chlapa a šla do armády. Kamarád se diví:
„Hele, ale to se s nima musí i sprchovat, převlíkat a všechno, ne?“

„No, to jo.“

„A to na to jako nepřijdou?“

„Přijdou, ale myslíš, že to někdo řekne?“

Americký voják sloužící se právě vrátil z několikatýdenního nasazení. Konečně dostal pár dní volna a jel vlakem do Londýna.

Vlak byl přeplněný, a tak prošel celou soupravu a hledal volné místo k sezení. Jediné volné sedadlo bylo vedle elegantně oblečené dámy středního věku, ale na něm se rozvaloval její malý pes.

Unavený voják se slušně zeptal:
„Promiňte, madam, mohu si sednout?“

Angličanka se na něj povýšeně podívala, povytáhla nos a odfrkla si:
„Vy Američané! Jste tak nezdvořilí. Nevidíte, že tam sedí moje malá Fifi?“

Voják si povzdechl a pokračoval dál hledat jiné místo, ale celý vlak byl obsazený. Po chvíli se znovu ocitl před tou samou dámou a jejím psem. Znovu tedy požádal:
„Prosím vás, paní, mohu si přisednout? Jsem opravdu unavený.“

Žena si ho přezíravě změřila, nakrčila nos a znechuceně pronesla:
„Vy Američané! Nejenže jste nezdvořilí, ale i arogantní. Představte si to!“

Voják už neřekl ani slovo. Sklonil se, popadl malého psa, otevřel okno a vyhodil ho ven. Pak se klidně posadil na uvolněné místo.

Žena se zděšeně rozkřičela, začala nadávat a požadovala, aby někdo vojáka potrestal.

V tu chvíli se z druhé strany uličky ozval distingovaný anglický gentleman:
„Víte, pane, vy Američané máte skutečně talent dělat všechno špatně. Držíte vidličku v nesprávné ruce, řídíte auta na špatné straně silnice. A teď jste, pane, vyhodil z okna špatnou čubku.“

Armádní jednotka je na cvičení v džungli a seržant dává vojákům důležité instrukce:
„Hoši, místní ženy jsou tak okouzlující, že se do nich okamžitě zamilujete. Ale vyhněte se jim za každou cenu. Jsou plné nemocí!“

„Dále voda. Obsahuje strašlivého Ju-Ju červa. Pokud se napijete, budete trpět. Takže varuji předem!“

„A nakonec je tu had tak smrtící, že se mu musíte opravdu vyhnout. Má černé a žluté pruhy, snadno ho poznáte. Když už ho chytíte, popadněte ho za ocas, rukou sjíždějte nahoru k hlavě a pořádně ho majzněte.“

„Tak jo, hoši! Na cestu!“

O dva týdny později navštíví seržant tři vojáky v polní nemocnici.

„Tak co se stalo, vojáku?“ ptá se prvního.

„Seržante, ta místní holka byla tak nádherná… nešlo odolat… teď mám syfilis.“

„Říkal jsem ti to, chlapče!“ povzdechne si seržant.

Přistoupí k druhému vojákovi: „A ty?“

„Voda, Seržante. Byl jsem tak žíznivý, že jsem se prostě napil. A teď mi ten Ju-Ju červ žere zadek.“

Seržant jen zavrtí hlavou a přejde k poslední posteli, kde leží voják celý v obvazech, sotva se hýbe.

„A co se stalo tobě?!“

Voják zasténá:
„Černo-žlutý had, Seržante! Chytil jsem ho, přesně jak jste říkal. Ale teď mám dva prsty vražené do zadku největšího bengálského tygra, jakého jste kdy viděl!“

Pro poslední fázi iniciace do CIA museli tři zbývající kandidáti prokázat svou loajalitu. Každý z nich dostal pistoli a byl pověřen úkolem zabít svou manželku.

Prvnímu muži dali zbraň a řekli mu, že jeho žena je v prvním pokoji. Byl zdrcený, že by měl zahodit veškerou svou dosavadní práci, ale svou ženu miloval příliš na to, aby to udělal.

Druhý muž došel k druhému pokoji, ale nebyl schopný ani otevřít dveře. Uvědomil si, že mu na ní záleží víc než na práci.

Třetí muž vzal zbraň a vydal se chodbou. Rozkopl dveře a po pár sekundách se z místnosti ozvaly zvuky zápasu. Po několika dalších minutách vyšel ven, celý zadýchaný a křičel:
„Měli tam jen slepé náboje! Musel jsem tu mrchu uškrtit!“

ZPRÁVA NA ZÁZNAMNÍKU BRITSKÉ ARMÁDY:

Děkujeme, že jste zavolali Britskou armádu. Omlouváme se, ale všechny naše jednotky jsou momentálně v terénu nebo jinak zaneprázdněné. Zanechte prosím zprávu s názvem vaší země, jménem organizace, regionem, konkrétní krizí a kontaktním číslem, na kterém vás můžeme zastihnout.

Jakmile vyřešíme Kosovo, Bosnu, Makedonii, Srbsko, Irák, Severní Irsko, Sierra Leone, Kongo, pochodování sem a tam po asfaltu v Londýně a povinné školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zavoláme vám zpět.

Mluvte prosím po zaznění tónu, nebo pokud požadujete další možnosti, poslouchejte následující instrukce:

A. Pokud je vaše krize malá a blízko moře, stiskněte 1 pro Royal Marines.

B. Pokud se vaše záležitost nachází v exotickém prostředí s tropickým klimatem, dobrými hotely a lze ji vyřešit jedním či dvěma nízkorizikovými nálety, stiskněte 2 pro Royal Air Force. (Upozorňujeme, že tato služba není dostupná od 16:30 hod. ani o víkendech.)

C. Pokud se váš dotaz týká situace, kterou lze vyřešit válečnou lodí, trochou slavnostní výzdoby, vlajkami, pořádným koktejlovým večírkem a špičkovou pochodovou kapelou, napište s dostatečným předstihem na adresu: First Sea Lord, The Royal Navy, Whitehall, London SW1.

V pohádkové říši zuří válka.

„Pane generále, poslušně hlásím, že už nám sundali dvacet letounů!“ oznamuje svému velícímu plukovník.

Generál zrudne zlostí a mumlá si pod vousy:
„Zatracení obři!“

Nastoupená jednotka na americké vojenské základně. Vpředu velitel:
„Kdo z Vás stiskl ten červený knoflík?“

Nic.

„Ptám se, kdo stiskl ten červený knoflík?“

Zase nic.

„Naposledy se ptám, kdo to zmáčkl ten knoflík?“

Hrobové ticho. Velitel mávne rukou a řekne:

„Ale co, čert vem Nový Zéland.“

Kolik Rusů je potřeba k výměně žárovky?

???

To je vojenské tajemství.