Vtipy: Partneři

V Půlnočním království je princezna na vdávání, nápadníci se jen hrnou. Princezna si vymínila, že aby si mohla vybrat toho pravého, musí se s ním projít při svitu měsíce zámeckým parkem. Potíž je v tom, že z takové procházky se vždy vrátí sama – po princi ani vidu ani slechu. To se rychle rozkřikne a další nápadníci se už nehlásí.

Zoufalý král tedy nechá vyhlásit, že dá princeznu za ženu a půl království prvnímu, kdo se z té procházky vrátí živ a zdráv. Přihlásí se jediný zájemce – Honza. Jde tedy s princeznou do parku a když přijdou k jezírku s krokodýly, princezna si sundá z ruky prsten a hodí ho do jezírka. Nato se otočí k Honzovi a říká:
„Vyndej ho!“

Honza ho vyndá, princezna se radostně usměje a říká:
„No vidíš, a ti blbci tam skákali.“

Dědek se ptá báby:
„Co děláš radši, pereš nebo šiješ?“

Bába na to:
„No, asi šiju...“

Dědek se usměje a povídá:
„No to jsem rád. Já jsem se totiž posral, tak jsem to vystřihl.“

Vdova si dala inzerát:
„Hledám přítele menší postavy, který má rád legraci, ryby a hry v kolektivu.“

Přišla odpověď:
„Pořiďte si tučňáka!“

Patrick a Michael byli nejlepší přátelé. Jednoho dne se rozhodli vyrazit na projížďku na kolech, ale když dorazili do půjčovny, všechna kola už byla pryč. Kromě tandemu. Rozhodli se ho vzít, a tak si Patrick sedl dopředu.

Jeli malebnými irskými silnicemi, až dorazili k prudkému kopci. Zastavili a podívali se nahoru. „Begorrah, to je nejvyšší kopec v celé Irsku!“ zvolal Patrick.

„To je pravda, to je,“ odpověděl Michael. „To nám dá pořádně zabrat, to je jisté.“

A tak se do toho pustili, šlapali, co jim síly stačily. Brzy z nich lil pot a sotva popadali dech.

„Proboha, to je ale prudký kopec,“ vydechl Patrick.

„To je pravda, to je,“ vykřikl Michael a ještě víc přidal do pedálů.

Konečně dosáhli vrcholu a zastavili, aby popadli dech.

„Svatí nás ochraňuj, to byl ten nejprudší, nejvyšší a nejtěžší kopec v celém Irsku!“ řekl Patrick.

„To je pravda, to je,“ souhlasil Michael. „A kdybych celou dobu nedržel brzdy, sjeli bychom zpátky dolů!“

Muž a žena při první schůzce na lavičce v parku. Muž se ptá:
„Poslouchej. Jakou sexuální polohu máš nejraději?“

„Ty se stále bavíš jen o sexu. Pojďme se bavit třeba o hudbě.“

„Dobře. Už jsi někdy šukala na klavíru?“

Moje přítelkyně a já zkoušíme „vztah na dálku“. Musím od ní zůstat minimálně 30 metrů daleko.

Taky mi policie doporučila, abych jí přestal říkat „moje přítelkyně“.

Kluk:
„Upletl jsem ti korunku z lučního kvítí, protože jsi královna mého srdce“

Holka:
„Ty jsi chudej, viď ?“

„Miláčku, mám u tebe alespoň nějakou šanci?“

„No jasně, vždyť jsi druhá.“

„A kdo je první?“

„Všechny ostatní.“

ŽENA:

Leží vedle mě, vůbec mě neobejme.
Kouká do stropu…
Kdo ví nad čím asi přemýšlí. Jsme spolu už dva roky.
Je to příliš dlouho - zřejmě je nejvyšší čas vyměnit mě za mladší.
Přece jen, za ty dva roky jsem dost přibrala.
Zamračil se, to není dobrý. Myšlenkami je úplně někde jinde.
Ztrácím ho, už pro něj nic neznamenám!

MUŽ:

Moucha na stropě. Jak to ta kurva dělá, že nespadne?!

„Podvedl jsi mě někdy?“

„Jo. Ale jen jednou. Přísahám.“

„Cože? Jako kdy? A jak se to stalo ?“

„Minulej tejden v kartách.“