Už bylo ke konci směny a gynekolog čekal na svoji poslední objednanou pacientku, která nešla a nešla. Po půlhodinovém čekání už nepředpokládal že přijde a tak si nalil gin s tonikem, aby se trochu uvolnil před odchodem domů. Uvelebil se pohodlně v křesle a začetl se do novin. Vtom zazvonil zvonek, tak otevřel, a do ordinace vběhla dotyčná pacientka, celá zadýchaná a omlouvá se.

„To nevadí“, odpoví lékař. „Podívejte, právě jsem si dával gin s tonikem, během čekání na vás. Nemáte také na něj chuť? Mohl bych vám nabídnout?“

„Přijímám s potěšením“, odpoví pacientka. „Tak jsem sem utíkala, že mám skutečně žízeň“.

Lékař jí podá pohár, posadí se naproti ní a začnou živou konverzaci na všechna možná témata, smějí se, když vtom ve dveřích ambulance zachrastí klíče. Lékař znervózní, vyskočí a říká pacientce:
„Moje žena! Rychle! Sundejte si kalhotky a roztáhněte nohy!“

Holt, v životě je totiž všechno relativní …

Student dutý jak bambus, propadá u zkoušky z „Logiky a organizace“.

Student:
„Vy mě tady dusíte a rozumíte vůbec tomu oboru?“

Profesor:
„Jistě, jinak bych nebyl profesor!“

Student:
„Mohu Vám tedy dát jednu otázku? Když mi na ni správně odpovíte, dejte mi nedostatečnou a já odejdu. Když ale nebudete znát odpověď, dáte mi za jedna.“
Profesor:
„Souhlasím.“

Student:
„Co je současně legální, ale nelogické, logické ale nelegální a co není ani logické ani legální?“

Profesor po dlouhém přemýšlení nezná správnou odpověď a tak dá studentovi výbornou. Ihned poté volá svému nejlepšímu studentovi a položí mu tu samou otázku.

Nejlepší student mu okamžitě odpoví:
„Vám je 63 let a jste ženatý s 35-ti letou ženou, což je legální ale nelogické. Vaše žena má 25-ti letého milence, což je logické ale nelegální. Vy dáte tomu milenci své ženy za jedna ze zkoušky, přestože by měl vyletět, a to není ani logické ani legální.“

Kostelník nalévá mešní víno, netrefí se, tak zakleje:
„Kurva, zas vedle!“

Farář ho napomíná:
„Kostelníku, neklej, Bůh tě potrestá!“

Ale je to houby platné a když se zase netrefí, zakleje. Když se to stane potřetí, naráz blesk, hrom. Farář padne mrtev k zemi a shůry se ozve:
„Kurva, zase vedle!“

Ostravák se vrátí z dovolené v Tatrách a říká svým kámošům:
„Pičo, představte si, že v těch Tatrách mají vzduch, co není vidět.“

Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. Na trhu párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů?

Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“

Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.

„To je náhoda! Já jdu taky tam. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“

„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“

„Podívejte se. Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“

„No, mohl byste dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou - a kuřata já vám klidně podržím.“

Víte, co je na ceduli, která stojí u „Brněnského orloje“?

Zákaz vstupu Monice Lewinské.

Láďa, bezdomovec, Brňák jak hrom, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to:
„Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme.“

Láďa se nevzdává a říká:
„Chlapi, ale já se znám s Klausem.“

Oni:
„To ti tak žerem.“

Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Klaus, pokecají, takový ty fráze, jako jak se má Livie, nebo tak co, kdy zase zajdem na hrba. Ti dva jako že no a co, Klause u nás zná každý. Nereagujou.

Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s Barackem Obamou.“

Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecají, jak se má Michelle. No a zas nic, ti dva nereagujou.
„Láďo, práci nedostaneš.“

Tak Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s papežem.“

Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už z dálky volá:
„Nazdar Benedikte!“

Papež ho uvidí, rozpřáhne ruce, objímají se, pokecají, jak to jde a jak se má Bůh atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně odvaření, dolní čelisti spadlé až na hrudník, oči vykulené.

Láďa na ně kouká:
„To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?“

„Ne, to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?“

Přiběhne Kohn za Roubíčkem a volá už ve dveřích:
„Kohne, tvoje čtrnáctiletá dcera v parku kojí!“

Na to Roubíček s bohorovným klidem odpoví:
„A proč by nekojila, když má čas a mlíko?“

Stěžuje si jeden mladý námořník:
„Vždycky, když máme odplout, jsem takový mátožný a nanicovatý už dva dny předem.“

„Tak promluv s kapitánem, jestli bychom kvůli tobě nemohli vyplouvat o dva dny dříve.“