Jedenáct dní před volbama se Bůh rozhodne, že za 10 dní zničí svět. Zavolá Svatého Petra, aby přivedl významného politika země největší, nejzalidněnější a nějaké malé za Alpama. Tak tam přijede politik z Číny, Ameriky a Havel. Bůh jim poví, že za 10 dní skončí svět, aby to doma rozhlásili. Takže Američan přijede do Ameriky, vystoupí na CNN a říká:
„Vážení občané. Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že Bůh existuje jak jsme doufali. Ta špatná, že za 10 dní zničí svět.“

Číňan vystoupí na čínské televizi a říká:
„Mám pro vás dvě špatné zprávy. První je, že Bůh existuje. A ta druhá, že za 10 dní zničí svět.“

Havel přijede do Čech a vystoupí v České televizi:
„Vážení občané, mám pro vás dvě dobré zprávy. Ta první. Právě jsem se vrátil ze sumitu tří nejvýznamnějších politiků, kde všichni tleskali mým názorům. Ta druhá, Klaus nevyhraje volby.“

„Podvedl jsi mě někdy?“

„Jo. Ale jen jednou. Přísahám.“

„Cože? Jako kdy? A jak se to stalo ?“

„Minulej tejden v kartách.“

Chlap jede sám v noci po málo obydlené silnici, v hustém lijáku. Najednou začne auto trochu táhnout na jednu stranu. Zastaví, vystoupí, podívá se – prázdná pneumatika.

Oblékne si pláštěnku, začne vyndávat věci z kufru: rezervní kolo, výstražný trojúhelník, klíč, hever… žádný hever.

Vytáhne manuál z přihrádky, aby se podíval, kde má být. Podle příručky by měl být v kufru spolu s ostatním nářadím. Ale není tam. Co teď? Vzpomene si, že asi míli zpátky viděl pár domů podél silnice. Vydá se tam pěšky.

„Tohle je fakt skvělá noc na píchnutí pneumatiky. Proč se to vždycky stane mně?“

Šourá se dál.

„Vsadím se, že než se vrátím, auto mi někdo ukradne.“

Pokračuje v cestě.

„Pravděpodobně ani nebudou doma.“

Chůze, chůze.

„Ne, škrtni to. Budou doma. Jen mi neotevřou. Proč by taky měli?“

Chůze, chůze.

„Koneckonců, kdo by v takovém nečase byl venku uprostřed noci? Určitě jen sériový vrah.“

Konečně dorazí k domům. Vidí, že v horním patře svítí světlo, a tak zazvoní na zvonek prvního domu. Uvnitř se okamžitě rozštěká pes, až to vzkřísí mrtvé.

„No skvělý, jen moje smůla. Pokud mě hafan nerozcupuje na kusy, majitel to určitě udělá. ‚Budíte lidi z postele v tuhle hodinu? Kvůli heveru? Hele, kámo, vypadám snad jako automechanik? Proč sis to nekoupil přes den jako normální lidi?‘“

Vrznutí dveří a lidské hlasy se přidávají ke štěkotu. Promáčený, promrzlý a unavený muž stojí na zápraží a čeká.

„Vsadím se, že si jde pro brokovnici. Určitě mě střelí rovnou do obličeje. ‚No pane strážníku, říkal, že chce hever, ale já myslel, že je to jen blbá výmluva. Kdo by dneska potřeboval hever, když ho má každé auto?‘“

Nakonec se dveře otevřou. Z nich vykoukne zamračený muž a opatrně řekne:
„Dobrý večer, jak…“

„...Víte co? Jděte k čertu! I s tím svým pitomým heverem!“

Najdeme-li pět důvodů, proč by se věc nemusela podařit a odstraníme je, okamžitě se objeví důvod šestý.

Do baru vstoupí vysoký muž. Všimne si ho jedna žena, která v něm pozná známého sportovce. Dají se spolu do řeči a nakonec jdou k němu domů.

Začnou se líbat a muž si sundá košili. Na paži má vytetováno REEBOK.

„Co to znamená?“ zeptá se žena.

„Ale, to je jen proto, že když jsem v televizi a lidi to uvidí, tak mi za to Reebok zaplatí.“

Pak si muž sundá kalhoty a na stehně má vytetováno NIKE.

„Co je to?“ zeptá se znovu žena.

„To je stejné jako s tím Reebokem. Dostávám prachy, když to lidí vidí v telce.“

Nakonec si muž sundá boxerky a na penisu má vytetováno AIDS.

Žena vyděšeně vykřikne: „Neříkej mi, že máš AIDS!!!“

„Ne, ne!! Klídek!!! Za minutu z toho bude ADIDAS.“

Synovi je čerstvě 18 a ptá se otce:

„Tati, když je mi už osmnáct, můžu jít na pařbu?“

Táta mu povídá, že jasně, ale ať nepije, že ho pak bude druhý den bolet celý tělo. Tak že jo. Druhý den se syn probudí dolámaný jak svině, a hned povídá tátovi:

„Proč mě bolí celý tělo, dyť jsem včera nepil...“

„To, že jsi přišel nalitý ve dvanáct a matce nadával do starých kurev, to by mi nevadilo. To, že ses snažil znásilnit vlastní sestru, až se před tebou musela zavřít do koupelny, to bych taky rozchodil. Ale když ses vysral před televizi, do toho hovna napíchal párátka a řekls, že ode dneška bydlí ježeček s námi, tak jsem tě zbil jak hada...“

Sedí zajíc na kraji propasti, autisticky se houpe a neustále opakuje:
„Medvídek, medvídek…“

Jde kolem liška a ptá se:
„Co je, zajíci?“

Zajíc pořád:
„Medvídek, medvídek…“

Tak liška jukne malinko přes okraj, ale nic tam nevidí.
„Nic tam není!“

Zajíc ale dál opakuje:
„Medvídek, medvídek…“

Tak se liška nakloní pořádně, zajíc vstane a kopne lišku dolů. Zase se usadí, začne se houpat a opakuje:
„Lištička, lištička…“

Po lese chodí strašně naštvaný medvěd. Všude okolo sníh, mrzne až praští. Medvěd tu kopne do jedličky, tam do zajíce, vlkovi rozbije hubu a přitom si mumlá:
„Proč jsem sakra v září pil to kafe?“

Přišel mladý muž do krámu, prohlíží si atraktivní prodavačku a říká:
„Potřeboval bych rukavice pro svoji ženu. Ale nevím velikost.“

„Pomůže vám tohle?“ zeptala se sladce prodavačka a vzala ho za ruku.

„Ano, jistě. Její ruce jsou jen o malinko menší než vaše.“

„Budete si přát ještě něco?“ ptá se prodavačka, když balí rukavice.

„Teď si vzpomínám. Žena chtěla ještě podprsenku a kalhotky!“