Zvířecí kapela 2

Chlap jede sám v noci po málo obydlené silnici, v hustém lijáku. Najednou začne auto trochu táhnout na jednu stranu. Zastaví, vystoupí, podívá se – prázdná pneumatika.

Oblékne si pláštěnku, začne vyndávat věci z kufru: rezervní kolo, výstražný trojúhelník, klíč, hever… žádný hever.

Vytáhne manuál z přihrádky, aby se podíval, kde má být. Podle příručky by měl být v kufru spolu s ostatním nářadím. Ale není tam. Co teď? Vzpomene si, že asi míli zpátky viděl pár domů podél silnice. Vydá se tam pěšky.

„Tohle je fakt skvělá noc na píchnutí pneumatiky. Proč se to vždycky stane mně?“

Šourá se dál.

„Vsadím se, že než se vrátím, auto mi někdo ukradne.“

Pokračuje v cestě.

„Pravděpodobně ani nebudou doma.“

Chůze, chůze.

„Ne, škrtni to. Budou doma. Jen mi neotevřou. Proč by taky měli?“

Chůze, chůze.

„Koneckonců, kdo by v takovém nečase byl venku uprostřed noci? Určitě jen sériový vrah.“

Konečně dorazí k domům. Vidí, že v horním patře svítí světlo, a tak zazvoní na zvonek prvního domu. Uvnitř se okamžitě rozštěká pes, až to vzkřísí mrtvé.

„No skvělý, jen moje smůla. Pokud mě hafan nerozcupuje na kusy, majitel to určitě udělá. ‚Budíte lidi z postele v tuhle hodinu? Kvůli heveru? Hele, kámo, vypadám snad jako automechanik? Proč sis to nekoupil přes den jako normální lidi?‘“

Vrznutí dveří a lidské hlasy se přidávají ke štěkotu. Promáčený, promrzlý a unavený muž stojí na zápraží a čeká.

„Vsadím se, že si jde pro brokovnici. Určitě mě střelí rovnou do obličeje. ‚No pane strážníku, říkal, že chce hever, ale já myslel, že je to jen blbá výmluva. Kdo by dneska potřeboval hever, když ho má každé auto?‘“

Nakonec se dveře otevřou. Z nich vykoukne zamračený muž a opatrně řekne:
„Dobrý večer, jak…“

„...Víte co? Jděte k čertu! I s tím svým pitomým heverem!“

Manžel si všimne, že jeho žena nějak přestává slyšet, a tak se rozhodne konzultovat rodinného lékaře.
_“Já jí to, pane doktore, nemůžu říct takhle napřímo, ona by se urazila, chápete,“_ vysvětluje lékaři.

_“Na určení kvality sluchu je, pane Vehnoutku, velice jednoduchý trik,“ poradí lékař. “Prostě se jí na něco zeptejte normálním hlasem, když od ní budete trošku dál a když neodpoví, protože vás neslyšela, tak se o kousek přibližte a pak zase a tak dále, dokud nenajdete vzdálenost, ze které vás slyší. Pak uvidíte, jestli je na tom opravdu tak špatně a můžeme to řešit dál.“

Povzbuzený manžel tedy přijde domů a najde ženu v kuchyni u sporáku. Řekne si, že je to skvělá příležitost. Postaví se tedy do dveří za ní, aby ho neviděla mluvit, a zeptá se:
_“Copak máme dneska k večeři, Janičko?“_

Žádná odpověď. Přijde tedy blíž.
_“Copak máme dneska k večeři, Janičko?“_

Stále žádná odpověď. Přiblíží se ještě víc.
_“Copak máme dneska k večeři, zlato?“_

Žena stále neodpovídá. Muž už je znepokojený tím, jak závažné to s jejím sluchem je, a přiblíží se tak, že už stojí téměř vedle své ženy.
_“Copak máme dneska k večeři, Janičko?“

_“BOHA JEHO ADAME, ŘÍKÁM TI UŽ POČTVRTÉ, MÁME KUŘE!“_

Přeji Ti dnes na Tvůj den,
deset metrů štamprdel.
Velkou postel na vyspání,
do ní muže k milování,
ješte štěstí, zdraví, lásku,
jemu sílu do ocásku!!

Dopravní policista zastaví automobil:
„Pane řidiči, víte, že jste překročil povolenou rychlost?“

„No jo, vím. Ale chtěl jsem být doma dřív, než začne účinkovat ta slivovice!“

Reportér se ptá na ulici náhodného chlapíka:
„Víte, že alkohol zabije ročně přes tisíc Čechů?“

Chlapík:
„Mě to nezajímá. Já su Moravák!“

Žere krokodýl v Africe černocha, už ho má skoro sežraného, jen hlava kouká. Okolo jdou dva běloši a jeden povídá:
„Prej tu maj bídu a tamhleten si spí ve spacáku LACOSTE.“

Víte, jaký je rozdíl mezi pokusem a experimentem?

???

Pokus by byl, kdyby se řeklo, že se od zítra bude jezdit nalevo a experiment pokud by se to řeklo jen někomu.

„Miluješ mne?“

„Ano, miláčku!“

„A vezmeš si mne?“

„No, zbláznila ses?“

„Tak ze mne, pane, okamžitě slezte!“

Hodně zpitej chlápek vejde do baru a poručí si panáka. Barman ho obslouží a ptá se, jestli by si pán nechtěl zahrát šipky. Tři šipky jen za dolar a když dá všechny do desítky, vyhraje zvláštní cenu.

Opilec souhlasí. Bafne první šipku a trefí prostředek. Dá si dalšího panáka, na rozhoupaných nohou zamíří druhou šipku a zase trefa. Po dalších dvou panácích se sotva drží na nohou, ale třetí šipku taky trefí.

Barman neví, co by mu dal jako cenu, tak sáhne do ozdobného terária a vytáhne jednu malou želvu. Opilec ji sebere a odchází.

O tři týdny později se ten ožrala objeví v baru zase, pořádně zpitej zase začne hrát šipky, a zase třikrát trefí. Barman, trochu taky v náladě a docela bledě s penězma, neví, co by dal za cenu a ptá se:
„Promiňte, ale co jste vyhrál posledně?“

„Hovězí hamburger ve tvrdý housce!“