Přijde Pepíček po dvou týdnech nepřítomnosti do školy a paní učitelka se ho ptá:
„Pepíček, pročpak jsi nepřišel do školy!“

Pepíček odpoví:
„Prosím, ale vy jste říkala, že kdo nemá domácí úkol, tak se nemá ve škole ani ukázat.“

Vsadí se tři koktaví, kdo z nich koupí nejrychleji cigarety. Jde první:
„S-s-sparty.“, 12 sekund.

Jde druhý:
„P-pe-petry“, 10 sekund.

Přijde třetí a říká:
„L-L&M“

A prodavačka obratem:
„Červený nebo modrý?“

Třetí:
„Ty k-k-kurvo!“

Pán v přeplněné tramvaji se tlačí ne vlastní vinou na mladou ženu. Ta se na něj po chvíli vyčítavě otočí, ale muž se nedá a praví:
„To není to, co si myslíte. Víte, já mám malou výplatu a dostávám ji v mincích.“

Po jedné zastávce mu žena říká:
„Že máte malou výplatu, to vám v dnešní době věřím, že ji dostáváte v mincích, no dobrá, ale že vám během jedné zastávky dvakrát přidali, to vám nevěřím.“

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá:
„Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící.“

Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá:
„Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?“

John povídá:
„Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu.“

Tak si sedl a napsal:
„Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John.“

O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo:
„Drahý synu, já neříkám, že spíš s Julií a neříkám ani, že nespíš s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak už by naběračku na omáčku dávno našla. S láskou máma.“

Patrick a Michael byli nejlepší přátelé. Jednoho dne se rozhodli vyrazit na projížďku na kolech, ale když dorazili do půjčovny, všechna kola už byla pryč. Kromě tandemu. Rozhodli se ho vzít, a tak si Patrick sedl dopředu.

Jeli malebnými irskými silnicemi, až dorazili k prudkému kopci. Zastavili a podívali se nahoru. „Begorrah, to je nejvyšší kopec v celé Irsku!“ zvolal Patrick.

„To je pravda, to je,“ odpověděl Michael. „To nám dá pořádně zabrat, to je jisté.“

A tak se do toho pustili, šlapali, co jim síly stačily. Brzy z nich lil pot a sotva popadali dech.

„Proboha, to je ale prudký kopec,“ vydechl Patrick.

„To je pravda, to je,“ vykřikl Michael a ještě víc přidal do pedálů.

Konečně dosáhli vrcholu a zastavili, aby popadli dech.

„Svatí nás ochraňuj, to byl ten nejprudší, nejvyšší a nejtěžší kopec v celém Irsku!“ řekl Patrick.

„To je pravda, to je,“ souhlasil Michael. „A kdybych celou dobu nedržel brzdy, sjeli bychom zpátky dolů!“

Manželka už ztratila trpělivost s pitím svého manžela a rozhodla se, že ho postraší a vytrestá. Převlékla se za Lucifera, a když se v noci připotácel opilý domů, tak na něj zpoza rohu vyskočila a zavřeštěla.

Manžel si ji prohlédl a s klidem gentlemana odpověděl:
„Mě nevyděsíš frajere.“
„15 let jsem ženatej s Tvojí ségrou!“

Na srazu ruských válečných veteránů se sejdou dva starý kamarádi...
„Ty Vadimire, taky často vzpomínáš na Ivana?“

„Na Ivana? Ne, kterej to byl?“

„No přece ten co nám zachránil život, když s kapsama plnýma granátů skočil pod pásy tanku a těsně
před tím, než ten tank vyhodil do povětří, stačil ještě vlastenecky zakřičet: „ Za stranu a za lidi !!! “

„Joo, ten! Akorát že neřval “Za stranu a za lidi“, ale “Zasraný náledí !!!„

„Pane vrchní, v té polívce plave moucha!“

„Nebojte se, ona vám ji nesní.“

Když si jeptiška ve venkosvské hospodě dávala už třetího frťana, všichni štamgasti jen zírali. Dokonce začali mít připomínky. Otočila se k nim a praví:
„Tak vy si, synové Boží, myslíte, že jsem alkoholička? Nikoliv. To já jen z dobroty srdce. Matka představená má strašnou zácpu. Dám si tak ještě čtyři a až mě pak donesete do kláštera, určitě se z toho posere!“