Přijde do kasáren dopis, že vojínu Novákovi umřela maminka. Velitel jednotky dostal rozkaz nějak opatrně mu to oznámit. Velitel nechá nastoupit jednotku do řady a zařve:
„Všichni, kdo mají matku, krok vpřed!“

„Novák, kam se cpete!?“

Padá letadlo k zemi. V letadle jsou tři muži: Čech, Rus a Cikán. Musejí něco vyhodit, tak Rus řekne:
„Vyhoďme cikána.“

Čech namítá:
„To by byl rasismus.“

Tak se domluví, že si dají otázku. Rus se zeptá:
„Jaká byla největší katastrofa?“

Čech odpoví:
„Titanic.“

Čech se zeptá:
„Kolik tam bylo lidí?“

Rus odpoví:
„2222.“

A spokojeně řeknou cikánovi:
„A ty nám je všechny vyjmenuj.“

Popelce je nyní 95 let. Poté, co prožila život s nyní už nebožtíkem princem, sedí dnes na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem. Jednoho slunného odpoledne se před ní z ničeho nic objeví pohádková babička.

Popelka se podiví:
„Babičko, co Ty tu děláš po všech těch letech?“

Babička odpoví:
„Popelko, od doby, co jsem Tě viděla naposledy, jsi vedla příkladný život. A já bych Ti za to dnes chtěla splnit tři přání.“

Popelka byla překvapená. Zamyslela se a povídá:
„Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou.“

V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.

Babička odpoví:
„To je maličkost, jaké je Tvé druhé přání?“

Popelka se podívá na své křehké tělo a říká:
„Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala.“

Přání se v mžiku stane realitou. Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.

Babička se zeptá ještě jednou:
„Máš poslední přání, co by to mělo být?“

Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví:
„Nemohla bys proměnit Boba v pohledného muže?“

Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásný muž, jakého ještě svět neviděl. Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí stejně náhle, jak se objevila.

Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají. Popelka beze slov zírá na nejkrásnějšího muže jakého kdy spatřila.

Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech, když Bob šeptá:
„Vsadím se, že teď lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat.“

„Máš nového psa?“

„Je to policejní pes.“

„Vážně? Vždyť je to takový obyčejný oříšek.“

„Pssst! On je u tajných!“

Ptá se policajt kolegy:
„Ty, přestal mi žrát papoušek. Co se s tím dá dělat?“

„Můj měl výrůstek na zobáku, tak jsem mu ho trochu opiloval a pomohlo to.“

Za týden se potkají znovu:
„Od tebe si už poradit nenechám, on mi chcípl!“

„Po tom opilování?“

„Ne, hned potom, jak jsem mu upnul hlavu do svěráku!“

Muž a žena při první schůzce na lavičce v parku. Muž se ptá:
„Poslouchej. Jakou sexuální polohu máš nejraději?“

„Ty se stále bavíš jen o sexu. Pojďme se bavit třeba o hudbě.“

„Dobře. Už jsi někdy šukala na klavíru?“

Život je řada průšvihů po sobě nepravidelně jdoucích.

Čtyři jeptišky přijdou ke zpovědi. Kněz je vyzpovídá a nakonec se jich ptá, jestli už někdy viděly penis. První jeptiška:
„Ano“.

Kněz:
„Tak běž ke svěcené vodě a umyj si s ní oči“.

Druhá se ho i dotkla.

„Opláchni si ruce svěcenou vodou“, kněz na to.

Třetí jeptiška už chce něco říct, když v tom ji předběhne čtvrtá a říká:
„Otče, mohla bych si vykloktat, než si v tom sestra Jarmilka vymáchá prdel?“

Dva nezkušení horolezci spadnou do rokle a jeden z nich říká:
„Kéž by tu byl Boryš! Ten by nám pomohl.“

A po chvíli zase. Takhle to říká celý den. Večer už tomu druhému došla trpělivost a ptá se:
„Co máš pořád s tím Boryšem?“

A první odpovídá:
„No, v naší hymně se přece zpívá: Boryš-umí-po-skalinách…“