Vtipy: Náboženství

Přijde úředník z berňáku do synagogy za rabínem a říká:
„Mám u vás udělat finanční kontrolu! Takže, co děláte se zbytky svíček?“

Rabín:
„Posbíráme je a pošleme zpátky do továrny na výrobu svíček. Oni nám pak čas od času pošlou jednu bednu svíček zdarma.“

Berňák:
„To byste ale měli z toho daru platit daně! A co děláte s drobky od rozdávaného chleba pro chudé?“

Rabín:
„Posbíráme je, pošleme zpět do pekárny a oni nám čas od času pošlou krabici chleba zdarma.“

Berňák:
„To byste ale měli zase z tohoto daru platit daně! A co děláte s předkožkami z obřízek?“

Rabín:
„Sbíráme je a pošleme na finanční úřad. Oni nám pak čas od času pošlou zpátky takovýho čuráka, jako jste Vy!“

Sedí babička v parku na lavičce a modlí se:
„Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku.“

Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí:
„Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám…
Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete.„

Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká:
„Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi.“

„Pane Bože, co je to pro tebe tisíc let?“

„Chvilička.“

„A Pane Bože, co je to pro tebe tisíc dolarů?“

„Penízek.“

„Pane, prosím tě, dej mi penízek.“

„Jistě, počkej chviličku.“

Kostelník nevěří svým očím. Paní Majerová klečí zbožně v lavici, před sebou modlitební knihu a vedle ní umělý chrup.

„Asi vás ruší při modlitbě,“ ptá se se zájmem.

„Ale kde, ten chrup patří mému Emilovi. Musela jsem mu ho vzít, on by mi mezitím snědl doma bábovku.“

Přijede katolický kněz do Jeruzaléma a vidí ráno u Zdi nářků rabína, kterak se modlí. Jde kolem v poledne a rabín tam stále stojí a modlí se. Pak jde kolem odpoledne a stále stejný pohled. A tak se ho katolický kněz ptá:
„Rabbi, za co se tak usilovně modlíte?“

„Ráno se modlím za všechny hladové a nemocné děti, v poledne za mír na celém světě a odpoledne za odvrácení všech přírodních katastrof.“

„To musíte mít večer krásný pocit, že?“

„Ano, jako když mluvím do zdi.“

Daňového poradce raní ve třiatřiceti letech mrtvice. Jde do nebe, kde ho u nebeské brány přijímá sv. Petr.
„Proč tak mladý, proč?“, běduje daňový poradce, „Vždyť je mi teprve třiatřicet let“.

„To není možné“, oponuje svatý Petr, „Tak mladé my přeci neděláme, pokud se nejedná o nějaký úraz nebo něco mimořádného“, a jde se podívat do evidence, kde se stala chyba. Po delší době se vrátí a povídá:
„Je to správně. Podle hodin, které jste naúčtoval svým klientům, je vám už 73“.

Svatá trojice plánuje dovolenou. Bůh navrhuje:
„Co kdybychom jeli do Jeruzaléma?“

Ježíšovi se to ale nelíbí:
„Do Jeruzaléma ne, mám na to město špatné vzpomínky. Co třeba Vatikán?“

A Duch svatý říká:
„Jasně pojedeme do Vatikánu, tam jsem ještě nebyl.“

Se čtyřmi jeptiškami se zřítí letadlo. Po smrti přijdou k nebeské bráně, kde je přivítá Svatý Petr. Než je pustí do nebe, klade jim otázky.

Ptá se první jeptišky:
„Dotkla ses někdy pánského údu?“

Jeptiška zrudne a přizná:
„Ano, ale jen prstíčkem.“

Svatý Petr jí ukáže na nádobu se svěcenou vodou:
„Omyj si prst a můžeš vstoupit.“

Potom se obrátí na druhou jeptišku a položí jí stejnou otázku. Jeptiška odpoví:
„Ano, ale jen dlaní.“

Svatý Petr jí nařídí:
„Omyj si dlaň ve svěcené vodě a můžeš jít dál.“

Najednou čtvrtá jeptiška vystoupí z řady a povídá:
„Tak jestli si myslíte, že si v tom vypláchnu pusu, až si tam ona umyje zadek, tak to teda ne!“

Tři chlápci stojí před branou pekelnou. Ďábel se ptá prvního:
„Tak co ty, za co jsi tady?“

„Já nevím, vedl jsem perfektní čistý život.“

„OK, tak se postav támhle…“

Pokračuje k druhému, ten řekne to stejné, a pak dojde ke třetímu, položí stejnou otázku a ten povídá:
„Chlastal jsem, kouřil jsem a ošukal jsem všechny ženský široko daleko…“

„Skvělý,“ povídá ďábel,„počkej tady, já dám tyhlety dva do kotle a pak to spolu pořádně roztočíme…“

Novicky skládají řeholní sliby. Je to velká sláva a pro většinu příbuzných poslední možnost, vidět se s děvčaty, než je uzavřou za zdmi kláštera. V davu kolem kostela se ocitly i dva židé.
„Pánové jsou příbuzné některé z nevěst Kristových?“

„Ne, my jsme z ženichovy strany,“ odpoví jeden z nich.