Tři ženy, brunetka, černovláska a blondýnka, se chtějí dostat do nebe. Bůh jim praví:
„Do nebe vede 1000 schodů. Která z vás se zasměje mému vtipu, vrátím ji zpátky na zem.“

Všichni tři souhlasí s pravidly a vydají se nahoru. Na 158 schodu se zasměje vtipu brunetka. Bůh ji vrátí na zem.

Tak jdou černovláska s blondýnkou a na 601 schodu se zasměje vtipu černovláska. Bůh ji také musí vrátit zpátky na zem.

Blondýnka jde po schodech dál nahoru a na 999 schodu se zasměje. Bůh se jí ptá:
„Proč jsi se smála? Vždyť jsem žádný vtip neřekl.

A blondýnka odpoví:
„Já jsem teď pochopila ten první.“

Děda Kroupa pláče na hrobě své ženy.
„Tys byla tak dobrá hospodyně, kuchařka. Kdyby ses tak mohla vrátit.“

V tom se z hrobu hrabe krtek a dědek na to:
„No tak, Božka, nerozumíš srandě?“

Paní učitelka:
„Pepíčku, zase máš domácí úkol celý špatně!“

Pepíček:
„To bude tátu mrzet, dalo mu to hodně práce.“

V nacistickém zajateckém táboře se velící důstojník rozhodl, že na Štědrý večer propustí některé své vězně. Nejspravedlivější bude, když každému položí otázku a ti, kteří odpoví správně, budou propuštěni.

První přišel na řadu britský důstojník. Němec se ho ptá:
„V roce 1912 se srazila slavná loď s ledovcem. Jak se loď jmenovala?“

Brit nezaváhal, řekl, že Titanic, a byl propuštěn.

Druhý přišel na řadu Američan. Velitel se ho ptá:
„V roce 1912 se srazil Titanik s ledovcem. Víte kolik životů bylo tehdy ztraceno?“

Američan řekl, že 1517, a byl propuštěn.

Třetí na řadu přišel Žid. Německý velitel spustil:
„V roce 1912 se Titanik srazil s ledovcem a potopit. Tenkrát zahynulo 1517 lidí. Jak se jmenovali?“

„Člověče, ten náš nový šéf je opravdu šlechetný. Představ si, že tě pozve na večeři, zaplatí dvě lahve vína a ještě tě nechá u sebe přespat.“

„A tobě se to už někdy stalo?“

„Mně ne, ale mojí ženě už třikrát.“

To takhle zemře velmi silný alkoholik a za týden má pohřeb. Nad otevřenou rakví stojí manželka a její nejlepší kamarádka.

Kamarádka:
„Tedy Aničko, ten Josef po smrti vypadá mnohem lépe než když žil!“

Manželka:
„Taky už týden nechlastá!“

Rybář se chvástá:
„Včera jsem chytil štiku. Úplně jako moje ruka!“

Druhý rybář:
„Kecáš. Tak chlupaté štiky neexistují.

Malý chlapec vyšel pozdě v noci ze svého pokojíčku a plakal.

„Co se stalo?“ zeptala se ho matka.

„Je pravda, že lidé pocházejí z prachu, jak říkali v kostele?“ vzlykal.

„Svým způsobem ano,“ odpověděla matka.

„A když zemřou, zase se v prach obrátí?“

„Ano, je to tak.“

Chlapec se znovu rozplakal.

„No, tak pod mou postelí je někdo, kdo buď přichází, nebo odchází.“

Přijdou mimozemšťané do hospody, každý si dá u výčepu limonádu, preclíky, zaplatí a jdou. Hosté zírají:
„To vám pane hostinský, na tomhle není nic divného?“

„Ale je. Oni si jindy dávají pivo a preclíky, ale dnes asi řídí loď.“