Vtipy

Dvě jeptišky se vydají na projížďku autem. Jedou půl hodiny, vychutnávají si překrásnou jízdu a náhle jim zachrčí motor a zhasne. Kontrolka nádrže ukazuje nulu.

Naštěstí je nedaleko benzínová pumpa, stačí jen dojít s kanystrem a načepovat. V celém autě však není nic, v čem by se dal benzin přinést. Jen velký nočník pod zadní sedačkou. A tak s ním jeptišky vyrazí k pumpě.

Za chvilku jsou zpátky u auta a nalévají benzin do nádrže. Kolem právě projíždí místní farmář. Zastaví a nevěřícně zakroutí hlavou:
„Tedy, sestry drahé, vaši víru bych chtěl mít!“

„Šli jsme se ženou pro šminky,“ vypráví kamarádům Dežo, „ale nakonec jsme se na to vykašlali.“

„Copak, dokázals jí to vymluvit?“

„Ne, cestou nás oba zmalovali skini!“

Vdova si dala inzerát:
„Hledám přítele menší postavy, který má rád legraci, ryby a hry v kolektivu.“

Přišla odpověď:
„Pořiďte si tučňáka!“

Přijde kamarád za Dežou, který dostal byt a přistihne ho, jak se dívá klíčovou dírkou do koupelny:
„Co to děláš?“

„Dívám se na ženu.“

„To jsi ji ještě neviděl nahou?“

„To ano, ale koupat jsem ji ještě neviděl!“

V porodnici:
„Tak, tatínku, jak se bude jmenovat chlapeček tentokrát?“

„Dežo.“

„Dežo? Deža už máte doma čtyřikrát. Víte co? Otevřete doma atlas, najděte nějaké jméno a zítra přijďte.“

Druhý den:
„Tak co? Už máte nějaké jméno?“

„Mám. Bangladežo!“

Paní Posilesová je vdova a má tři děti. Pan Pollak je vdovec a má dvě děti. Oba se poznali, zamilovali a pak se vzdali a měli spolu děti. Za nějaký čas přijde pan Pollak domů a slyší strašný řev.

„Co je to za rámus?“, ptá se manželky.

„Nic. To jen se tvoje děti a moje děti perou s našimi dětmi.“

Přijde muž k šéfovi a nervózně říká:
„Dobrý den. Chtěl bych přidat.“

Šéf zvedne hlavu, usměje se a říká:
„Tak přidejte!“

Květinář přišel vlastním přičiněním o práci. Často popletl objednávky.

Např. žena poslal květiny, objednané manželem, který byl na služební cestě. Byla poněkud překvapena, když u kytice našla lísteček:
„Přijměte naši upřímnou soustrast.“

Daleko více však byla překvapena právě ovdovělá žena, z jejíž kytice vypadl lísteček:
„Je tu tepleji, než jsem myslel. Škoda, že tu nejsi také.“

Vrátí se Dežo ze školy a chlubí se mamince:
„Dnes jsme se učili počítat do tří a já uměl do čtyř. Je to tím, že jsem cikán?“

„Ne,“ odpoví matka, „to je tím, že jsi chytrý.“

Druhý den zase:
„Dnes jsme se učili první písmenka – A, B a C. Já uměl i D a E. Je to tím, že jsem cikán?“

„Ne,“ chválí ho matka, „to je tím, že jsi chytrý.“

Třetí den:
„Mami, dnes byl ve škole pan doktor a všichni jsme se museli svléknout. Všichni ho měli takového malého, jen já ho měl mnohem většího. Je to tím, že jsem chytrý?“

„Ne,“ povídá matka, „to je tím, že ti je jedenadvacet!“

Přijde cikán k doktorovi a povídá:
„Pane doktor, já už jsem úplně zoufalej. Mám jedenáct dětí, platím samý alimenty. Uřízněte mi ho!“

„Ale Dežo, to přece nemá cenu,“ namítne lékař.
„Já ti ho teď uříznu a ty za měsíc přijdeš, že ho chceš zase zpátky.“

„Ale ne, pane doktore, nepřijdu, slibuju!“

Doktor tedy provede příslušnou operaci. Neuplyne ani měsíc a cikán je zase v ordinaci:
„Měl jste pravdu, pane doktor, nedá se to vydržet. Přišijte mi ho zpátky!“

„No jo, Dežo,“ svraští muž v bílém obličej,„ ale já už toho tvého nemám. Mám tu teď jen jednoho z opice. Chceš ho?“

Cikán souhlasí a tak mu to doktor přišije.

Po delší době potká doktor Deža na ulici a ten se k němu žene s úsměvem na tváři. Doktor se zastaví a vyzvídá:
„Tak co, dlouho jsi u mě nebyl, pomohlo to?“

„Teda, pane doktor,“ rozplývá se Dežo, „je to úplně perfektní. Mám po problémech! Jakmile se něco narodí, okamžitě se to sebere a utíká to do lesa!“