„Bože, prosím, odpověz mi. Proč jsou panny takové milé, vstřícné, přátelské a laskavé, a všechny ženy takové protivné a nepřátelské?“

Bůh se zamyslí:
„Jestli to nebude tím, že panny dělám já – Bůh, a ženy z nich děláte vy – muži.“

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá:
„Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící.“

Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá:
„Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?“

John povídá:
„Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu.“

Tak si sedl a napsal:
„Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John.“

O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo:
„Drahý synu, já neříkám, že spíš s Julií a neříkám ani, že nespíš s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak už by naběračku na omáčku dávno našla. S láskou máma.“

Padá letadlo k zemi. V letadle jsou tři muži: Čech, Rus a Cikán. Musejí něco vyhodit, tak Rus řekne:
„Vyhoďme cikána.“

Čech namítá:
„To by byl rasismus.“

Tak se domluví, že si dají otázku. Rus se zeptá:
„Jaká byla největší katastrofa?“

Čech odpoví:
„Titanic.“

Čech se zeptá:
„Kolik tam bylo lidí?“

Rus odpoví:
„2222.“

A spokojeně řeknou cikánovi:
„A ty nám je všechny vyjmenuj.“

Dveře se zavírají a tramvaj se chystá k odjezdu ze stanice. K vozu však dobíhá uřícený muž a zoufale volá:
„Prosím vás, počkejte ještě na mě, jinak nestihnu práci!“

Cestující se přimlouvají u řidiče, ten čeká. Muž nastoupí, dveře se zavřou, tramvaj se rozjede a pán pronese:
„Dobrý den, kontrola jízdenek.“

„Pane doktore, co mám dělat, když můj manžel mluví každou noc ze spaní?“

„Dejte mu příležitost, milá paní, aby mohl promluvit ve dne.“

Do Brna přijede Pražák a chce si dát něco k jídlu. Vejde do restaurace a říká:
„Dobrý den, rád bych si dal nějaké jídlo. Co byste mi doporučil?“

Číšník odpoví:
„Máme šnycl s klechtanem nebo šalinu s okurkem.“

Pražák se zarazí:
„Cože? To jako vážně? To jsou nějaká brněnská jídla?“

Číšník se usměje:
„Ne, šnycl je řízek, klechtan je bramborový salát. A šalina s okurkem je rohlík se salámem a okurkem.“

Pražák se zamyslí:
„Aha, tak já si dám ten řízek. A co k pití?“

Číšník odpoví:
„Bernard nebo kofila.“

Pražák se rozesměje:
„No tak to už snad ani nebudu riskovat!“

Číšník se zasměje taky:
„V klidu, Bernard je pivo a kofila je káva!“

Pražák si povzdychne:
„A to se divíte, že si lidi pletou Brno s cizím státem?“

Pán se probudí po operaci a vidí doktora stojícího u jeho lůžka.
„Mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a druhou špatnou. Kterou chcete slyšet jako první?“, ptá se doktor.

„Třeba tu špatnou“, odpoví pacient.

„Museli jsme vám amputovat obě nohy“, říká doktor.

„To je hrozné! A co je ta dobrá zpráva?“

„Ten pán na vedlejší posteli má zájem koupit vaše pantofle.“

Učitel autoškoly se naklonil ke své blonďaté svěřenkyni a povídá:
„Slečno, já vám to teda řeknu na rovinu. Vy jste rozená… chodkyně!“

Hasiči založili kapelu a na první zkoušce se kapelník táže:
„Jak se liší housle od klavíru?“

„Klavír déle hoří,“ odpoví hasič.