Hloupý Honza jde s ranečkem buchet do světa. Cestou u studny potká starou babku. Babka má hlad, cítí buchty v ranečku a proto hned začne Honzu přemlouvat:
„Synáčku, já jsem kouzelná babička a když mi dáš najíst, tak ti splním tři přání.“

Honza kývne a řekne:
„Dobrá babičko, dám ti jednu buchtu, ale musíš vypít jedno vědro vody.“

Babce chtivě zasvítí oči, vytáhne ze studny vědro s vodou a na jeden zátah ho vypije.

Honza na to:
„Víš, co, babičko? Dám ti tři buchty, když ale vypiješ tři vědra vody.“

Babka skočí ke studni, třikrát vytáhne vědro s vodou a kopne ho do sebe.

Jenže Honza má ještě lepší návrh:
„Dám ti celý ranec buchet, když vypiješ pět věder vody.“

Babka nemešká a pět věder do sebe nalije. Funí jako lokomotiva, břicho má jako těhotná klisna, devět věder vody je přeci jen devět věder vody, a dožaduje se na Honzovi rance buchet.

Honza na to:
„Houby hlad! Žízeň jsi měla!“

Vášnivý rybář tráví u vody každý víkend od časného rána až do noci, a to v každém počasí. Jedno ráno odejde k vodě jako vždy, ale počasí je tak hrozné, že to brzo zabalí a jde domů. Je ještě brzo ráno, a tak se znovu svlékne a vleze si do postele k probouzející se ženě.
„Miláčku, dnes tam je opravdu šeredné počasí.“

„No vidíš, a ten můj blbec šel na ryby.“

„Pane doktore já si po té operaci nemůžu nahmatat nohy?!“

„To je v pořádku. Amputovali jsme vám totiž obě ruce.“

Malý chlapec vyšel pozdě v noci ze svého pokojíčku a plakal.

„Co se stalo?“ zeptala se ho matka.

„Je pravda, že lidé pocházejí z prachu, jak říkali v kostele?“ vzlykal.

„Svým způsobem ano,“ odpověděla matka.

„A když zemřou, zase se v prach obrátí?“

„Ano, je to tak.“

Chlapec se znovu rozplakal.

„No, tak pod mou postelí je někdo, kdo buď přichází, nebo odchází.“

V rodině podnikatele Nováka povídá malá Janička u večeře mamince:
„Mami, tatínek povídal naší kuchařce, že je anděl. To určitě poletí, viď?“

Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. Na trhu párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů?

Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“

Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.

„To je náhoda! Já jdu taky tam. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“

„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“

„Podívejte se. Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“

„No, mohl byste dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou - a kuřata já vám klidně podržím.“

Klavírista byl najat, aby nahrál hudbu na pozadí k filmu. Když bylo natáčení dokončeno, zeptal se, kdy a kde si ho bude moct pustit. Producent se trochu provinile přiznal, že to je ve skutečnosti porno film a že vyjde za měsíc.

O měsíc později se hudebník vydal do porno kina, aby ho viděl. S límcem vytaženým nahoru a tmavými brýlemi si sedl do zadní řady vedle páru, který také vypadal, že se snaží zůstat inkognito.

Film byl ještě peprnější, než se tušil. Obsahoval skupinový sex, S/M a dokonce i psa.

Po chvíli se rozpačitý klavírista otočil k páru vedle sebe a řekl:
„Já jsem tady jen kvůli hudbě.“

„Jo?“ odpověděl muž. „My jsme tady jen kvůli našemu psovi.“

Pasažér v taxíku si všiml, že řidič má na jmenovce napsáno Václav Klaus. Povídá:
„Koukám, že se jmenujete Václav Klaus.“

„Jo, tak se jmenuju.“

„To je docela známé jméno.“

„No, ani se nedivím. taky tu už jezdím 25 let.“

U piva:
„To je dneska krásný den. Byla by škoda nevidět ho dvakrát.“