„Tak rodino, kam kdo chce na dovolenou?“ ptá se otec.

Hlásí se syn:
„Já bych chtěl tam, kde jsem už dlouho nebyl!“

„Tak tady máš dvacku a mazej k holiči!“

Zkrachovala místní fabrika a tak se manželé ocitli oba bez práce. Na krku půjčky, hypotéka ... Na rodinné radě rozhodli, že city musí jít stranou, ona bude muset, než se dostanou z nejhoršího, poskytovat erotické služby. Vypůjčili si na noc od kamaráda garsonku, dali inzerát.

„A co myslíš, kolik si mám říct?“

„No, děláš to krátce, buduješ si klientelu, tak to nepřežeň!“

Ráno se manželka vrací, totálně strhaná.

„Tak kolik to dalo?“

„Tady máš tisícpětsetdvacet korun.“

„No, nebuď smutná, to je na začátek pěkný. Ale řekni mi, kdo ti dal dvacku?“

„No, skoro všichni. Sem tam jsem dohodla i padesátikorunu.“

Manžel zjistí, že je mu žena nevěrná. Nahlásí tedy služební cestu a schová se v ložnici na skříň…
Manželka přijde s milence, lehnou si do postele.

On:
„Co to tady máš?“

Ona:
„Prsa.“

On:
„Hmmmm,ty voní. Aco to máš tady?“

Ona:
„No pupík.“

On:
„Hmmm, ten voní. A co to máš tady? Nějak to smrdí…“

Ona:
„Kdybys viděl na skříni, to co já, taky by ses posral.“

Blondýnka volá na hotline Microsoftu:
„Haló, nejde mi počítač!“

Hotline:
„Dobrá, co máte na monitoru?“

„Květináč“, dostává odpověď od Blondýnky.

Hotline s úsměvem:
„Ne, ne, to si nerozumíme; mám na mysli, co je tam napsáno.“

Blondýnka vítězoslavně:
„Jo aha, už chápu - SONY.“

Už bylo ke konci směny a gynekolog čekal na svoji poslední objednanou pacientku, která nešla a nešla. Po půlhodinovém čekání už nepředpokládal že přijde a tak si nalil gin s tonikem, aby se trochu uvolnil před odchodem domů. Uvelebil se pohodlně v křesle a začetl se do novin. Vtom zazvonil zvonek, tak otevřel, a do ordinace vběhla dotyčná pacientka, celá zadýchaná a omlouvá se.

„To nevadí“, odpoví lékař. „Podívejte, právě jsem si dával gin s tonikem, během čekání na vás. Nemáte také na něj chuť? Mohl bych vám nabídnout?“

„Přijímám s potěšením“, odpoví pacientka. „Tak jsem sem utíkala, že mám skutečně žízeň“.

Lékař jí podá pohár, posadí se naproti ní a začnou živou konverzaci na všechna možná témata, smějí se, když vtom ve dveřích ambulance zachrastí klíče. Lékař znervózní, vyskočí a říká pacientce:
„Moje žena! Rychle! Sundejte si kalhotky a roztáhněte nohy!“

Holt, v životě je totiž všechno relativní …

Žena zemře a dostane se do Nebe. U nebeské brány ji zastaví anděl a říká:
„Než vstoupíš, musíš správně vyhláskovat jedno slovo.“

Žena odpoví:
„Dobře, jaké slovo?“

Anděl se usměje a řekne:
„Láska.“

Žena slovo správně vyhláskuje a je vpuštěna do nebe.

Líbí se jí to, a tak se ptá anděla:
„Potřebujete někdy u brány pomoc?“

Anděl souhlasí a dá jí tu práci.

Po nějaké době (čas v nebi neexistuje) se u brány objeví její manžel. Žena se ho ptá:
„Jaký byl tvůj život po mé smrti?“

Muž odpoví:
„Úžasný! Pamatuješ si na moji bývalou sekretářku, na kterou jsi vždycky žárlila? Tak jsme spolu začali chodit. Utratili jsme všechny tvoje peníze, procestovali svět a skvěle se bavili.“

Žena se na něj usměje a řekne:
„Dobře, abys mohl vstoupit do nebe, musíš správně vyhláskovat jedno slovo.“

Muž se ptá:
„Jaké slovo?“

„Československo.“

Greenhorn si chce na Divokém západě koupit koně. Zajde k obchodníkovi, jestli nemá nějakého levného. Prodavač vrtí hlavou, ale pak si vzpomene:
„Jo, mám tady jednoho, ale kdysi patřil faráři, takže je takovej divnej. Když chcete, aby jel jako vítr, řeknete Zaplať Pán Bůh. A když chcete, aby zastavil, řeknete Amen.“

Greenhorn si to opakuje, pak zaplatí a koně si vezme. Jede na něm krajinou, a řekne si, že ho vyzkouší. Řekne tedy „Zaplať Pán Bůh“ a kůň se rozletí krajinou, letí jako vítr, země ubíhá pod nohama.

Náhle se před nimi objeví propast. Greenhorn si najednou nemůže vzpomenout, jak koně zarazit. Propast se blíží, 100 metrů, 50 metrů, 10 metrů, 5 metrů. Náhle si vzpomene a vykřikne „Amen!“

Kůň se zastaví na kraji propasti. Greenhorn vytáhne kapesník, otře zpocené čelo a řekne:
„Zaplať Pán Bůh“.

Jízdní pruh ve kterém stojíš se pohybuje vždy nejpomaleji.

Stařenka přijde k doktorovi a stěžuje si, že ji strašně bolí nohy, ruce, tělo, hlava…
Doktor stařenku prohlédne a praví:
„To nic není, jen si dávejte každý den na hruď studenou hlínu.“

„A proč to, pane doktore?“ ptá se stařenka.

„To víte, babi, musíte si zvykat.“