Malý nepřizpůsobivý chlapec píše Ježíškovi:
„Milý Ježíšku, celý rok jsem byl hodný a nezlobil...“

Zarazí se a říká si: *„Ježíšek to asi ví“„ a škrtá...

Začal znovu:
„Milý Ježíšku, celý rok jsem se pilně učil a chodil do školy...“

Zarazí se, zamyslí se a znovu škrtá...

Potřetí začne:
„Milý Ježíšku, celý rok jsem nic neukradl...“

Pak chvíli váhá.... Znovu škrtá a papír trhá. Dochází mu, že vlastně Ježíšek ví všechno, ví, jak celý rok zlobil, nechodil do školy a ukrad na co přišel, a že nejspíš tedy od něho dostane pěkný hovno.

Sklopí smutně hlavu a dlouze přemýšlí... Najednou zavýskne, sebere se a jde do kostela.
Když se vrátí, vytáhne z pod bundy sošku Panny Marie, postaví si ji na stůl a začne psát znovu:
„Milý Ježíšku, jestli chceš ještě někdy vidět svou maminku..“

Baví se dva policajti:
„Už jsi slyšel, že v Rusku ukradli vodíkovou bombu?“

„A k čemu je to?“

„Jak k čemu? Taková stojí 100 miliónů dolarů!“

„A kurva, kdyby mi tak chtěla spadnout na dvorek!“

Sešly se dvě přítelkyně a dohodly se, že si udělají mejdan.

„Víš co?“ povídá jedna „Ty sežeň jídlo a pití a já 32 chlapů.“

„Prosím Tě, 32 chlapů! Vždyť jsme jenom dvě.“

„Znáš chlapy, polovina jich na to zapomene a přijde jich jen 16.“

„No jo, ale i těch 16 je trošku moc, ne?“

„Znáš chlapy, polovina se jich opije a zůstane jich použitelných jen 8.“

„Osm chlapů a my dvě, to je pořád hodně, ne?“

„Znáš chlapy, polovina jich nebude moct, tak zbývají jen čtyři.“

„Ale i tak, čtyři chlapi a my jsme jen dvě…“

„Znáš chlapy, co když budeme chtít každá dvakrát…?“

Hodně naštvaná manželka si stěžuje svému muži, že tráví každý volný večer v hospodě.

On jí říká:
„Tak tam pojď jednou se mnou !“

Ona přikývne a jdou spolu do hospody.

On:
„Co ti mám objednat za pití?“

Ona:
„No, asi to samé, co ty.“

Manžel objedná dva panáky whisky a ty svoje okamžitě do sebe kopne. Manželka nejdřív opatrně ochutná, pak se zakření, vyplivne to a povídá:
„Fuj, to je hnus, jak to vůbec můžeš pít ?!“

„No vidíš. A ty si myslíš, že se tady každý večer bůhvíjak bavím!“

Brunetka a blondýnka na sebe náhodou narazí v levných knihách. Brunetka udiveně:
„Snad nechceš začít číst…?“

Blondýnka:
„Ne, došel mi toaletní papír.“

Přijde žena na sociálku pro podporu a s sebou si přivede patnáct dětí. Vejdou do kanceláře a žena zavelí:
„Pepo, sednout!“

A všechny děti se posadí. Úřednice chvíli kouká vyjeveně, pak se osmělí a zeptá, jak se děti jmenují, aby si je zapsala.

„To je jednoduché, kluci jsou všichni Josef a holky Josefina.“

„Opravdu?“

„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím ‚Pepo, vstávat!‘ a všechny vstanou. Pak zavelím ‚Pepo, jídlo!‘ a všechny se najedí a tak to jde celý den.“

„No co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“

„Pak ho zavolám podle příjmení.“

Přijde do kasáren dopis, že vojínu Novákovi umřela maminka. Velitel jednotky dostal rozkaz nějak opatrně mu to oznámit. Velitel nechá nastoupit jednotku do řady a zařve:
„Všichni, kdo mají matku, krok vpřed!“

„Novák, kam se cpete!?“

Když si jeptiška ve venkosvské hospodě dávala už třetího frťana, všichni štamgasti jen zírali. Dokonce začali mít připomínky. Otočila se k nim a praví:
„Tak vy si, synové Boží, myslíte, že jsem alkoholička? Nikoliv. To já jen z dobroty srdce. Matka představená má strašnou zácpu. Dám si tak ještě čtyři a až mě pak donesete do kláštera, určitě se z toho posere!“

Potká žába vlka, který si zrovna zapaluje jointa a žába se ho ptá, co kouří. Vlk na to:
„To je tráva, žábo!“

Žába:
„A jak se to kouří?“

Vlk:
„Hele žábo, to musíš dát toho největšího práska přímo do plic a dlouho ho držet.“

Žába:
„A jak dlouho to mám v sobě podržet?“

Vlk odpoví:
„Tak dlouho, jako bys plavala pod vodou, na druhou stranu řeky a zpátky.“

Žába si dá práska a skočí do vody. Nevydrží to a na druhém břehu se vynoří, vyfoukne. Tam na ni kouká hroch a hned se ptá:
„Žábo, co to tady provádíš?“

Žába:
„Ale, učím se kouřit trávu.“

Hroch:
„Já chci taky!“

Žába:
„Tak to musíš na druhý břeh, tam je vlk a on tě to naučí.“

Hroch plave, plave, vynoří se a tam na něj vejrá zkouřenej vlk s vypoulenýma očima a křičí:
„Ty vole, žábo! Už vyfoukni!“