Vtipy: Škola

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upoceni sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“

Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.

Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
„To, ale nejsou moje botičky.“

Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív?“, tak s námahou zase botičky sundala.

Když byly boty dole, povídá chlapeček:
„To jsou botičky mého brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky.“

Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomohla do kabátu, tak se zeptala:
„Kde máš rukavičky?“

Chlapeček odvětí:
„Rukavičky mám nacpané v botičkách ... “

... soudní proces s učitelkou začne příští měsíc ...

Blondýnka dělá test, který sestává z otázek a odpovědí typu Ano/Ne. Kouká na papír 5 minut., 10 minut., a pak v náhlém záchvatu inspirace vybere z peněženky minci a začne vyplňovat test stylem Číslo=Ano, Znak=Ne. Za půl hodinky má všechno hotové, zatímco zbytek třídy se ještě potí nad papíry. Pět minut před koncem blondýnka najednou začne v zoufalství vyhazovat minci, mumlat a strašně se potit. Dohlížející přijde znepokojeně k ní a ptá se:

„Prosím vás, co se stalo?“

Ona na to:

„Kontroluji si odpovědi a skoro všechno mám špatně!“

„Jak se jmenovala žena, kvůli které se ve starém Řecku vedla slavná bitva?“ ptá se učitelka Heleny.

„Nevím.“

„No přece jako ty.“

„Cože? Nováková?“

Při hodině tělocviku si žáci lehají na záda a napodobují jízdu na kole.

„Pavlíku, proč necvičíš s ostatními?“

„Protože zrovna jedu z kopce.“

„Pane doktore, já se při jízdách v autoškole děsně nervuju!“

„Nemějte strach, jednou se vám povede projít.“

„No jo, ale já jsem zkoušející!“

Student dutý jak bambus, propadá u zkoušky z „Logiky a organizace“.

Student:
„Vy mě tady dusíte a rozumíte vůbec tomu oboru?“

Profesor:
„Jistě, jinak bych nebyl profesor!“

Student:
„Mohu Vám tedy dát jednu otázku? Když mi na ni správně odpovíte, dejte mi nedostatečnou a já odejdu. Když ale nebudete znát odpověď, dáte mi za jedna.“
Profesor:
„Souhlasím.“

Student:
„Co je současně legální, ale nelogické, logické ale nelegální a co není ani logické ani legální?“

Profesor po dlouhém přemýšlení nezná správnou odpověď a tak dá studentovi výbornou. Ihned poté volá svému nejlepšímu studentovi a položí mu tu samou otázku.

Nejlepší student mu okamžitě odpoví:
„Vám je 63 let a jste ženatý s 35-ti letou ženou, což je legální ale nelogické. Vaše žena má 25-ti letého milence, což je logické ale nelegální. Vy dáte tomu milenci své ženy za jedna ze zkoušky, přestože by měl vyletět, a to není ani logické ani legální.“

Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká:
„Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí.“

Student se zvedl od stolu s odpovědí:
„Hmm, tak já letím.“

Čímž pana profesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat u zkoušek. Bohužel pro něj student na vše odpověděl naprosto bezchybně. Proto mu dává poslední otázku:
„Kdybyste si mohl vybrat ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum, který byste si vybral?“

Student po chvíli řekne, že by si vzal ten se zlatem. Profesor vítězoslavně praví:
„No vidíte, a já bych si vybral ten s tím rozumem.“

Student neváhá s odpovědí:
„Vzdyť jo, každý si vybere to, co mu chybí.“

Profesor už je tak vytočený, že do studentova indexu napíše BLBEC a pošle ho pryč. Student odchází, aniž by se podíval na své ohodnocení a po chvíli se vrátí s otázkou:
„Pane profesore, vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste tu žádnou známku.“

Je konec školního roku a paní učitelka říká dětem:
„Tak děti, od dnešního dne budete sbírat kamínky vždy, když řeknete sprosté slovo.“

Po prázdninách se paní učitelka ptá Vendulky:
„Tak Vendulko, kolik máš kamínků?“

Vendulka:
„Prosím žádný paní učitelko“

„To je skvělé Vendulko. A ty Pepíčku, kolik ty si nastřádal kamínků?“

Pepíček:
„Já čtyři.“

„To by ses měl zlepšit.“

Najednou se rozrazí dveře a v nich malý cikán Dežo a řve:
„Uhni pičo, vezu štěrk!“

Děti dostanou za domácí úkol napsat slohovou práci na téma „MOJE RODINA“. Když práce odevzdávají, věnuje učitelka sladký úsměv a pochvalu Lacovi. Ten totiž oproti ostatním odevzdává pěkný svazek popsaných listů.

Druhý den ovšem vchází učitelka do třídy zjevně rozladěná:
„Já nemám čas na hlouposti! Mohl by někdo Lacovi po vyučování vysvětlit, jaký je rozdíl mezi slohovou prací a seznamem rodinných příslušníků?“

„Vzbuďte svého kolegu,“ povídá profesor studentovi na přednášce.

„Proč já? Vy jste ho uspal.“