Letí velké dopravní letadlo. Kapitán se připravuje na přistání. Z kontrolní věže dostává povolení a zahajuje přistávací manévr. Co však nevidí:
„Sakra, jak to, že ta dráha je tak krátká?! Na takhle krátké dráze s tímto letadlem ani za prase nepřistanu!“

Nedá se ale už nic dělat a musí se o přistání pokusit. Cestující dostanou příkaz zaujmout bezpečnostní polohu. Kapitán se opatrně přibližuje nad samý začátek letištní dráhy, aby využil co možná nejdelší dráhu. Vzum…
Sotva se kola dotkla betonu, kapitán začíná brzdit, co mu síly stačí. Už jen padesát metrů do konce dráhy. Už jen dvacet metrů do konce dráhy! Už je na samém okraji. Uf. Brzdy se roztekly, ale na posledním decimetru letadlo zastavilo. Kapitán vyleze ven a zhluboka si oddychne.
„Kurva, že ale byla ta dráha sviňsky krátká!“

Pak se rozhlédne kolem. Nejdřív vpravo, pak vlevo.
„Jak je ale široká!“

Je to černé, bílé, černé, bílé, černé, bílé, černé, bílé ... Co je to?

???

Tučňák válí sudy.

Ať ti stojí ve dne v noci,
ať ti stojí bez pomoci,
ať ti stoji po sto roků,
krásná žena po tvém boku.

Jedenáct dní před volbama se Bůh rozhodne, že za 10 dní zničí svět. Zavolá Svatého Petra, aby přivedl významného politika země největší, nejzalidněnější a nějaké malé za Alpama. Tak tam přijede politik z Číny, Ameriky a Havel. Bůh jim poví, že za 10 dní skončí svět, aby to doma rozhlásili. Takže Američan přijede do Ameriky, vystoupí na CNN a říká:
„Vážení občané. Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že Bůh existuje jak jsme doufali. Ta špatná, že za 10 dní zničí svět.“

Číňan vystoupí na čínské televizi a říká:
„Mám pro vás dvě špatné zprávy. První je, že Bůh existuje. A ta druhá, že za 10 dní zničí svět.“

Havel přijede do Čech a vystoupí v České televizi:
„Vážení občané, mám pro vás dvě dobré zprávy. Ta první. Právě jsem se vrátil ze sumitu tří nejvýznamnějších politiků, kde všichni tleskali mým názorům. Ta druhá, Klaus nevyhraje volby.“

Muž, kterého kdysi vysadili na pustý ostrov v Tichém oceánu, jde po pláži, vousy až po kolena. Náhle se z vln vynoří překrásná žena:
„Jste tu již dlouho?“, ptá se.

„Čtrnáct let.“

„Jak dlouho jste neměl cigaretu?“

„Čtrnáct let.“

Žena rozepne kapsičku u své mokré kombinézy, vytáhne krabičku Camelek, jednu zapálí a podá mu ji. Muž lačně šlukuje.

„Jak dlouho jste neměl panáka whisky?“

„Čtrnáct let.“

Rozepne další kapsu a nabídne mu láhev. Muž si pořádně lokne a láskyplně na ženu pohlédne.

„A jak dlouho jste si to s nikým nerozdal?“ , ptá se žena plaše.

„Čtrnáct let.“ odpoví muž roztouženě.

Žena si začne rozepínat kombinézu.

„To mě podrž,“ vyhrkne muž, „snad tam nemáte golfové hole?“

Jde policajt po ulici a najednou vidí, jak z blízkého mrakodrapu skočí chlápek, v pohodě dopadne na nohy a zmizí ve vchodu do baráku. Po pár sekundách skočí druhý atd. Za chvíli to už policajt nevydrží, zastaví jednoho z těch dvou chlápků a ptá se ho:
„Prosím vás, jak je to možný, že skáčete z takový výšky a nic se vám nestane ?“

Muž odpoví:
„Vždyť to vůbec nic není, stačí prostě skočit !“

Policajt:
„Tomu nevěřím“

Muž:
„No tak si to pojďte zkusit!“

Vylezou tedy na mrakodrap, druhý chlápek už tam stojí. Muž povídá :
„No tak skočte!“

Policajt:
„No dobře, ale ať nejdříve skočí támhleten občan.“

Stojící chlápek se tedy rozeběhne, skočí, dopadne perfektně do dřepu a mává směrem nahoru.

Policajt:
„To je divný, skočte taky vy !“

Chlap skočí, opět skvělý dopad a přidává se k mávání.

Policajt:
„To jsou věci…“, rozeběhne se, skočí, dopadne a rozmlátí se na kaši.

Chlapci přijdou blíže a jeden povídá zamyšleně druhému :
„Teda na to, že jsme andělé, to jsme teda pěkný kurvy….“

Kožíškovi u lékaře. Doktor babu zevrubně prohlédne a pak ji pošle na chodbu a říká Kožíškovi:
„Pane Kožíšek, tady je medicína v koncích. Vaše paní je smrtelně nemocná. Ale věděl bych o jednom prostředku, který by pomohl. Kdybyste se se svou paní třikrát denně miloval, vždycky po jídle.“

Kožíšek to odkývá a vyleze na chodbu. Žena se k němu otáčí s nadějí v očích a říká:
„Tak co? Co říkal doktor?“

„Že umřeš.“

Přijde host do baru v nejvyšším patře mrakodrapu. Vypadá to tam slušně, tak si přisedne k pultu, objedná si a dá se do řeči s chlapíkem vedle.
„Jsem tu poprvé, stojí to tu za to?“

„Jo, já jsem tu furt. Je to tu vážně mimořádný místo.“

„V čem?“

„Vidíš támhleto okno? To třetí zleva? Vítr tu naráží na stěnu budovy tak zvláštním způsobem, že když vyskočíš ven, uletíš jenom pár metrů a hodí tě to zpátky.“

„Ale to přece nejde.“

Chlapík se místo odpovědi zvedne, otevře okno a vyskočí. A opravdu. Uletí sotva deset metrů, zastaví se ve vzduchu a proletí oknem zpátky dovnitř.

„Je to sranda, měl bys to taky zkusit,“ řekne a vrátí se k baru.

Host zaváhá a pak proskočí otevřeným oknem. Deset metrů, dvacet, třicet, padesát a plác, rozmázne se o chodník.

Barman se nakloní k chlápkovi a utrousí:
„Poslyš, Supermane, ty, když se trochu napiješ, seš vážně pěkná kur.a!“

„Mojí ukradenou kartou mi vybrali část účtu, ale co nechápu je, jak mohli přijít na můj PIN.“

„A cos měl jako PIN?“

„Tak schválně, poslouchej! Letopočet, kdy papež Řehoř XI svatořečil Domingo de Guzmána, zakladatele Dominikánského řádu.“

„Uff ..., no a kdy to teda bylo?“

„V roce 1234!“