Vtipy

NASA uspořádá výběrový konkurz, kdo by mohl letět do vesmíru. Vyberou blondýnu a prase. Před odletem jim dají obálky s instrukcemi a vyšlou je do Vesmíru.

Když prase otvírá obálku, blondýna mu kouká přes rameno. Po otevření se na prase vyvalí arch papíru s informacemi jak obsluhovat cely raketoplán.

Blondýna se zděsí.:
„Když tam má prase todle, co tam budu mít já?“

S třesoucíma se rukama otvírá obálku, z ní vyndá papírek s nápisem:
„KRM PRASE A HLAVNĚ NA NIC NESAHEJ!“

Řezník má těsně před zavíračkou a zůstalo mu jedno kuře, kterého by se před víkendem rád zbavil. Najednou doběhne chlapík a jakoby zázrakem se ptá:
„Máte kuře?“

Řezník:
„Ano, samozřejmě.“
A vytáhne kuře z chladničky, hodí na váhu:
„Kilo a 20 deka. Může být?“

Chlapík:
„A o něco větší nemáte?“

Řezník vrátí kuře do chladničky, vytáhne to samé, troška ho otočí, nenápadně přitlačí na váhu a říká:
„Kilo sedmdesát. Může být?“

Chlapík:
„Super! Vezmu si obě!“

Tři nováčci u policie skládají svůj první test. Jejich velitel jim ukáže fotku grázla a položí otázku:
„Kdybyste hledali podezřelého zločince, jaký rys v jeho obličeji by vás zaujal?“

„Má jen jedno oko,“ řekne první nováček.

„Ty tupče! To je fotka z profilu, to nevidíš?“ vybuchne velitel.

„Má jen jedno ucho,“ řekne druhý nováček.

„To si ze mě děláte srandu?“ zařve velitel. „Říkal jsem vám, že je to fotka z profilu. Přesněji z levého profilu!“

„Pane, nosí kontaktní čočky,“ řekne třetí nováček.

Velitel vytřeští oči:
„Brilantní! Jak jsi na to přišel, jen z fotky z profilu?“

„No, jak by mu asi držely brýle na hlavě, když má jen jedno oko a jedno ucho?“

Žena je s malým dítětem u lékaře. Lékař batole prohlédl, změřil, zvážil a řekl:
„Dítě má na svůj věk podváhu, čím ho krmíte?“

„Kojením!“

„Tak mi ukažte svá prsa.“

Doktor začal její prsa hníst, krouživě masírovat a pak řekl:
„Není divu, že je podvyživené, nemáte totiž žádné mléko.“

„Já vím, jsem jeho babička. Snacha totiž nemohla. Ale jsem moc ráda, že jsem sem přišla!“

22.června – Pátek
23.června – Pátek
24. června – Pátek.
Co je to?

???

Erotický deník Robinsona Crusoe.

Svatý Petr stál u Nebeské brány, když najednou pocítil naléhavou potřebu si odskočit. Požádal tedy Ježíše, aby ho na pár minut zastoupil.

Ježíš se zeptal:
„Je něco zvláštního, na co bych si měl dát pozor?“

„Ani ne. No, když někdo přijde, zeptej se ho na jméno, věk, adresu a podobně. A požádej ho, aby chvíli počkal,“ odpověděl Svatý Petr.

Asi po patnácti minutách přišel ke dveřím starý, shrbený muž s bílým plnovousem a žádal, aby mohl vstoupit.

„Vaše jméno, pane?“ zeptal se Ježíš.

„Nepamatuji si.“ odpověděl stařec.

„Vaše rodné město?“

„Nepamatuji si.“

„Věk?“

„Nepamatuji si.“

„Dobře. A pamatujete si něco ze svého minulého života?“

„Oh ano. Pamatuji si, že jsem žil v malém městečku. Pamatuji si, že jsem pracoval jako tesař. A co víc, měl jsem velmi známého syna, kterého všichni milovali a obdivovali.“

S očima plnýma slz Ježíš vykřikl: „Tati. Ach, tati…!“

Stařec se rozzářil a zvolal:
„Pinocchio…!!!“

Chlap jede sám v noci po málo obydlené silnici, v hustém lijáku. Najednou začne auto trochu táhnout na jednu stranu. Zastaví, vystoupí, podívá se – prázdná pneumatika.

Oblékne si pláštěnku, začne vyndávat věci z kufru: rezervní kolo, výstražný trojúhelník, klíč, hever… žádný hever.

Vytáhne manuál z přihrádky, aby se podíval, kde má být. Podle příručky by měl být v kufru spolu s ostatním nářadím. Ale není tam. Co teď? Vzpomene si, že asi míli zpátky viděl pár domů podél silnice. Vydá se tam pěšky.

„Tohle je fakt skvělá noc na píchnutí pneumatiky. Proč se to vždycky stane mně?“

Šourá se dál.

„Vsadím se, že než se vrátím, auto mi někdo ukradne.“

Pokračuje v cestě.

„Pravděpodobně ani nebudou doma.“

Chůze, chůze.

„Ne, škrtni to. Budou doma. Jen mi neotevřou. Proč by taky měli?“

Chůze, chůze.

„Koneckonců, kdo by v takovém nečase byl venku uprostřed noci? Určitě jen sériový vrah.“

Konečně dorazí k domům. Vidí, že v horním patře svítí světlo, a tak zazvoní na zvonek prvního domu. Uvnitř se okamžitě rozštěká pes, až to vzkřísí mrtvé.

„No skvělý, jen moje smůla. Pokud mě hafan nerozcupuje na kusy, majitel to určitě udělá. ‚Budíte lidi z postele v tuhle hodinu? Kvůli heveru? Hele, kámo, vypadám snad jako automechanik? Proč sis to nekoupil přes den jako normální lidi?‘“

Vrznutí dveří a lidské hlasy se přidávají ke štěkotu. Promáčený, promrzlý a unavený muž stojí na zápraží a čeká.

„Vsadím se, že si jde pro brokovnici. Určitě mě střelí rovnou do obličeje. ‚No pane strážníku, říkal, že chce hever, ale já myslel, že je to jen blbá výmluva. Kdo by dneska potřeboval hever, když ho má každé auto?‘“

Nakonec se dveře otevřou. Z nich vykoukne zamračený muž a opatrně řekne:
„Dobrý večer, jak…“

„...Víte co? Jděte k čertu! I s tím svým pitomým heverem!“

Na Marsu přistáli kosmonauti a prochází se pustou a hornatou krajinou. Náhle spatří ve skalách nějakou postavu. Přijdou k ní blíž a k svému úžasu zjistí, že je to Vietnamec.

„Jak jste se sem dostal?“ ptají se udiveně.

„Vypouštěli jsme do kosmu svoji první raketu,“ vysvětluje Vietnamec, „dvacet tisíc nás natahovalo ten prak a na povel start jsem se zapomněl pustit.“

Dva irští skřítci zaklepali na dveře kláštera. Když Matka představená otevřela, starší skřítek se zeptal:
„Matko představená, máte v tomto klášteře nějaké skřítčí jeptišky?“

Matka představená odpověděla:
„Ne, v tomto klášteře žádné skřítčí jeptišky nemáme.“

Skřítek se ptá dál:
„Matko představená, a co v jiných klášterech v Irsku? Jsou tam nějaké skřítčí jeptišky?“

Matka představená odpoví:
„Ne, v žádném klášteře v Irsku nejsou žádné skřítčí jeptišky.“

Skřítek se nedá a pokračuje:
„A co někde jinde ve světě? Existují někde nějaké skřítčí jeptišky?“

Matka představená:
„Ne, s jistotou vám mohu říct, že v žádném klášteře na světě žádné skřítčí jeptišky nejsou.“

V tu chvíli se starší skřítek otočí, vrazí druhému skřítkovi pohlavek a zařve:
„Slyšíš to, ty tupče? Říkal jsem ti, že to byl tučňák!“

Když ležela vedle mně na lůžku, můj vnitřní hlas mi říkal:
„To je v pořádku, relaxuj, vždyť nejsi první doktor, který se občas vyspí se svou pacientkou.“

Jenže jiný vnitřní hlas mi připomínal:
„Ale Howarde, ty jsi přeci veterinář!“