Vtipy

Muž vešel do starožitnictví s úmyslem koupit si stůl. Téměř okamžitě našel ten pravý a zeptal se na cenu.

„Dva tisíce Eur, pane.“

„Nikdy!“ vykřikl muž. „To je neuvěřitelně drahé.“

Prodavač přikývl:
„To máte pravdu, ale tohle není jen tak obyčejný stůl. Tento kus nábytku má speciální schopnosti.“

„Tak to dokažte,“ řekl muž skepticky.

Prodavač přistoupil ke stolu a zeptal se:
„Kolik pater má tato budova?“

Stůl okamžitě vyskočil do vzduchu čtyřikrát. A skutečně, budova měla čtyři patra.

Muž stále pochyboval:
„Dobře, zeptejte se ho, kolik mám peněz v peněžence.“

Prodavač položil otázku a stůl vyskočil jedenáctkrát.

„To je neuvěřitelné!“ vykřikl muž. „Opravdu tam mám dvě pětieurovky a jednu jednoeurovou minci. Musím ten stůl mít!“

Zaplatil 2 000 Eur a druhý den mu byl starožitný stůl doručen domů. Když jej instalovali, přišel jeho kamarád a hned si nového nábytku všiml.

„To je něco speciálního,“ pochlubil se muž. „Podívej, ukážu ti to.“

Chvíli přemýšlel, a pak se zeptal:
„Kolik peněz má moje žena na svém bankovním účtu?“

Stůl se okamžitě zbláznil. Začal zuřivě poskakovat, vyskakoval znovu a znovu, a ani po deseti minutách nepřestal.

Muž ohromeně vykřikl:
„Jak je to možné? Kde vzala tolik peněz?!“

V tu chvíli se stůl zastavil, jeho nohy se roztáhly a šuplíky vypadly na zem.

Významný mladý právník byl zrovna na cestě k soudu, kde se měl projednávat jeden velmi zapeklitý případ. Najednou se zničehonic ocitl před Nebeskou branou.

Svatý Petr ho uváděl dovnitř a právník protestoval proti své předčasné, náhlé smrti:
„Jsem příliš mladý, než abych zemřel. Vždyť je mi teprve 35!“

Svatý Petr souhlasil, že 35 je přeci jen docela málo na vstup do Nebeského království. Přislíbil, že se na jeho případ podívá.

Vrátil se za hodinu a oznamuje právníkovi:
„Synu, obávám se, že chyba je někde u vás. Ověřili jsme váš věk na základě hodin fakturovaných vámi vašim klientům, a zjistili jsme, že je vám nejméně 108 let!“

Manželka jednoho postaršího, trochu tělnatějšího drezéra, který si dal rád po obědě dvacet, se jednou celá udýchaná vracela z většího nákupu. Vešla do maringotky, hodila tašky na stůl, unaveně dopadla na židličku a spustila:
„Ty chlape jeden líná. Co jsem byla pryč, nic jsi neudělal?“

„Ale jo. Zrovna před chvílí jsem nalakoval tu židličku, co na ní sedíš.“

Francouz se chlubí:
„U nás stavíme tak rychle, že ráno jedu do práce kolem louky a odpoledne domů už kolem nový automobilky.“

Ital na to:
„Já jedu ráno do práce a nic, a když se vracím, tak tam stojí nová textilka a z práce jdou ženský v šatech, co tam vyrobily.“

Čech se nedá:
„U nás začnou zedníci ráno v osm stavět pivovar, a v deset už jsou namazaný.“

V kostele byla vyloupena pokladnička. Po několika dnech obdržel farář obálku s dvacetikorunou. Na přiloženém lístku stálo:
„Ukradl jsem ve vašem kostele sto korun. Protože mě trápí svědomí, posílám tímto dvacet korun zpět. Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete počítat s dalšími splátkami.“

Mladá žena se učí hrát tenis. Ať dělá co dělá, všechny míče končí v síti. Trenér je už zoufalý a tak ji poradí:
„Prosím vás, zkuste tu raketu držet stejným způsobem jako držíte manželovo přirození.“

Jakoby zázrakem začne žena hrát úplně perfektně. Učitel ji chválí:
„Výborně, ale teď si tu raketu vyndejte z úst a zkuste ji držet v ruce!“

Přijde Michal na návštěvu k Frantovi, který je na vozíku. Sedí, povídají a když už k večeru začíná být zima, Franta Michala poprosí, zda by mu z horního pokoje přinesl bačkory. Ten se ochotně zvedl a jde do pokoje, kde najde dvě Frantovy dcery jenom v kalhotkách, které jsou v nejlepších letech. Jedné je 17 a druhé 19. Zálibně se na ně podívá a na jejich otázku, co tam dělá, jim odpoví:
„Váš otec mi řekl, že vás můžu přefiknout.“

Vyděšeně se na něj podívají a říkají:
„To určitě není pravda, to by náš tatínek nikdy neřekl!“

„Tak vy mi nevěříte?“ ptá se a otevírá dveře. „Franto, obě?“ zavolá.

Ze zdola se ozve:
„Jo, jo, Michale, obě!“

V synagoze se vedle sebe modlí Lederer v hezkém novém kožíšku a Kohn ve starším ošumělém kabátu. Lederer prosí:
„Bože, dej, ať udělám kšeft za 10.000 $.“

Vedle něj Kohn:
„Bože, dej, ať udělám kšeft za 5$.“

A tak to jde dokola. Po chvíli Lederer vstane, sáhne do portmonky, vyndá pět dolarů a podává je Kohnovi:
„Vezmou si to, Kohn, a nerozptylujou mi Hospodina.“

Pomoc Africe, koncert U2. Na podium přichází Bono. Zastaví se a tleskne. Po vteřině znovu. A znovu. Diváci nechápou. Po deseti vteřinách Bono povídá:
„Při každém mém tlesknutí umře v Africe jedno malé dítě.“

A z davu se ozve:
„Tak s tím koukej přestat, ty vrahu.“

Pepa se vytahoval před kamarádem, že jeho sestra se přestrojila za chlapa a šla do armády. Kamarád se diví:
„Hele, ale to se s nima musí i sprchovat, převlíkat a všechno, ne?“

„No, to jo.“

„A to na to jako nepřijdou?“

„Přijdou, ale myslíš, že to někdo řekne?“