Mohlo to být i horší
Jednoho dne se Petr prochází po centru města, když o kousek před sebou zahlédne svého starého kamaráda ze střední školy, Karla.
„Karle, Karle, jak se máš?“ pozdraví ho, když upoutá jeho pozornost.
„Nic moc,“ odpoví Karel.
„Proč, co se stalo?“ zeptá se Petr.
„No,“ povzdechne si Karel, „zkrachoval jsem. A přitom pořád musím uživit rodinu. Netuším, co budu dělat.“
„Mohlo to být horší,“ odpoví Petr klidně. „Mohlo to být horší.“
Asi o měsíc později potká Petr Karla znovu, tentokrát v restauraci. „Tak co, jak to vypadá teď?“ zeptá se.
„Příšerný!“ vyhrkne Karel. „Včera v noci nám shořel dům.“
„Mohlo to být horší,“ prohodí Petr opět s naprostým klidem a pokračuje ve své cestě.
O další měsíc později narazí Petr na Karla potřetí. „Tak co, jak to jde?“ zeptá se.
„Ach!“ vydechne Karel. „Je to čím dál horší. Jedna pohroma za druhou! Teď mě ještě opustila žena!“
Petr jen přikývne, nasadí svůj obvyklý mírný úsměv a pronese svoje známé: „Mohlo to být horší.“
Tentokrát ho ale Karel chytí za ramena:
„Počkej chvíli!“ říká. „Tentokrát tě jen tak nenechám odejít. Třikrát za poslední měsíce jsme se potkali a já ti pokaždé říkal o další katastrofě ve svém životě. A ty mi pokaždé řekneš to samé: - Mohlo to být horší. - Tentokrát, proboha, Petře, chci vědět: jak by to, u všech všudy, mohlo být ještě horší?“
Petr se na něj podívá s tím samým klidným úsměvem. „Mohlo to být horší,“ řekne. „Mohlo se to stát mně.“
Hledání skřítčích jeptišek
Dva irští skřítci zaklepali na dveře kláštera. Když Matka představená otevřela, starší skřítek se zeptal:
„Matko představená, máte v tomto klášteře nějaké skřítčí jeptišky?“
Matka představená odpověděla:
„Ne, v tomto klášteře žádné skřítčí jeptišky nemáme.“
Skřítek se ptá dál:
„Matko představená, a co v jiných klášterech v Irsku? Jsou tam nějaké skřítčí jeptišky?“
Matka představená odpoví:
„Ne, v žádném klášteře v Irsku nejsou žádné skřítčí jeptišky.“
Skřítek se nedá a pokračuje:
„A co někde jinde ve světě? Existují někde nějaké skřítčí jeptišky?“
Matka představená:
„Ne, s jistotou vám mohu říct, že v žádném klášteře na světě žádné skřítčí jeptišky nejsou.“
V tu chvíli se starší skřítek otočí, vrazí druhému skřítkovi pohlavek a zařve:
„Slyšíš to, ty tupče? Říkal jsem ti, že to byl tučňák!“
Dědovi nejde čůrat
Dědeček přijde k lékaři a povídá:
„Pane doktore, já mám takový problém, už týden se nemůžu vůbec vymočit. Jdu na záchod a ani kapka.“
Doktor:
„Tak se svlékněte a podíváme se na to.“
Děda se tedy svlékne, doktor se na to podívá a říká:
„No jo, dědo, vždyť vy na tom máte uzel!“
Dědeček:
„Ježíšmarjá, já zapomněl koupit chleba.“
Žloutenka u Pepíčků
Pepíček se ve škole chlubí učitelce, že jeho sestra má žloutenku. Učitelka ho pošle domů, aby to děti nedostaly.
Za týden ho potká a ptá se:
„Tak co, Pepíčku, jak se daří sestře?“
„Jó, to já nevím, paní učitelko. To víte, než sem dojde z Austrálie další dopis, tak to chvíli potrvá.“
Novák je žížala
Přijde v blázinci na vizitu doktor k panu Novákovi a ptá se ho:
„Tak co, pane Novák, vzpomenete si už jak se jmenujete?“
„Žížala“ odpoví pan Novák.
„Tak to si Vás tu ještě necháme.“
Stejná situace se děje druhý, třetí, čtvrtý den. Pátý den se doktor zeptá na to samé a pan Novák odpoví:
„Jmenuju se pan Novák“
„No výborně, pane Nováku, sbalte si věci a můžete jít domů. Jste propuštěn.“
„Nemůžu“ odpoví pan Novák, „Za dveřmi je kos.“
Telefonát na policii
„Haló, to je policejní stanice? Měl bych dotaz. Neutekl dneska z blázince nějakej chovanec? No proč se ptám? Protože mi dneska v noci někdo unesl moji ženu!“
Maminka umí vařit
„Můj manžel mi denně dělá přednášku, jak dobře uměla vařit jeho matka.“ stěžuje si Bára.
„Můj manžel to dělal také.“ mávne rukou Eva.
„A už to nedělá?“
„Ne! Začala jsem mu vyprávět, jak dobře uměl můj táta vydělávat velké peníze.“
Výměna manželek
Ptají se komorníka, zda mu nevadí, že mu lord chodí za ženou.
„Nevadí, já mu také chodím za tou jeho. Akorát mne štve, že já mu dělám malé lordy a on mně jen malé komorníky!“
Pokrývač linolea
Pracuje pokrývač linolea v jednom větším domě. Pokrývá podlahu vstupní haly. Když práci po několika hodinách dokončí, chce si po dobře odvedené práci zapálit, ale ne a ne najít cigarety. Najednou uvidí uprostřed místnosti na linu malou vybouleninku. Říká si:
„Přece to nebudu kvůli cigaretám celý předělávat.“
A tak vezme kladivo, zatluče vybouleninku a vše je, jak má být. Po chvíli přijde majitelka domu, zaplatí, pochválí mu práci a povídá:
„Jo, v obýváku na televizi jste si zapoměl cigarety. A neviděl jste někde našeho křečka?“
Sněhurka u trpaslíků
Sněhurka přišla navštívit trpaslíky. Sedla si na stoličku.
„Sedla si.“ zašeptá ten, co je k ní nejblíž.
„Sedla si, sedla si, sedla si...“ opakují trpaslíci mezi sebou.
„Sedí.“
„Sedí, sedí, sedí…“
„Večeří.“
„Večeří, večeří, večeří…“
„Vstala.“
„Vstala, vstala, vstala…“
„Stojí!“
„I mně, i mně, i mně…“