Starší pán byl jednou pozván na večeři ke svým dlouholetým přátelům. Během večera si nemohl nevšimnout, jak jeho kamarád oslovuje svoji manželku – samé „miláčku“, „drahoušku“, „zlatíčko“, „má lásko“. Po téměř sedmdesáti letech manželství!

Když manželka odešla do obýváku, pán se naklonil k hostiteli a obdivně povídá:
„Musím říct, že je úžasné, jak jí pořád říkáš těmi něžnými jmény. To je opravdu láska!“

Kamarád si povzdechl a zašeptal:
„Upřímně? Já už si deset let nemůžu vzpomenout, jak se vlastně jmenuje – a mám příšerný strach se jí na to zeptat!“

Politické školení a lektor se na závěr opět ptá:
„Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo na závěr nějaký dotaz či nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá.“

-„Prosím, budou v komunismu k sehnání takový ty velký hřeby do trámů?“

-„Samozřejmě soudruhu, v komunismu bude plánovité hospodářství a všeho bude dostatek!“

-„A prosím vás, budou k sehnání i ty malinký sedlářský hřebíčky?“

-„Samozřejmě soudruhu, už jsem to vysvětloval!“

-„Jé, tak to bude jako za starýho Rakouska!“

Muž, kterého kdysi vysadili na pustý ostrov v Tichém oceánu, jde po pláži, vousy až po kolena. Náhle se z vln vynoří překrásná žena:
„Jste tu již dlouho?“, ptá se.

„Čtrnáct let.“

„Jak dlouho jste neměl cigaretu?“

„Čtrnáct let.“

Žena rozepne kapsičku u své mokré kombinézy, vytáhne krabičku Camelek, jednu zapálí a podá mu ji. Muž lačně šlukuje.

„Jak dlouho jste neměl panáka whisky?“

„Čtrnáct let.“

Rozepne další kapsu a nabídne mu láhev. Muž si pořádně lokne a láskyplně na ženu pohlédne.

„A jak dlouho jste si to s nikým nerozdal?“ , ptá se žena plaše.

„Čtrnáct let.“ odpoví muž roztouženě.

Žena si začne rozepínat kombinézu.

„To mě podrž,“ vyhrkne muž, „snad tam nemáte golfové hole?“

Šéf vletí za sekretářkou a zařve:
„PUK“

Sekretářka nechápe a zeptá se co to je PUK.

Šéf odpoví:
„Píčo uvař kafe!“

A tak sekretářka jde, udělá kafe a položí mu ho na stůl a ptá se:
„KSČ?“

Ředitel nechápe a sekretářka odpoví:
„Kolik sladíš čuráku?“

Přijde pán k doktorovi a ten mu po vyšetření povídá:
„Máte vodu v koleni, žlučový kameny a písek v moči.“

„Doktore, jestli mi řeknete, že mám i cement v pytli, tak to si můžu rovnou otevřít stavebniny.“

Do Brna přijede Pražák a chce si dát něco k jídlu. Vejde do restaurace a říká:
„Dobrý den, rád bych si dal nějaké jídlo. Co byste mi doporučil?“

Číšník odpoví:
„Máme šnycl s klechtanem nebo šalinu s okurkem.“

Pražák se zarazí:
„Cože? To jako vážně? To jsou nějaká brněnská jídla?“

Číšník se usměje:
„Ne, šnycl je řízek, klechtan je bramborový salát. A šalina s okurkem je rohlík se salámem a okurkem.“

Pražák se zamyslí:
„Aha, tak já si dám ten řízek. A co k pití?“

Číšník odpoví:
„Bernard nebo kofila.“

Pražák se rozesměje:
„No tak to už snad ani nebudu riskovat!“

Číšník se zasměje taky:
„V klidu, Bernard je pivo a kofila je káva!“

Pražák si povzdychne:
„A to se divíte, že si lidi pletou Brno s cizím státem?“

„Dobrý den, vítám vás v novém roce,“ zahajuje první vyučovací hodinu po vánočních prázdninách třídní učitelka.
„Co si v novém roce přejete nejvíc?“

Ze zadní řady se ozve:
„Sednout si.“

Život Ti píše zas o rok víc,
slovíčkem psaným chci tedy říct:
Žij podle svého, měj pevné zdraví,
narozeniny oslav tak, jak se slaví.
Popíjej víno, písničku zpívej,
z veselou náladou na svět se dívej.

Baví se dva kamarádi a jeden si stěžuje, že z jeho syna se stal buzerant. Druhý mu říká:
„Však to není nic hrozného, to je celkem normální v dnešní době.“

Na to druhý odpovídá:
„No to jo, to máš pravdu, ale víš, stejně mi to je takoví divné, protože v dětství ten anál nesnášel…“