Baví se dva Skoti:
„Hrozně rád bych ti nabídl banán, ale hrozně se bojím.“

„A čeho?“

„Že si ho vezmeš.“

Baví se dvě blondýnky na letišti:
„Já nechápu, jak vůbec můžou ti teroristé tak velké letadlo unést.“

„Ty jsi ale koza! Vždyť oni ho neunášejí na zemi, ale ve vzduchu... Když je tááákhle malinké!“

Sedí devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Slušně vychovaný mladík, který šel okolo, se samozřejmě soucitně ptá, co se děje. Stařík odpovídá:
„Víte, jsem zamilovaný do mladé ženy.“

„No, a co je na tom k pláči?“ podiví se mladý. „To byste se měl spíš radovat.“

„Počkej, ty tomu nerozumíš,“ namítne děda. „Každé ráno, než jde do práce, se pomilujeme. V poledne přijde domů na oběd, zase mě pomiluje a uvaří mi. Večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny.“

Stařík zase pláčem skoro nemůže mluvit.

„Tomu teda vůbec nerozumím,“ třeští oči mladík. „Vždyť je to perfektní, tak proč brečíte?“

„Já jsem zapomněl, kde bydlím!“

Baví se dva chlapi v hospodě:
„Jak to, že tě stará pustila do hospody?“

„No, dal jsem jí do vany pěnu a pak už to šlo.“

„A to byla nějaká regenerační nebo relaxační pěna?“

„Neeeee, klasická, montážní…“

Na stanici metra se vytahuje chlap atraktivní černovlásce:
„Znám člověka, který dokáže jednou rukou pohnout celým metrem.“

„A čím se živí, když je teda takový silák?“ chytne se kráska.

„Je to řidič metra.“

U jiných lidí vám romantická gesta připadají neotřelá a vzrušující. Pokusíte-li se o ně sami, připadáte si jako neohrabaní pitomci.

Ptají se lorda, jak přišel ke svému bohatství a on vypráví:
„Když jsem připlul do Států, měl jsem 20 centů. Koupil jsem tedy za ně jedno jablko, vyleštil jej a prodal za 60 centů. Za ně jsem koupil 3 jablka, vyleštil a prodal je za 1,80 dolaru. A tak to šlo dál a dál, den za dnem, až mi umřel strýc a odkázal mi 20 mld. dolarů.“

„Mami, zejtra máme zkoušku ze zeměpisu. Můžeš mě vyzkoušet?“

„To víš že jo. Jaký je hlavní město Německa?“

„Berlín.“

„A jaký je hlavní město Francie?“

„Berlín.“

„A jaký je hlavní město Velký Británie?“

„Berlín.“

„Moc hezky ses to naučil, Adolfku.“

Jednou dědkovi utekla babka. Smutný jí poslal zprávu:
„Božka, vrať se, protože bez tebe zemřu!“

Brzy dostal odpověď:
„Nevrátím se! Vždyť tobě je dobře i beze mě!“

Dědek znovu odepsal:
„Vrať se ke mně, jinak se zblázním!“

Přišla odpověď:
„I v blázinci dávají najíst!“

Nakonec dědek sebral rozum a napsal:
„Božka, vrať se,. Dozvěděl jsem se něco nového o sousedce Štěpánkové!“

Odpověď přišla okamžitě:
„Přijedu večerním vlakem, čekej mě na nádraží!“