NASA uspořádá výběrový konkurz, kdo by mohl letět do vesmíru. Vyberou blondýnu a prase. Před odletem jim dají obálky s instrukcemi a vyšlou je do Vesmíru.

Když prase otvírá obálku, blondýna mu kouká přes rameno. Po otevření se na prase vyvalí arch papíru s informacemi jak obsluhovat cely raketoplán.

Blondýna se zděsí.:
„Když tam má prase todle, co tam budu mít já?“

S třesoucíma se rukama otvírá obálku, z ní vyndá papírek s nápisem:
„KRM PRASE A HLAVNĚ NA NIC NESAHEJ!“

Jednoho dne dostal Bush infarkt a umřel. Okamžitě se odebral do pekla, kde už byl čekáván.
„Jsi na mém seznamu.“ řekl mu ďábel. „Ale já zrovna nemám volné místo. V každém případě tady ale musíš zůstat, takže mám pro tebe návrh. Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní jako ty. Jednoho z nich pustím a ty půjdeš na jeho místo. A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral.“

Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod. Ďábel tedy otevřel první místnost. Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon. Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama. Znovu a znovu.

„Ne,“ řekl Bush. „Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl.“

Ďábel tedy otevřel druhou místnost. Tam byl Brežněv a velikým kladivem rozbíjel kameny. Kamenu nikdy neubývalo.

„Ne.“ řekl Bush. „Mám problémy s ramenem. Strašně bych trpěl, kdybych musel pořád rozbíjet kameny.“

Ďábel tedy otevřel třetí místnost. Tam ležel na zemi Bill Clinton, ruce svázané nad hlavou, nohy svázané a roztažené. Nad ním se skláněla Monica Lewinská a dělala to, co dělala nejlépe. Bush hleděl v šoku. Pak řekl:
„Jo, myslím, že tohle bych vydržel.“

Ďábel se zachechtal a řekl:
„Monico, můžeš jít.“

Co je to hnědá sračka mezi prsty u slonů?

???

Pomalí černoši.

Do firmy přijde instalatér opravit záchod. Vejde na sekretariát a ptá se sekretářky:
„Tak kde je ten hajzl?“

Sekretářka mu nesměle odpovídá:
„Pan ředitel je právě na obědě.“

„Ale vy jste mě špatně pochopila, já myslím ty dvě nuly!“

„Tak náměstkové, ty jsou tam s ním.“

„Ale, slečno, já se vás ptám, kde se dělá to..no hovno!“

Jo, tak, zasedačka je o poschodí níž.„

Starší pán byl jednou pozván na večeři ke svým dlouholetým přátelům. Během večera si nemohl nevšimnout, jak jeho kamarád oslovuje svoji manželku – samé „miláčku“, „drahoušku“, „zlatíčko“, „má lásko“. Po téměř sedmdesáti letech manželství!

Když manželka odešla do obýváku, pán se naklonil k hostiteli a obdivně povídá:
„Musím říct, že je úžasné, jak jí pořád říkáš těmi něžnými jmény. To je opravdu láska!“

Kamarád si povzdechl a zašeptal:
„Upřímně? Já už si deset let nemůžu vzpomenout, jak se vlastně jmenuje – a mám příšerný strach se jí na to zeptat!“

Slečna ve společnosti neustále napomíná námořníka, aby vyprávěl slušnější anekdoty.

„Drahá slečno,“ povídá námořník své červenající se spolustolovnici, „kdybych znal slušnější anekdoty, tak jsem se nikdy nedal k námořníkům.“

Sadistická rodinka jede autem po městě a baví se srážením chodců. Otec nabere prvního, načež dceruška a synáček propuknou v obrovský řehot. Maminka se vykloní z okna, aby si situaci lépe prohlédla a nejbližší sloup jí utrhne hlavu. Všichni se smějí, jen dceruška usedavě pláče.

„Co ti je?“ ptá se otec.

„Ale, já sem to pořádně neviděla.“

Šéf v práci: „Dežo, proč nepracuješ?!“
Dežo: „Omlouvám se šéfe, neviděl jsem vás přicházet.“

Přijde pán do obchodu se zvířaty a povídá prodavači:
„Prosil bych tři potkany, dvě myši, 25 švábů a 40 pavouků.“

„Uff, no, snad to dám dohromady. Na co to vůbec potřebujete?“

„Ale, stěhuji se a ve smlouvě je bod: Vrátit byt ve stavu, v jakém jej dostal.“

„Vy jste šprýmař,“ usměje se pobaveně prodavač.

„No, mne to moc k smíchu nepřijde. Odpoledne jdu vykopat toho dědu, ke kterému jsem se tenkrát přistěhoval.“