„Dobrý den! Chtěl bych si vybrat peníze - dědil jsem po dědečkovi v Americe.“

„A nechcete si je tady rovnou uložit v korunách?“

„Paní, vy jste asi neslyšela dobře. Já jsem dědil, a ne debil!“

Blázen běhá po blázinci a volá:
„Lidi, já jsem posel Boha!“

Druhý, co sedí na lavičce, přeruší čtení novin a říká:
„Kecá! Já nikoho neposlal!“

Paní učitelka:
„Pepíčku, zase máš domácí úkol celý špatně!“

Pepíček:
„To bude tátu mrzet, dalo mu to hodně práce.“

Proč se říká Má rýmu jako Brno?

Protože Brno je také plné holubů.

Do kasina dorazí dva manželské páry, odhodlaní si pořádně užít večer a trochu zariskovat. Ženy se po chvíli rozhodnou, že společně vsadí na ruletu, ale dumají, jaké číslo zvolit. Jedna z nich nakonec prohlásí:

„Hele, kolikátky máš prsa?“

„Dvojky,“ odpoví druhá.

„Já mám trojky. Tak to máme dohromady pět. Vsadíme na pětku!“

Vsadí na číslo pět, kulička se roztočí… a světe div se, vyhrají! Radost nebere konce. To samozřejmě neunikne jejich mužům, kteří si řeknou, že to taky zkusí.

„Hele, kámo, to je chytrá taktika. Ale na co budeme sázet my?“ ptá se jeden z nich.

„Kolikrát za noc se ti postaví?“ nadhodí druhý.

„No, třikrát.“

„Mně čtyřikrát! To je sedm. Jasná volba – sázejme na sedmičku!“

Ruleta se roztočí, kulička skáče sem a tam, napětí by se dalo krájet… až se zastaví na dvojce. Jeden z chlapů se praští do čela:

„Vidíš to, ty vole? Kdybychom nekecali, mohli jsme býjt za vodou!“

Štěně, které si vás na první pohled získá svou hravostí a čilostí, bude po zbytek své existence ve vašem domě pouze tupě ležet na gauči a zoufalé házení gumovou kostí bude doprovázet maximálně lehce ironickým pohledem.

Přijede blondýnka k čerpací stanici, vyběhne z auta a běží za pánem, který stojí kousek od ní, a požádá ho o natankování, protože to neumí.

Muž neváhá a jde k autu, kde se zeptá, jestli to bude Natural 95.

Blondýnka se začne rozmýšlet a praví tomu muži:
„To mi tam chcete lejt ten 11 let starej benzín? Já chci hezky novej Natural 2006. Ty blbče, to jsem si to mohla rovnou natankovat sama.“

„Tvoje matka je s námi už dvacet let,“ řekl Jiří. „Není načase, aby si našla vlastní bydlení?“

Helena se zamračila a odpověděla:
„Já myslela, že je to tvoje matka.“

Kamarádka se kamarádce svěřuje, že dostala od milence krásný zlatý prstýnek. Bojí se ho ale nosit, protože má žárlivého manžela. Kamarádka ji poradí:
„Až půjdete se psem do parku na procházku, tak dělej, že jsi ho tam našla.“

Stane se. Manželka jde s manželem a psem na procházku do parku. Šikovně prstýnek pohodí. Pak se sehne a říká:
„Hele Karle, já našla krásný prstýnek. A je celý zlatý a má i kamínek.“

Nasadí si prstýnek na ruku a říká:
„A on mi i je.“

Manžel na ni kouká a říká:
„To máš štěstí. Já tuhle našel za postelí trenýrky a byly mi malý.“