Vtipy: Cestování

Babička s vnukem jedou autobusem. Cesta je dlouhá, takže se vnuk po chvíli začne nudit a začne si zpívat. Babička ho hned okřikne:
„Buď zticha, ty rošťáku! Ještě svým zpěvem vzbudíš pana řidiče!“

Dveře se zavírají a tramvaj se chystá k odjezdu ze stanice. K vozu však dobíhá uřícený muž a zoufale volá:
„Prosím vás, počkejte ještě na mě, jinak nestihnu práci!“

Cestující se přimlouvají u řidiče, ten čeká. Muž nastoupí, dveře se zavřou, tramvaj se rozjede a pán pronese:
„Dobrý den, kontrola jízdenek.“

Skot s dětmi si v neděli vyrazí na výlet na letiště. Ukazuje jim letadýlka a najednou si všimne nápisu: „Vyhlídkové lety pro rodiny s dětmi za výhodnou cenu – 100 dolarů na hodinu“. Děti strašně škemrají a tak jde Skot za pilotem a snaží se ho přemluvit.

„Ok, tak se vsadíme,“ na to pilot. „Když vydržíte celý let ani neceknout, budete to mít zadarmo.“

Skot jde za dětmi, vysvětlí jim co a jak, a už letí. Pilot se zlomyslně uchechtne a hodí otočku. Ticho, nikdo ani nedutá. Pilot přidá trojitý vrut. Ticho. Pilot začne provádět akrobacii, padá střemhlavým letem, na poslední chvíli ho vybere a udělá šílenou vývrtku, ale pořád je ticho, nikdo ani nešpitne. Když přistanou, pilot uznale praví:
„Teda chlape, klobouk dolů, jste kabrňák. Máte to grátis. Ale stejně pořád nechápu, jak jste to vydržel?“

„No, popravdě, bylo to těžké. Zvlášť v jednu chvíli, když vypadly děti…“

Hlášení kapitána jako obyčejně:
„Vážené dámy a pánové, pěkně vás vítám na palubě našeho letadla. Náš let probíhá nad Atlantickým oceánem, ve výšce 10.000 metrů, rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu….sakra! Do háje! Mě šlehne! Ježišmarjáá!“

Kapitán se odmlčí, mrtvolné ticho, pasažéři jsou bledí, panika, křik… Po delší chvíli se kapitán ohlásí:
„Dámy a pánové, prosím, omluvte mě. Letuška mě polila kávou. Kdybyste viděli moje nohavice zepředu.“

Jeden z pasažérů zakřičí:
„Ty hovado! Kdybys viděl moje nohavice zezadu.“

Dva opilci si přivolali taxi. Taxikář, když viděl, v jakém jsou stavu, jen nastartoval motor, hned ho zase zhasl a řekl:
„Tak, jsme na místě.“

Opilci mu dali peníze, jeden poděkoval, ale druhý mu vrazil pořádnou facku.

Taxikář se zarazil, myslel si, že zjistili, že autem vůbec nejel, a zeptal se:
„Za co to bylo?“

A opilec na to:
„Příště neleť jak prase! Mohl jsi nás zabít!“

Jedou dva chlapci vlakem okolo stáda krav. Jeden z nich povídá tomu druhému:
„V tom stádu bylo 254 krav.“

Druhý se ho ptá:
„Prosím tě, jak si to mohl tak rychle spočítat?“

„To je jednoduché,“ odpovídá první, „spočítáš nohy a vydělíš čtyřma!“

Řidič stopařce.
„Dáte si cigaretku?“

„Né, díky, já nekouřím.“

„A na skleničku byste se někde stavit nechtěla?“

„Né, díky, já nepiju.“

Za chvíli holka povídá.
„Jé, to je krásný palouček, zastavte tu na chvíli.“

Když se vracejí k autu, povídá stopařka.
„No vidíš. A jde to i bez cigaret a chlastu.“

Linkový autobus zastaví na zastávce, lidé nastupují a kupují si lístky, poslední nastoupí chlap v kovbojském oděvu. Vytáhne na řidiče dva velké kolty a říká:
„Johnny dnes neplatí!“

Řidič koukne do dvou hlavní a říká:
„No jo, jasně, dneska neplatíš.“

Druhý den se totéž opakuje. I třetí den se to opakuje. Řidiče to už naštve:
„Co to má znamenat? Jak to, že Johnny dneska zase neplatí?“

Johnny sáhne do kapsy a říká:
„Johnny má průkazku.“

Potkají se dva kamarádi a jeden říká:
„Chlape, chystám se na dovolenou. Do Thajska. Trochu si zařádit.“

Ten druhý:
„Člověče, to bych nedělal. Tam je to samý AIDS. Ještě to chytneš.“

Po půlroce se potkají znovu a ten cestovatel má všude vředy, vypadaný vlasy, nehty. Ten kamarád říká:
„AIDS, že jo?“

„Člověče, měl si pravdu. Taková pěkná, přičmoudlá a měla ho. Ale to nevadí. Už mám zaplacený zájezd do Afriky na pozorování zvířeny.“

„Hele, bacha. Takovej krokodýl ti urafne ruku, ani si ho nevšimneš.“

Po třech měsících se potkají a cestovatel má místo ruky hák.

„Krokodýl, že jo?“

„No jo. Asi pět metrů dlouhej. Ale to nic, už mám zaplacený lezení po Skalistejch horách.“

„Víš, nechci tě buzerovat, ale v těch horách, přilítne orel skalní, jeden nálet a máš vydloubnutý oko.“

Po pár měsících se potkají a on má opravdu pásku přes oko.

„Orel, že jo?“

„Ale kdepak. Spadl mi kamínek do oka a já ti v tom háku ještě nemám takovej cit.“

Americký voják sloužící se právě vrátil z několikatýdenního nasazení. Konečně dostal pár dní volna a jel vlakem do Londýna.

Vlak byl přeplněný, a tak prošel celou soupravu a hledal volné místo k sezení. Jediné volné sedadlo bylo vedle elegantně oblečené dámy středního věku, ale na něm se rozvaloval její malý pes.

Unavený voják se slušně zeptal:
„Promiňte, madam, mohu si sednout?“

Angličanka se na něj povýšeně podívala, povytáhla nos a odfrkla si:
„Vy Američané! Jste tak nezdvořilí. Nevidíte, že tam sedí moje malá Fifi?“

Voják si povzdechl a pokračoval dál hledat jiné místo, ale celý vlak byl obsazený. Po chvíli se znovu ocitl před tou samou dámou a jejím psem. Znovu tedy požádal:
„Prosím vás, paní, mohu si přisednout? Jsem opravdu unavený.“

Žena si ho přezíravě změřila, nakrčila nos a znechuceně pronesla:
„Vy Američané! Nejenže jste nezdvořilí, ale i arogantní. Představte si to!“

Voják už neřekl ani slovo. Sklonil se, popadl malého psa, otevřel okno a vyhodil ho ven. Pak se klidně posadil na uvolněné místo.

Žena se zděšeně rozkřičela, začala nadávat a požadovala, aby někdo vojáka potrestal.

V tu chvíli se z druhé strany uličky ozval distingovaný anglický gentleman:
„Víte, pane, vy Američané máte skutečně talent dělat všechno špatně. Držíte vidličku v nesprávné ruce, řídíte auta na špatné straně silnice. A teď jste, pane, vyhodil z okna špatnou čubku.“