Vtipy: Božské

Dostane se chlap do nebe a sv. Petr ho provází. Chlap se najednou zeptá:
„Petře, co jsou zač ti lidé, co se modlí pod tím stromem?“

„To jsou svědci Jehovovi.“

„A ti co támhle hrajou fotbal?“

„To jsou hinduisti.“

„A ti co se támhle navzájem mlátí?“

„To jsou muslimové.“

Jdou až dojdou k obrovké patnáctimetrové zdi s ostnatými dráty nahoře a se spoustou stráží.
„A kdo je proboha tady, Petře?“

„Tam jsme dali katolíky, aby nepřišli o iluzi, že jsou tu sami.“

Ženská má doma milence, užívají si a vtom uslyší v zámku rachotit klíče“Manžel!“

Klekne si u postele a začne se modlit:
„Bože, ať ho tu manžel nenachytá!“

Bohovi se jí zželí, sestoupí k ní do ložnice a řekne, že to zařídí, ale ona že se do 2 let utopí.

Protože jí nezbývá nic jiného, na to přistoupí. Dva roky se nekoupe ve vaně, jen se sprchuje, nechodí vůbec nikam k vodě a tak. Uplynou 2 roky, pak 3, 4 a žena na to zapomene a začne si zas pořádně užívat života.

Po 6 letech jí přijde dopis, že vyhrála plavbu výletní lodí po moři. Natěšená se tam vydá. Ale když jsou tak v půli cesty, loď plná ženských se začne potápět. Ženská si zase klekne a modlí se:
„Bože, nedělej to. Kvůli mé nevěře přece neutopíš celou loď.“

Rozevře se nebe, sestoupí Bůh a říká:
„Šest let. Šest let mi trvalo, než jsem vás sem, vy kurvy, všechny dostal!“

Tři ženy, brunetka, černovláska a blondýnka, se chtějí dostat do nebe. Bůh jim praví:
„Do nebe vede 1000 schodů. Která z vás se zasměje mému vtipu, vrátím ji zpátky na zem.“

Všichni tři souhlasí s pravidly a vydají se nahoru. Na 158 schodu se zasměje vtipu brunetka. Bůh ji vrátí na zem.

Tak jdou černovláska s blondýnkou a na 601 schodu se zasměje vtipu černovláska. Bůh ji také musí vrátit zpátky na zem.

Blondýnka jde po schodech dál nahoru a na 999 schodu se zasměje. Bůh se jí ptá:
„Proč jsi se smála? Vždyť jsem žádný vtip neřekl.

A blondýnka odpoví:
„Já jsem teď pochopila ten první.“

Zemře pan farář přijde k Nebeské bráně. Zatluče na ni. Svatý Petr pootevře a říká:
„Musíte chvíli počkat.“

Posadí na lavici před bránou a čeká. Za chvíli přijde k nebeské bráně autobusák Pepa. Taky zatluče a svatý Petr hned otvírá a říká:
„Pojďte dál.“

farář se udiveně ptá:
„Svatý Petře, jak to, že Pepa může jít hned, a já, osoba posvěcená a zasloužilá, tady musím čekat?“

Svatý Petr odpoví:
„To máte tak, důstojnosti: Když vy jste v kostele kázal, tak všichni spali. Ale když tady Pepa jel s autobusem, všichni se modlili.“

„Tak co, jak se žije v pekle?“

„Paráda. Pestrá společnost a chutná strava. A co v nebi?“

„Někdy pracujeme i šestnáct hodin denně.“

„Nepovídej?! A proč?“

„Nejsou lidi.“

Svatý Petr stál u Nebeské brány, když najednou pocítil naléhavou potřebu si odskočit. Požádal tedy Ježíše, aby ho na pár minut zastoupil.

Ježíš se zeptal:
„Je něco zvláštního, na co bych si měl dát pozor?“

„Ani ne. No, když někdo přijde, zeptej se ho na jméno, věk, adresu a podobně. A požádej ho, aby chvíli počkal,“ odpověděl Svatý Petr.

Asi po patnácti minutách přišel ke dveřím starý, shrbený muž s bílým plnovousem a žádal, aby mohl vstoupit.

„Vaše jméno, pane?“ zeptal se Ježíš.

„Nepamatuji si.“ odpověděl stařec.

„Vaše rodné město?“

„Nepamatuji si.“

„Věk?“

„Nepamatuji si.“

„Dobře. A pamatujete si něco ze svého minulého života?“

„Oh ano. Pamatuji si, že jsem žil v malém městečku. Pamatuji si, že jsem pracoval jako tesař. A co víc, měl jsem velmi známého syna, kterého všichni milovali a obdivovali.“

S očima plnýma slz Ježíš vykřikl: „Tati. Ach, tati…!“

Stařec se rozzářil a zvolal:
„Pinocchio…!!!“

Žena zemře a dostane se do Nebe. U nebeské brány ji zastaví anděl a říká:
„Než vstoupíš, musíš správně vyhláskovat jedno slovo.“

Žena odpoví:
„Dobře, jaké slovo?“

Anděl se usměje a řekne:
„Láska.“

Žena slovo správně vyhláskuje a je vpuštěna do nebe.

Líbí se jí to, a tak se ptá anděla:
„Potřebujete někdy u brány pomoc?“

Anděl souhlasí a dá jí tu práci.

Po nějaké době (čas v nebi neexistuje) se u brány objeví její manžel. Žena se ho ptá:
„Jaký byl tvůj život po mé smrti?“

Muž odpoví:
„Úžasný! Pamatuješ si na moji bývalou sekretářku, na kterou jsi vždycky žárlila? Tak jsme spolu začali chodit. Utratili jsme všechny tvoje peníze, procestovali svět a skvěle se bavili.“

Žena se na něj usměje a řekne:
„Dobře, abys mohl vstoupit do nebe, musíš správně vyhláskovat jedno slovo.“

Muž se ptá:
„Jaké slovo?“

„Československo.“

„Bože, prosím, odpověz mi. Proč jsou panny takové milé, vstřícné, přátelské a laskavé, a všechny ženy takové protivné a nepřátelské?“

Bůh se zamyslí:
„Jestli to nebude tím, že panny dělám já – Bůh, a ženy z nich děláte vy – muži.“

Jednou se svatý Petr na nebeské bráně rozhodne, že trochu zpřísní podmínky pro vstup do nebe. Když přijde první duše, ptá se jí:
„Řekni mi, co jsi udělal dobrého na Zemi, abys mohl vstoupit do nebe?“

Muž se zamyslí a říká:
„Jednou jsem šel po ulici a uviděl, jak banda motorkářů obtěžuje starou paní. Tak jsem šel k nim, kopl do jejich vůdce, shodil mu motorku na zem a řekl jim, ať tu paní okamžitě nechají být!“

Svatý Petr na něj ohromeně pohlédne a povídá:
„To je úctyhodné! A kdy se to stalo?“

Muž odpoví:
„No… asi tak před pěti minutami.“

Bůh vytvoří Adama, a když vidí, že je sám, rozhodne se, že mu vytvoří ženu. Zavolá si ho k sobě a říká:
„Adame, mám pro tebe úžasnou zprávu. Vytvořím ti ženu. Bude krásná, chytrá, věrná, laskavá, nikdy se na tebe nebude zlobit, nebude tě otravovat zbytečnými otázkami a vždy tě pochopí.“

Adam nadšeně odpoví:
„To zní skvěle! A bude to něco stát?“

Bůh na to:
„Ano, Adame. Bude tě to stát ruku a nohu.“

Adam se zamyslí, po chvíli se podrbe na bradě a opatrně se zeptá:
„A co bych mohl dostat za žebro?“