Problém v práci
Stěžuje si žena, že má v práci problém.
„Mám pracovní problém, jsem geodetka a nemohu klukům říct, když máme začít měřit:
„Tak si to postav a jdeme na to.'“
Zlatý důl
Povídá přítel majiteli přístavní krčmy:
„Taková námořnická krčma, to musí být zlatý důl!“
„A víš, že skoro jo? Po každé rvačce tam najdu na podlaze dva tři zlaté zuby.“
Chlápek se necítí
Přijde domů chlápek a hned za dveřmi cítí, že něco neklape.
„Aha, napít jsem se chtěl.“ Napije se, ale stále to nějak není ono.
„Už vím, mám hlad.“ Nají se, ale pořád má pocit, že to nějak není ono.
„Vykoupu se a dám si cigáro.“ Vykoupe se, vyleze z vany, osuší se a když sahá po cigaretách tak zařve:
„Už vím! Běžky jsem si chtěl sundat!“
Důvody chyb
Najdeme-li pět důvodů, proč by se věc nemusela podařit a odstraníme je, okamžitě se objeví důvod šestý.
Psí dialog
Dva psi si povídají:
„Tak co, jak ta ekonomická reforma ovlivnila tvoji životní úroveň?“
„Ani se neptej, nestojí to za nic. Zkrátili mi řetěz.“
„To není tak zlé, aspoň nemusíš tolik běhat okolo, ne?“
„No to jo, ale žrádlo nechali tam, kde bylo předtím.“
Věci ze sklepa
Stará babka pošle dědka do sklepa, aby přinesl česnek a brambory.
„Nezapomeň! Dvě věci!“ říká babka.
Dědek jde do sklepa a za chvíli přinese lopatku na smetí.
„Cos to zase přinesl? Říkala jsem snad jasně: dvě věci! Kde máš smeták?!“
Nápis na výtahu
Nápis na výtahu:
„Prosím vás sousedi, nepouštějte cikány do vchodu. Ještě stále jsem v podmínce.“
Sloni chtějí marjánku
Sloni sehnali pytlík marihuany. Celí nedočkaví ho otevřou a jeden zklamaně povídá:
„Frajeři, jsme v prdeli, poněvadž nemáme prsty. Jak si smotnem brko?“
Tak poprosili ježka, ať jim ta brka umotá.
Za půl hodinky se ježek přikutálí, vychechtaný, nohama vzhůru a po marjánce ani pára.
„Ježku, kde je naše tráva?“
Ježek jen pootevře oči a říká:
„Táhněte do prdele, šedý mraky, chci se opalovat!“
Množství zubní pasty
„Mami, víš, kolik zubní pasty je v jedné tubě?“
„Nemám tušení, Pepíčku.“
„Ale já to vím! Od televize až ke gauči!“
Plno Pepíků
Přijde žena na sociálku pro podporu a s sebou si přivede patnáct dětí. Vejdou do kanceláře a žena zavelí:
„Pepo, sednout!“
A všechny děti se posadí. Úřednice chvíli kouká vyjeveně, pak se osmělí a zeptá, jak se děti jmenují, aby si je zapsala.
„To je jednoduché, kluci jsou všichni Josef a holky Josefina.“
„Opravdu?“
„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím ‚Pepo, vstávat!‘ a všechny vstanou. Pak zavelím ‚Pepo, jídlo!‘ a všechny se najedí a tak to jde celý den.“
„No co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“
„Pak ho zavolám podle příjmení.“