U jiných lidí vám romantická gesta připadají neotřelá a vzrušující. Pokusíte-li se o ně sami, připadáte si jako neohrabaní pitomci.

Pasažér v taxíku si všiml, že řidič má na jmenovce napsáno Václav Klaus. Povídá:
„Koukám, že se jmenujete Václav Klaus.“

„Jo, tak se jmenuju.“

„To je docela známé jméno.“

„No, ani se nedivím. taky tu už jezdím 25 let.“

„Co bys dělal, kdybych umřela? Oženil by ses znovu?“

„Určitě ne!“

„Proč ne, nelíbí se ti manželství?“

„Samozřejmě líbí.“

„Tak proč by ses neoženil znova?“

„No tak jo, oženil.“

„A spal bys s ní v naší posteli?“

„Kde jinde bychom spali?“

„Sundal bys moje fotky a místo nich pověsil její?“

„Tak by to asi bylo správné.“

„A dovolil bys jí, aby hrála mými golfovými holemi?“

„Ty by jí byly k ničemu, ona je levák…“

Redbull vám dává křídla! Pitbull vám bere ruce!

Jede babka tramvají a nad ní stojí děda a pořád bubnuje holí do podlahy. Babka už to nevydrží a povídá:
„Musíte pořád třískat tou holí?“

Děda:
„Bohužel musím, připomínám si tím, že musím vystoupit na Bubenči...“

Babka:
„Já jedu na Malou stranu a taky tady neuchcávám!!!“

Lord spí a najednou se ozve strašná rána. Lord se probudí a volá:
„Jean! Jean! Co to bylo?“

„Klid Lorde. To jen kočár zatočil do vedlejší ulice.“

„Aha, aha, aha, … A co ta rána?“

„Víte, Lorde, ona tam žádná nebyla.“

Rybář si jedno ráno rozložil svoje nádobíčko na břehu řeky, připravený strávit den v klidu a pohodě. Jenže když sáhl do tašky, zjistil, že si doma zapomněl návnadu. Zaklel nahlas a ve vzteku nakopl skládací sedačku, která s hlasitým žuchnutím spadla do trávy.

Když ji šel zvednout, všiml si v trávě pohybu. Mezi stébly se kroutila malá užovka, která právě polykala tučného červa. Bez váhání po ní sáhl, pevně ji stiskl za hlavičku, až musela otevřít tlamu, a rychle jí červa vyrval.

Chvíli na ni koukal a cítil, jak ho hryže svědomí. Přeci jen — ubohá potvora přišla o svůj úlovek. V kapse nahmatal plechovku piva, otevřel ji a kápnul užovce do tlamičky pár kapek, jako malou omluvu.

Pak napíchl červa na háček a nahodil. Usadil se na sedačku, pomalu popíjel zbytek piva a čekal. Minuty plynuly líně, když v tom ucítil, jak mu něco zatahalo za nohavici. S trhnutím pohlédl dolů — a nevěřil svým očím. V trávě seděla ta samá užovka, v zubech svírala rovnou tři červy a v očích jí radostně blýskalo.

Peníze nenadále spadlé z nebe obdržíte vždy současně s nečekanou složenkou na obnos ve stejné výši.

Brňák se ztratí v pražském metru, kouká celý zoufalý na plánek a vůbec neví, kde je. Přijde k němu Pražák a říká mu:
„Ty ses ztratil, viď? Hele, tady ta zelená čára, to je áčko, ta žlutá čára je béčko, ta červená čára je linka cé.“

Moravák se rozzáří:
„A ta modrá, to je déčko, že?“

„Ne, Vltava, pitomče!“