Pracuje pokrývač linolea v jednom větším domě. Pokrývá podlahu vstupní haly. Když práci po několika hodinách dokončí, chce si po dobře odvedené práci zapálit, ale ne a ne najít cigarety. Najednou uvidí uprostřed místnosti na linu malou vybouleninku. Říká si:
„Přece to nebudu kvůli cigaretám celý předělávat.“

A tak vezme kladivo, zatluče vybouleninku a vše je, jak má být. Po chvíli přijde majitelka domu, zaplatí, pochválí mu práci a povídá:
„Jo, v obýváku na televizi jste si zapoměl cigarety. A neviděl jste někde našeho křečka?“

Je to černé a běží to rychlostí 70 km/h?

???

Somálec s lístkem na oběd.

Chlapa sužují obrovské bolesti hlavy. Podle lékaře je jedinou možností kastrace. Muž nejprve nesouhlasí, ale po čase se bolesti opravdu nedají snést, a tak svolí.

Po operaci mu lékař radí, aby začal nový život, úplně znova. Tak muž jde do obchodu s oblečením, že začne nový život v úplně novém oblečení. Vejde do obchodu a vyřkne přání, že chce kompletně nové oblečení. Prodavač říká :
„Dobře, řekl bych, že potřebujete košili velikost 45 okolo krku, sako velikost 56 a boty tak 10.“

Chlap se diví, jak to prodavač pozná, a ten mu vysvětlí, že po těch letech v obchodě... Prodavač pokračuje:
„No a slipy potřebujete velikost 36“

Chlap na to:
„Tak to jste se poprvé zmýlil, mám velikost 34“

„Ne ne, opravdu, dejte na mně, vaše velikost je 36“

„No nevím, ale celý život nosím 34, tak teď si koupím zase 34“

„Jak chcete, ale když je budete nosit, budete mít přiskřípnutý koule a z toho vás bude pekelně bolet hlava.“

Babička a dědeček mají výročí svatby. Dědeček povídá:
„Babi, dáme si rande jako za mlada.“

„Dobře, dědečku, tak zítra v 17:00 před kinem.“

Druhý den čeká dědeček v 17:00 před kinem a babička nikde, čeká do 17:30 a babička nikde. Čeká do 18:00 a v 18:30 babička nepřichází, naštve se a jde za ní domů. Tam leží babička vyvalená na gauči a dědeček se jí ptá:
„Víš o tom, že jsme měli dneska v 17:00 rande před kinem?“

Babička naštvaně: „Vím, ale naši mě nepustili!“

Nakluše chlápek do obchodu:
„Prosil bych toaletní papír.“

Prodavačka odvětí:
„Zeptejte se za týden.“

Chlapík se poroučí:
„Bohužel, tak dlouho čekat nemůžu!“

Rybář si jedno ráno rozložil svoje nádobíčko na břehu řeky, připravený strávit den v klidu a pohodě. Jenže když sáhl do tašky, zjistil, že si doma zapomněl návnadu. Zaklel nahlas a ve vzteku nakopl skládací sedačku, která s hlasitým žuchnutím spadla do trávy.

Když ji šel zvednout, všiml si v trávě pohybu. Mezi stébly se kroutila malá užovka, která právě polykala tučného červa. Bez váhání po ní sáhl, pevně ji stiskl za hlavičku, až musela otevřít tlamu, a rychle jí červa vyrval.

Chvíli na ni koukal a cítil, jak ho hryže svědomí. Přeci jen — ubohá potvora přišla o svůj úlovek. V kapse nahmatal plechovku piva, otevřel ji a kápnul užovce do tlamičky pár kapek, jako malou omluvu.

Pak napíchl červa na háček a nahodil. Usadil se na sedačku, pomalu popíjel zbytek piva a čekal. Minuty plynuly líně, když v tom ucítil, jak mu něco zatahalo za nohavici. S trhnutím pohlédl dolů — a nevěřil svým očím. V trávě seděla ta samá užovka, v zubech svírala rovnou tři červy a v očích jí radostně blýskalo.

Skot s dětmi si v neděli vyrazí na výlet na letiště. Ukazuje jim letadýlka a najednou si všimne nápisu: „Vyhlídkové lety pro rodiny s dětmi za výhodnou cenu – 100 dolarů na hodinu“. Děti strašně škemrají a tak jde Skot za pilotem a snaží se ho přemluvit.

„Ok, tak se vsadíme,“ na to pilot. „Když vydržíte celý let ani neceknout, budete to mít zadarmo.“

Skot jde za dětmi, vysvětlí jim co a jak, a už letí. Pilot se zlomyslně uchechtne a hodí otočku. Ticho, nikdo ani nedutá. Pilot přidá trojitý vrut. Ticho. Pilot začne provádět akrobacii, padá střemhlavým letem, na poslední chvíli ho vybere a udělá šílenou vývrtku, ale pořád je ticho, nikdo ani nešpitne. Když přistanou, pilot uznale praví:
„Teda chlape, klobouk dolů, jste kabrňák. Máte to grátis. Ale stejně pořád nechápu, jak jste to vydržel?“

„No, popravdě, bylo to těžké. Zvlášť v jednu chvíli, když vypadly děti…“

Jestliže přestoupíš do jiné fronty, ta, kterou jsi právě opustil, začne postupovat rychleji.

Jdou takhle dvě sedmdesátileté babky po pláži a najednou uvidí, jak z pískem zahrabaného muže trčí jen ta jeho krása. Jedna druhé říká:
„Víš, když jsem měla dvacet let, měla jsem to každý den, když jsem měla čtyřicet, tak jednou do týdne. No v padesátce jsem si za to musela připlatit a vidíš, teď to tady roste ze země a já si už nedokážu ani dřepnout...“