Primáš cikánské kapely šel na magistrát pro registraci. Když po dlouhé době vyšel a netrpěliví cikáni ho obklopili, jenom mávl rukou a zavrtěl záporně hlavou.

„Jak to, že nás nezaregistrovali?“ rozčilovali se muzikanti.

„Ále pýtali sa, či sme hrávali Tisovcom. Povedal som, že hej.“

„Aj, ty somár. A čo ďalej?“

„No a či sme hrávali bolševikom. Aj to som musel priznať.“

„Ty starý chumaj. Přečo si im nezalhal?“

„Ako som mohol, keď tam všetci seděli.“

Jedna paní se zeptala anglického meteorologa:
„Splní se vždy vaše předpověď počasí?“

„Vždy, vážená paní,“ odpověděl meteorolog, „jenom datum se nikdy neshoduje.“

Baví se dva nájemní vrazi:
„Co myslíš, Michajle, byl bys schopen zabít mě za peníze?“

„Co si o mně myslíš, Ivane, vždyť jsme kamarádi. Tobě bych to udělal rád zadarmo!“

Vrátí se Dežo ze školy a chlubí se mamince:
„Dnes jsme se učili počítat do tří a já uměl do čtyř. Je to tím, že jsem cikán?“

„Ne,“ odpoví matka, „to je tím, že jsi chytrý.“

Druhý den zase:
„Dnes jsme se učili první písmenka – A, B a C. Já uměl i D a E. Je to tím, že jsem cikán?“

„Ne,“ chválí ho matka, „to je tím, že jsi chytrý.“

Třetí den:
„Mami, dnes byl ve škole pan doktor a všichni jsme se museli svléknout. Všichni ho měli takového malého, jen já ho měl mnohem většího. Je to tím, že jsem chytrý?“

„Ne,“ povídá matka, „to je tím, že ti je jedenadvacet!“

Jde cikán po ulici a říká elegantně oblečenému muži:
„Kamaráde, ty máš ale krásné hodinky. Mohl bys mi říct, kolik je?“

Chlápek mu to teda poví a jde dál. Stejně tak jde dál cikán a po chvíli ho potká další cikán a se závistí pronese:
„Kamaráde, ty máš ale krásné hodinky. Mohl bys mi říct, kolik je?“

Přijde chlápek do drogerie a ptá se prodavačky:
„Máte tady tampóny?“

Prodavačka mu ukáže, kde to je a chlápek za chvilku přijde k pokladně a v košíku má vatu a provázek. Prodavačka se ho zeptá:

„Vy jste to nenašel?“

A chlápek odpoví:
„Ale jo našel, ale včera jsem si poslal manželku pro cigarety a přinesla mi dutinky a tabák - že je to levnější. Tak ať si taky ubalí!“

Malý nepřizpůsobivý chlapec píše Ježíškovi:
„Milý Ježíšku, celý rok jsem byl hodný a nezlobil...“

Zarazí se a říká si: *„Ježíšek to asi ví“„ a škrtá...

Začal znovu:
„Milý Ježíšku, celý rok jsem se pilně učil a chodil do školy...“

Zarazí se, zamyslí se a znovu škrtá...

Potřetí začne:
„Milý Ježíšku, celý rok jsem nic neukradl...“

Pak chvíli váhá.... Znovu škrtá a papír trhá. Dochází mu, že vlastně Ježíšek ví všechno, ví, jak celý rok zlobil, nechodil do školy a ukrad na co přišel, a že nejspíš tedy od něho dostane pěkný hovno.

Sklopí smutně hlavu a dlouze přemýšlí... Najednou zavýskne, sebere se a jde do kostela.
Když se vrátí, vytáhne z pod bundy sošku Panny Marie, postaví si ji na stůl a začne psát znovu:
„Milý Ježíšku, jestli chceš ještě někdy vidět svou maminku..“

Když manželé přijeli do porodnice, doktor jim řekl:
„Právě testujeme úžasný nový high-tech přístroj, který přenáší část matčiných bolestí při porodu na otce. Máte zájem účastnit se testu?“

Oba nadšeně souhlasili.

Doktor nastavil přístroj na 10% a vysvětlil:
„Pouhých 10% je pravděpodobně víc bolesti než jakou otec kdy pocítil.“

V průběhu porodu se manžel cítil dobře.

„Můžete to trochu zvýšit?“ požádal doktora.

Doktor nastavil přístroj na 20%. Manžel se stále cítil skvěle. Doktor překontroloval jeho tep a krevní tlak a byl udivený, jak dobře porodní bolesti snáší.

„Zkusíme 50%,“ navrhl doktor.

Manžel se ani nezapotil.

Protože bylo zřejmé, že přenos bolesti manželce velmi pomáhá, manžel pobídl doktora:
„Přeneste na mě VŠECHNU bolest!“

Manželka dítě porodila prakticky bezbolestně a ani manžel žádnou bolest nezakusil. Byli z toho oba nadšení.

Když se vraceli domů, našli na prahu mrtvého pošťáka.

Starý lord přijde večer domů, sluha mu pomáhá z kabátu a polohlasem říká:
„Tak co, ty starý krokodýle, zase jsi byl v baru nasávat a koukat po hezkejch holkách, co?“

Lord odpoví:
„Nikoliv, Jamesi. Dneska jsem si byl koupit naslouchací přístroj!“