„Tak co, jak se žije v pekle?“

„Paráda. Pestrá společnost a chutná strava. A co v nebi?“

„Někdy pracujeme i šestnáct hodin denně.“

„Nepovídej?! A proč?“

„Nejsou lidi.“

Syn:
„Tati, zamiloval jsem se do krásné holky a chci ji pozvat na rande!“

Otec:
„To je úžasné synu. Kdo to je?“

Syn:
„Andrea, od sousedů?“

Otec:
„Aaaach, tak to není dobré. Musím ti něco říci, ale přísahej, že to neřekneš mámě. Andrea je tvoje sestra.“

Chlapec z toho není nijak nadšený…

O několik měsíců později…
Syn:
„Tati, znovu jsem se zamiloval a je ještě krásnější!“

Otec:
„To je super, znám ji?“

Syn:
„Ano, Monika, od sousedů.“

Otec:
„Ups, synu nerad ti to říkám, ale Monika je taky tvoje sestra.“

Stalo se to ještě několikrát a syn byl velmi rozzlobený, a proto šel s pláčem rovnou za mámou. Syn:
„Mami, jsem velmi rozzlobený na tátu! Zamiloval jsem se do šesti děvčat, ale nemůžu s nimi ani na rande, protože náš táta je prý taky jejich tátou!“

Máma obejme syna a říká:
„Zlato, můžeš jít na rande s kým jen chceš. Neposlouchej ho. Není to tvůj otec.“

Místní opilec přijde do hospody s úsměvem od ucha k uchu. Hospodský:
„Ty jsi dnes nějaký veselý. Copak se stalo?“

Opilec:
„Tak to si poslechni. Víš, že bydlím blízko trati, že? Tak když jsem šel včera večer domů, uviděl jsem, že na kolejích leží přivázaná mladá holka – prostě jako v nějakým filmu. Spěchal jsem k ní, přeřezal provazy a vzal jsem jí k sobě domů. No, abych to zbytečně neprodlužoval, prostě jsem si s ní pěkně užil. Souložili jsme celou noc. Vyzkoušeli jsme všechny místnosti v baráku a vyzkoušeli jsme všechny možné polohy.“

Hospodský:
„To je fantastické. Tos teda měl štěstí. A byla hezká?“

Opilec:
„To nevím. Hlavu jsem nenašel.“

NASA uspořádá výběrový konkurz, kdo by mohl letět do vesmíru. Vyberou blondýnu a prase. Před odletem jim dají obálky s instrukcemi a vyšlou je do Vesmíru.

Když prase otvírá obálku, blondýna mu kouká přes rameno. Po otevření se na prase vyvalí arch papíru s informacemi jak obsluhovat cely raketoplán.

Blondýna se zděsí.:
„Když tam má prase todle, co tam budu mít já?“

S třesoucíma se rukama otvírá obálku, z ní vyndá papírek s nápisem:
„KRM PRASE A HLAVNĚ NA NIC NESAHEJ!“

Potká jedna myš druhou.
„Ahoj, jsem slyšela, že prej chodiš s netopýrem?“

„Hajzl, mně nakecal, že je pilot.“

Víte jak přemluvíte čtyři černochy, aby přestali znásilňovat mladou dívku?

???

Hodíte mezi ně basketbalový míč.

Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. Na trhu párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů? Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“

Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.

„To je náhoda! Já jdu taky tam. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“

„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“

„Podívejte se: Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“

„No, mohl byste dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou a kuřata vám klidně podržím.“

Při kácení byl dřevař Kočvara zasažen padajícím kmenem a zle pohmožděn. Musel být dopraven do nemocnice. Přišel ho navštívit i jeho zaměstnavatel:

„Jak se vám vede, pane Kočvaro?“

„Děkuji za optání, už to ujde.“

„Jak dlouho pracujete u nás v lese?“

„Dvacet let.“

„Jste ženatý?“

„Ano, s Kateřinou, rozenou Oplatkovou.“

„Tak? Vypravujte mi teď, jak se to neštěstí stalo!“

„Jednoduše. Kateřina čeká dítě, a tak jsem si ji musel vzít.“

Vběhne chlap do hospody celý udýchaný a ptá se hned u prvního stolu:

„Chlapi, kdo tady má velkýho černýho tlustýho psa s bílým obojkem?“

„No, nikdo.“

„Tak jsem vám přejel faráře.“