Žila byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna. Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka, vyskočila z potoka žába a řekla jí:
„Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní.“

Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela:
„Tos uhodl, blbečku.“

Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je tam sám a cítí se již starý a slabý. Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne mu napsat e-mail:
„Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec.“

Obratem obdrží odpověď:
„Milý otče, prosím tě, v žádném případě nic na zahradě nedělej! Schoval jsem tam ´tu věc´. Taky tě mám rád. Ahmed.“

Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.

Týž den dostává starý muž ještě jeden e-mail od syna:
„Milý otče, jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory. Víc pro tebe z takové vzdálenosti nemůžu udělat. Mám tě rád. Ahmed.“

V nebi se sejdou Němec, Američan a Rus a povídají si, jak kdo zahynul.

Němec:
„No, já jsem dostal k narozeninám auto, chtěl jsem vyzkoušet, jak rychle jede a v zatáčce jsem se zabil.“

Američan:
„Já jsem dostal k narozeninám letadlo, zkoušel jsem lítat nízko u země, narazil jsem do skály a zabil se.“

Rus:
„No, brácha dostal k narozeninám kolo a já umřel hlady.“

Přijde vnučka za babičkou a ptá se:
„Babííí, co je to milenec?“

Babička ztuhne a vykřikne:
„Ježíšmarijá, milenec!!!“

Otevře skříň a vypadne kostra…

Manželka se ptá manžela:
„Miláčku, co si mam vzít na pláž, abych zaujala ostatní?“

Starej se otočí a říká:
„Zkus lyže“…

Víte, proč mají blondýnky o jednu mozkovou buňku více než krávy?
Aby nebučely, když je zatáhnete za prsa.

Doktor prohlíží pacienta a povídá:
„Nejsem si vaší diagnózou jist, pane Hanáček. Asi to bude tím nadměrným alkoholem v krvi.“

„To nevadí pane doktore, já klidně přijdu zítra, až vystřízlivíte.“

V Půlnočním království je princezna na vdávání, nápadníci se jen hrnou. Princezna si vymínila, že aby si mohla vybrat toho pravého, musí se s ním projít při svitu měsíce zámeckým parkem. Potíž je v tom, že z takové procházky se vždy vrátí sama – po princi ani vidu ani slechu. To se rychle rozkřikne a další nápadníci se už nehlásí.

Zoufalý král tedy nechá vyhlásit, že dá princeznu za ženu a půl království prvnímu, kdo se z té procházky vrátí živ a zdráv. Přihlásí se jediný zájemce – Honza. Jde tedy s princeznou do parku a když přijdou k jezírku s krokodýly, princezna si sundá z ruky prsten a hodí ho do jezírka. Nato se otočí k Honzovi a říká:
„Vyndej ho!“

Honza ho vyndá, princezna se radostně usměje a říká:
„No vidíš, a ti blbci tam skákali.“

Na finálovém zápase Ligy mistrů ve fotbale sedí chlápek na jednom z nejlepších míst. Na narvaných tribunách spousty lidí a vedle něj jedno volné místo. Dalšímu chlápkovi v řadě to nedá a tak neutrálně říká:
„Nedovedu si představit, že by si někdo zaplatil tohle místo a pak sem nepřišel.“

Nato náš chlápek povídá:
„Víte, já koupil už před měsícem lístek pro sebe a ženu, jenže ta mezitím náhle onemocněla a zemřela.“

„Ach, to je mi moc líto. Ale proč jste ten lístek nedal někomu z rodiny?“

„No, všichni z rodiny jsou dnes na pohřbu.“