Jeden muž se rozhodne jít k doktorovi, protože se necítí dobře. Po vyšetření mu doktor vážně říká:
_„Mám pro vás dvě zprávy, jednu špatnou a jednu ještě horší.“_

Pacient se vyděsí a povídá:
_„Tak mi nejdřív řekněte tu špatnou zprávu.“_

Doktor mu odpoví:
_„Máte jen 24 hodin života.“_

Muž zděšeně vykřikne:
_„A co může být ještě horší než tohle?!“

Doktor na to:
„Zapomněl jsem vám to včera říct.“_

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. A kdo se směje Chucku Norissovi, ten se určitě směje naposled.

„Bože, prosím, odpověz mi. Proč jsou panny takové milé, vstřícné, přátelské a laskavé, a všechny ženy takové protivné a nepřátelské?“

Bůh se zamyslí:
„Jestli to nebude tím, že panny dělám já – Bůh, a ženy z nich děláte vy – muži.“

Jednou takhle přijelo před babiččin dům policejní auto a z něho vysedl policista a dědeček. Policista vysvětluje babičce, že starý pán se ztratil v parku. Babička povídá dědovi:
„Prosím tě, jak ses mohl ztratit? Chodíš tam přece už třicet let!“

Dědeček se naklonil k babičce tak, aby policista nic neslyšel, a povídá:
„No, já se vlastně neztratil, jen jsem byl unavenej a nechtělo se mi domů pěšky.“

„Obžalovaný, jak jste mohl svou ženu, matku dvou dětí, tak bezohledně zadusit polštářem?“

„Jak bezohledně? Nechtěl jsem vzbudit děti.“

Místní opilec přijde do hospody s úsměvem od ucha k uchu. Hospodský:
„Ty jsi dnes nějaký veselý. Copak se stalo?“

Opilec:
„Tak to si poslechni. Víš, že bydlím blízko trati, že? Tak když jsem šel včera večer domů, uviděl jsem, že na kolejích leží přivázaná mladá holka – prostě jako v nějakým filmu. Spěchal jsem k ní, přeřezal provazy a vzal jsem jí k sobě domů. No, abych to zbytečně neprodlužoval, prostě jsem si s ní pěkně užil. Souložili jsme celou noc. Vyzkoušeli jsme všechny místnosti v baráku a vyzkoušeli jsme všechny možné polohy.“

Hospodský:
„To je fantastické. Tos teda měl štěstí. A byla hezká?“

Opilec:
„To nevím. Hlavu jsem nenašel.“

Koná se pohřeb. Vdova a pozůstalí na spuštěnou rakev se slzami hází květiny. Jen tchýně do hrobu hodí něco, co s ránou narazí na víko. Ostatní se na ní divně podívají a ptají se, co to tam hodila.

„No kytky už neměli, tak jsem koupila bonboniéru!“

Šéf v práci: „Dežo, proč nepracuješ?!“
Dežo: „Omlouvám se šéfe, neviděl jsem vás přicházet.“

Tchýně vaří v kuchyni guláš. Malý domácí kocourek se přitulí k noze a mňoukáním si chce vyprosit kousek masa. Tchýně ho odsune nohou. Kocourek se opět přitulí a prosí o kousek masa.
„Vypadni!“ zařve na něj tchýně a odkopne ho do kouta.

Vzápětí přichází zeť z práce. Posadí se ke stolu a tchýně se lísá:
„Uvařila jsem výborný guláš. Jen pro tebe.“

Naloží mu vrchovatý talíř. Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek a prosí o kousek masa. Zeť mu kousek hodí. Kocourek maso zhltne, vzápětí škytne a leží bez dechu natažený na zemi. Zeť se rozlítí a zařve na tchýni:
„Ták! Otrávit jsi mě chtěla, ty bestie!“

A dá jí takovou ránu, že tchýně letí do kouta. Kocourek to sleduje pootevřeným očkem a říká si:
„A máš to, ty svině!“