„Pane doktore, bolí mě zadek…“

„A kde přesně vás to bolí?“

„No, přímo kolem vchodu.“

„Jo, tak to je problém… protože to je východ. Dokud si budete myslet, že je to vchod, bude to bolet i nadále.“

V Brně pije chlápek vodu z kašny. Přijde k němu Brňák a povídá:
„Tý, kémo, nechlemté tu vasrůvku z tej kaserne, blejó do teho zkalené machři a chčijó do teho morgoši!“

Chlápek se otočí:
„Hele pane, já vám vůbec nerozumím. Já jsem z Prahy.“

„Aha, tak to jo“, říká Brňák a pokračuje „Povídal jsem, voda je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu, ať se nenachladíte.“

Chlápkovi se porouchá auto zrovna před farou. Šťourá se v motoru, nemůže s tím pohnout a přitom šťavnatě kleje. Po chvilce zevnitř vyjde farář a říká mu:
„Mladý muži, neklejte takhle. Raději se k našemu Pánu pomodlete Otčenáš, to spíš pomůže.“

Chlápek si tedy nechá poradit, poklekne a oddrmolí Otčenáš. Pak sedne dovnitř, auto napoprvé naskočí a odjede. Farář tak kouká za autem a říká si:
„Doprdele, to jsou věci.“

Umírá starý cikán a místo faráře si pozval předsedu místního výboru KSČ, že chce vstoupit do strany.
„A proč prosímtě? Celý život jsi volný jak vítr a teď tohle?“

„Když už má někdo umřít, ať je to komunista.“

Přijde holčička do zverimexu a žvatlá:
„Puosimvás, máte maí kwáíčky?“

Prodavač nasadí klasické dětské žvatlání, sehne se k ní a vezme ji k výběhu:
„Ty bys chtěla kwáíčka? A jakýho? Máme tu maího hnědýho kwáíčka, maího chwupatýho šedivýho kwáíčka, maího uoztomiího bíuího kwáíčka…“

Holčička se dívá do výběhu, zamyslí se a povídá:
„No jak tu tak koukám na ty maí kwáíčky, tak myslim, že moe kwajta na bauwu doceua seue.“

Opilý dědeček stojí u plotu, drží v ruce šňůrku od spodků, čůrá a povídá:
„Kurňa, a na tohle kdysi ženský letěly.“

Jedna cikánka měla devět dětí a když se jí narodilo desáté, rozhodla se, že si ho už nenechá, protože by ho nemohla uživit, nedostala by na něj přídavky atd. Ale co s ním?

Najednou si vzpomněla, že její sousedka nemůže mít děti, tak že jí ho dá. Přišla za sousedkou, paní Novákovou, a řekla jí:
„Paní Nováková, vy jste taková milá paní, nechtěla byste moje děcko? Já jich mám už hodně, vy nemáte žádné a jistě by se u vás mělo dobře.“

Paní Nováková chvíli váhala, ale nakonec si dítě vzala. Bylo zrovna před Vánocemi, klid, pohoda.

Uplynul rok a ve stejnou dobu, zase o Vánocích, přišla cikánka za paní Novákovou s dalším děckem a znovu říká, jak je ten její divoký a že se to zase stalo a ona, že si to děcko nemůže nechat.

Paní Nováková opět váhá, ale nakonec se rozhodne a dítě si vezme.

Uplyne další rok, opět před Vánocemi, tatáž situace, další děcko. Cikánce už to je trapné jít za paní Novákovou, a tak pošle cikána, ať jí ho zkusí vnutit.

Cikán tedy zazvonil u Nováků s dítětem v náruči a začal starou písničku, jestli by… a když jsou ty Vánoce.

Paní Nováková na chvíli odešla a pak odmítla:
„Pane Baláž, děkujeme, ale my jsme se s manželem dohodli, že letos budeme mít kapra!“

Bloudí tak zoufalý děda po nemocnici a pořád si tak říká:
„Šakryš, ryba to nebyla, žába to nebyla, čolek to nebyl...“

Nejednou vyleze sestřička a povídá :
„Raka dědečku, raka máte.“

Pesimista vidí v tunelu tmu. Optimista vidí světlo na konci tunelu. Realista vidí světla vlaku. Strojvůdce vidí tři debily na kolejích.