Pomoc Africe, koncert U2. Na podium přichází Bono. Zastaví se a tleskne. Po vteřině znovu. A znovu. Diváci nechápou. Po deseti vteřinách Bono povídá:
„Při každém mém tlesknutí umře v Africe jedno malé dítě.“

A z davu se ozve:
„Tak s tím koukej přestat, ty vrahu.“

Jaký je rozdíl mezi pěknou a škaredou horolezkyní?

???

Ta pěkná dosáhne vrcholu již v základním táboře.

Bača sedí před kolibou, když najednou přijede luxusní auto. Vystoupí mladý muž v obleku, zamíří přímo k bačovi a říká:
„Otče, ty mě nepoznáváš? Já jsem tvůj syn Juraj! Pamatuješ, jak jsi mě před deseti lety poslal do města pro tabák? V městě jsem si našel bohatou ženu, dobrou práci a odjeli jsme do Ameriky. Teď mám auto, dům, chatu. Co na to říkáš?“

Bača se na něj podívá a suše odpoví:
„Ach, ty hlavo dubová! A kde máš ten tabák?!“

Přijde manželka miliardáře domů a nadává:
„Příště, když ti napíšu ať koupíš čínu, tak myslím jídlo!“

Sněhurka přijde do opuštěné chaloupky a tam vidí sedm mističek s kaší. Postupně všechny ochutná a až tu sedmou sní. Přijde do ložnice, všechny postýlky vyzkouší a až v sedmé usne.

Zanedlouho přijdou trpaslíci. První řekne:
„Někdo ochutnával moji kaši.“

„Moji taky,“ řekne další.

„A moji někdo snědl“, řekne sedmý.

Přijdou do ložnice a první řekne:
„Někdo ležel v mé postýlce.“

„V mé taky,“ řeknou ostatní trpaslíci.

Jenom sedmý říká:
„Tak kluci, zhasnout a jde se spát.“

Jdou takhle dvě sedmdesátileté babky po pláži a najednou uvidí, jak z pískem zahrabaného muže trčí jen ta jeho krása. Jedna druhé říká:
„Víš, když jsem měla dvacet let, měla jsem to každý den, když jsem měla čtyřicet, tak jednou do týdne. No v padesátce jsem si za to musela připlatit a vidíš, teď to tady roste ze země a já si už nedokážu ani dřepnout...“

Dědeček s Pepíčkem jdou parkem a proti nim jde paní učitelka.

„Pepíčku, schovej se, dneska jsi nebyl ve škole!“

„Honem dědo, ty se schovej, dneska jsi měl pohřeb!“

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upoceni sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“

Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.

Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
„To, ale nejsou moje botičky.“

Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív?“, tak s námahou zase botičky sundala.

Když byly boty dole, povídá chlapeček:
„To jsou botičky mého brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky.“

Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomohla do kabátu, tak se zeptala:
„Kde máš rukavičky?“

Chlapeček odvětí:
„Rukavičky mám nacpané v botičkách ... “

... soudní proces s učitelkou začne příští měsíc ...

Chuck Norris dělá kliky a tlačí přitom Zemi dolů.