Přijde dívce SMS z hospody:
„Zlato, dávám si poslední pivo a za 20 minut jsem doma. Pokud nebudu, přečti si začátek zprávy znovu.“

Sedí takhle chlápek na lavičce, vedle něj na zemi sedí pes. Jde okolo nějaká panička, která se tak mile na psa podívá a ptá se pána:
„Kouše váš pes?“

„Ne, můj pes nekouše.“

Tak se paní ohne k pejskovi – a raf, půlka rukávu pryč, trocha krve by se taky našla. Paní se začne rozčilovat:
„Pane, dyť jste říkal, že váš pes nekouše!“

„No taky jo! Ale tohle není můj pes.“

Chlápkovi se porouchá auto zrovna před farou. Šťourá se v motoru, nemůže s tím pohnout a přitom šťavnatě kleje. Po chvilce zevnitř vyjde farář a říká mu:
„Mladý muži, neklejte takhle. Raději se k našemu Pánu pomodlete Otčenáš, to spíš pomůže.“

Chlápek si tedy nechá poradit, poklekne a oddrmolí Otčenáš. Pak sedne dovnitř, auto napoprvé naskočí a odjede. Farář tak kouká za autem a říká si:
„Doprdele, to jsou věci.“

Jistý muž strávil třiadvacet let ve vězení. Když odcházel, vrátili mu jeho staré šaty. V kapse našel lístek z opravny obuvi. Možná tam obchod stále je a třeba tam ještě mají i ty moje staré boty, pomyslel si. Tak se na to místo vydal a obchod tam pořád stál.

„Byl jsem dlouho na dovolené, a tak si říkám, jestli tady ještě máte moje boty?“

Prodavač zašel dozadu, po dvou minutách se vrátil a povídá:
„Budou hotové ve čtvrtek!“

Starší pán byl jednou pozván na večeři ke svým dlouholetým přátelům. Během večera si nemohl nevšimnout, jak jeho kamarád oslovuje svoji manželku – samé „miláčku“, „drahoušku“, „zlatíčko“, „má lásko“. Po téměř sedmdesáti letech manželství!

Když manželka odešla do obýváku, pán se naklonil k hostiteli a obdivně povídá:
„Musím říct, že je úžasné, jak jí pořád říkáš těmi něžnými jmény. To je opravdu láska!“

Kamarád si povzdechl a zašeptal:
„Upřímně? Já už si deset let nemůžu vzpomenout, jak se vlastně jmenuje – a mám příšerný strach se jí na to zeptat!“

Vejde velmi tlustá paní do obchodu a přísně říká prodavači:
„Ráda bych viděla nějaké plavky, co by mi byly.“

Prodavač:
„Tak to já taky!“

Šéf:
„Co tady děláte? Přece jsem vás na hodinu propustil.“

Pracovník:
„Hodina už prosím uplynula.“

Přijde holčička do zverimexu a žvatlá:
„Puosimvás, máte maí kwáíčky?“

Prodavač nasadí klasické dětské žvatlání, sehne se k ní a vezme ji k výběhu:
„Ty bys chtěla kwáíčka? A jakýho? Máme tu maího hnědýho kwáíčka, maího chwupatýho šedivýho kwáíčka, maího uoztomiího bíuího kwáíčka…“

Holčička se dívá do výběhu, zamyslí se a povídá:
„No jak tu tak koukám na ty maí kwáíčky, tak myslim, že moe kwajta na bauwu doceua seue.“

Chytí rybář zlatou rybku, podívá se na ní, hodí ji naštvaně do vody a povídá:
„Zase zlatá, kdo to má furt žrát?“