Do sauny přijde chlapík, svlékne se, uloží si věci do skříňky, zamkne ji a klíček na šňůrce si pověsí na krk. Poté zamíří do sauny, pohodlně se usadí a začne relaxovat.

Po chvíli přijde další chlapík, taky s klíčkem na šňůrce kolem krku. Sedne si, vytáhne papírek a začne si balit pořádný joint. Zapálí ho, párkrát si potáhne a pak nabídne prvnímu chlapovi:
„Hele, dej si taky pár prásků.“

„Ne, díky, já nehulím,“ odpoví první chlapík.

„Ále, dej si!“ naléhá druhý.

První chlapík tedy podlehne, vezme joint a párkrát si potáhne. V ten moment druhý chlapík vyskočí, strhne mu z krku klíček, uteče ke skříňce, vybere mu všechny věci, oblékne se, nasedne do auta a ujede.

Holý chlapík chvíli nechápavě zírá, ale pak vyběhne ven, zastaví taxík a křičí na řidiče:
„Rychle, následujte to auto!“

Taxikář poslechne, honí se za zlodějem přes celé město, ale nakonec jim auto zmizí z dohledu. Taxikář se otočí a řekne:
„Tak chlape, zaplať.“

„Nemám peníze, jsem nahý, vždyť mi všechno ukradl!“ zoufale odpovídá chlapík.

Taxikář se naštve, odveze ho do lesa, tam ho zmlátí a nechá ho tam ležet.

Ráno se chlapík probudí, celý domlácený a k tomu ho to nutí na toaletu. Říká si:
„Já na to kašlu, vyprázdním se rovnou tady.“

Když tu najednou ucítí ruku na rameni a za ním se ozve:
„Hej, ty magore, sauna není záchod!“

Popelce je nyní 95 let. Poté, co prožila život s nyní už nebožtíkem princem, sedí dnes na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem. Jednoho slunného odpoledne se před ní z ničeho nic objeví pohádková babička.

Popelka se podiví:
„Babičko, co Ty tu děláš po všech těch letech?“

Babička odpoví:
„Popelko, od doby, co jsem Tě viděla naposledy, jsi vedla příkladný život. A já bych Ti za to dnes chtěla splnit tři přání.“

Popelka byla překvapená. Zamyslela se a povídá:
„Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou.“

V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.

Babička odpoví:
„To je maličkost, jaké je Tvé druhé přání?“

Popelka se podívá na své křehké tělo a říká:
„Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala.“

Přání se v mžiku stane realitou. Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.

Babička se zeptá ještě jednou:
„Máš poslední přání, co by to mělo být?“

Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví:
„Nemohla bys proměnit Boba v pohledného muže?“

Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásný muž, jakého ještě svět neviděl. Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí stejně náhle, jak se objevila.

Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají. Popelka beze slov zírá na nejkrásnějšího muže jakého kdy spatřila.

Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech, když Bob šeptá:
„Vsadím se, že teď lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat.“

Chuck Norris si dokáže olíznout vlastní loket.

Když Arnold v druhém Terminátorovi říká „Já se vrátím“, myslí tím, že jde požádat Chucka Norrise o pomoc.

Soudružka učitelka se ptá dětí:
„Děti, kdo ví, jak se jmenoval nejvýznamnější člověk 20. století?“

Nikdo se nehlásí.
„No děti, kdo správně odpoví, dostane čokoládu.“

Přihlásí se Pepíček a říká:
„Vladimír Iljič Lenin.“

„Výborně, pojď si vzít čokoládu!“

Pepíček vezme čokoládu a když si sedá do lavice, říká si potichu:
„Sorry, Rambo, ale obchod je obchod.“

Po dlouhém období sucha konečně přišel déšť a všechna zvířata v lese byla šťastná kromě klokana. Ostatní se ho ptali, proč je tak smutný.

Klokan si povzdechl a řekl:
„Déšť znamená, že všechny moje děti si teď budou hrát uvnitř.“

Rus přijde v Americe do baru a poručí barmanovi:
„Přines mi flašku Whisky!“

Barman vykulí oči a povídá:
„Ještě nikdo tady nevypil flašku Whisky na ex. Vsadím se s tebou o 500$, že ani ty jí nevypiješ.“

Rus se otočí a odejde. Za 15 minut se vrátí a povídá barmanovi:
„Tvoji sázku přijímám!“

Vezme flašku Whisky a během chvilky jí do sebe kopne na ex. Barman v šoku povídá: „Tak tohle jsem v životě ještě neviděl a nikdo by mi ani nevěřil, že je to možné!“

Rus na to:
„Taky jsem si nebyl jistý, tak jsem si to šel nejdřív vyzkoušet do baru naproti.“

Do Brna přijede Pražák a chce si dát něco k jídlu. Vejde do restaurace a říká:
„Dobrý den, rád bych si dal nějaké jídlo. Co byste mi doporučil?“

Číšník odpoví:
„Máme šnycl s klechtanem nebo šalinu s okurkem.“

Pražák se zarazí:
„Cože? To jako vážně? To jsou nějaká brněnská jídla?“

Číšník se usměje:
„Ne, šnycl je řízek, klechtan je bramborový salát. A šalina s okurkem je rohlík se salámem a okurkem.“

Pražák se zamyslí:
„Aha, tak já si dám ten řízek. A co k pití?“

Číšník odpoví:
„Bernard nebo kofila.“

Pražák se rozesměje:
„No tak to už snad ani nebudu riskovat!“

Číšník se zasměje taky:
„V klidu, Bernard je pivo a kofila je káva!“

Pražák si povzdychne:
„A to se divíte, že si lidi pletou Brno s cizím státem?“

Sedí babička v parku na lavičce a modlí se:
„Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku.“

Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí:
„Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám…
Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete.„

Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká:
„Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi.“