Do profesorova kabinetu přišla na konci úředních hodin mladá slečna. Usedne naproti němu do židle, poodrhne si vlasy a povídá:
„Udělala bych cokoliv, abych tu zkoušku získala.“

Pak si upraví výstřih, nakloní se víc k profesorovi, hluboce se mu podívá do očí a říká:
„Myslím tím, že bych udělala úplně cokoliv.“

Profesor jí oplatí hluboký pohled a říká:
„Cokoliv?“

„Cokoliv.“ odpoví slečna.

Kantor jemným hlasem povídá:
„Cokoliv?“

„Cokoliv!“

Kantor zašeptá:
„A nemohla byste se to naučit?“

Ředitelka školy pozvala při příležitosti výročí SNP několik starých partyzánů, přímých účastníků tehdejších bojů, na besedu s dětmi. Děti prosili, aby jim vylíčili nějaký dramatický zážitek z té doby.

Slovo si vzal bača:
„Raz sme rozložili tábor neďaleko horárne. Chceli jsme si trošku oddýchnuť. Naraz sme uvideli motorizovanú jednotku fašistov, ako sa blíži k nám. Vytrhol som spoza opasku ručný granát, odistil a hodil. Ale môj pes Dunčo, ktorý bol vycvičený aportovať, sa rozbehol, zobral granát do tlamy a utekal s ním späť smerom k nám.“

„To je strašné…,“ povídá paní učitelka. „A co jste udělali?“

„No, čoby, rozpŕchli sme sa na všetky strany…“

„A kdy jste se setkali?“

„No…, teraz…“

Jede chlap v džípu po poušti a najednou mu auto chcípne. Chlap vyleze a otevře kapotu. Chvíli dovnitř zírá, ale neví, co s tím. Najednou z ničeho nic se vedle něj objeví bílý kůň, strčí hlavu pod kapotu, zařehtá a auto je spraveno.

Chlap chvíli kouká, a když kůň zmizí, naskočí do auta a jede dál. Dojede do oázy, vyskočí z auta a vypráví svůj zážitek Arabům kolem. Když to dovypráví, jeden Arab mu povídá:
„Tak to jste měl docela štěstí. Ještě tu běhá takovej hnědej, a ten autům vůbec nerozumí.“

Chuck Norris dokáže dohrát hru dříve, než ji nainstaluje.

Dveře se zavírají a tramvaj se chystá k odjezdu ze stanice. K vozu však dobíhá uřícený muž a zoufale volá:
„Prosím Vás, počkejte ješte na mě, jinak nestihnu práci!“

Cestující se přimlouvají u řidiče a ten čeká na opozdilce. Pán nastoupí, zavřou se dveře, tramvaj odjíždí a pán praví:
„Dobrý den, kontrola jízdenek“.

Manžel odjíždí na služební cestu a nechává doma s obavou svoji manželku. Klade jí na srdce:
„Pamatuj, že máme papouška a že mi všechno co uvidí vykecá. Tak doufám, že se tady nebudeš válet s cizíma chlapama!“

Manžel odjede a večer už je tam milenec. Manželka je smutná, že mají teď toho zmetka papouška, který všechno vykdáká. Milenec to vyřešil. Přehodil přes klec deku a říká:
„Tak a teď miláčku nám už nic nebrání. Dneska to bude divoký, předvedu ti něco úžasného!“

Ženská celá žhavá se ptá co to jako bude:
„Hele, ty si stoupneš zády ke mě mezi futra, předkloníš se, já se rozeběhnu z kuchyně, udělám dvakrát přemet a vrazím ti ho tam zezadu!“

A z klece se ozve:
„Do prdele, to mi radši vyřízněte jazyk, ale to musím vidět!“

Vysílají sovětského diplomata do USA a na cestu mu dávají dobré rady:
„Až se tě zeptají, jaký máš plat, řekni že 500 rublů měsíčně. A až budou chtít vědět, kolik u nás stojí auto, řekni, že tak běžně kolem 400 rublů.“

Všechno v pohodě, diplomat odjede a v Americe se ho ptají:
„Kolik vyděláváte měsíčně?“

„500 rublů.“

„A na kolik přijde u vás takové průměrné auto?“

„Na 400 rublů.“

„A vy máte auto?“

„Zatím ne, ještě musím tři měsíce šetřit, pak si koupím novou čepici.“

Cítil jsem, že mám tělo absolutně z formy a tak jsem se přihlásil do fitnessklubu. Rozhodl jsem se, že budu chodit na cvičení pro seniory. Ohýbal jsem se, kroutil, svíjel, skákal a potil se skoro hodinu, ale než jsem se konečně navlíknul do cvičebního úboru, tak cvičení skončilo!

Cikán vyhraje ve Sportce a koupí si BMW. Jede si v klidu po dálnici a najednou píchne kolo. Zastaví, zvedne auto na hever a začne ho měnit. Okolo jede druhý cikán. Zastaví, rozmlátí okno a křičí:
„Ty kola a já beru rádio!“