Chuck Norris hraje-li Monopoly, ovlivňuje světovou ekonomiku.

„Haló, to je policejní stanice? Měl bych dotaz. Neutekl dneska z blázince nějakej chovanec? No proč se ptám? Protože mi dneska v noci někdo unesl moji ženu!“

Učitel autoškoly se naklonil ke své blonďaté svěřenkyni a povídá:
„Slečno, já vám to teda řeknu na rovinu. Vy jste rozená… chodkyně!“

Skákal pes přes oves, přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku. Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále, nevím sám, řek bych vám, hop a skákal dále.

Ostravák:

Skače čuba přes obile šibko hupe přes luku. Za ňu chachar v kamizole, fájne brko v klobuku. Kaj se vališ, co se chlameš, co se ščuřiš jako cyp? Prd ti řeknu, take zname a zas vali do kajsik.

Brňák:

Bere čokl glajze grýnó hópe lúpink přes Kajzec. Za nim kópe plótve rýnó plotňák jégr na Oltec. Co se pecní, těžké lochec? Kvaltuj fligny, haltni vály. Žádné ánunk, čokl borec migne cemrem a de pali.

Nadstrážmistr Policie ČR:

Dne 18.8. t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hyhlíkem pravidelnou obchůzku. Na konci ulice Polní jsme zjistili osobu mužského pohlaví konající chůzi po poli spolu s jeho psem, který skákal přes ječmen proso obilí. V osobě byl námi zjištěn M. Slivec v uniformě zaměstnance správy lesů. Oba jevili známky rozjařenosti. Na přímý dotaz po příčině jejich veselí uvedl pes, že sám neví a pokračoval ve výše zmíněné činnosti. M. Slivec k dotyčné věci doznal, pes skáče proto, nažral tzv. trávy. Provedli jsme zajištění obou pachatelů a sdělení obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle paragrafu 187 tr.zák.

Parta mladých žen si vyrazila na dovolenou a zanedlouho našly pětipatrový hotel s označením „Hotel pouze pro ženy.“

Protože byly bez partnerů, rozhodly se vejít, aby zjistily, jestli stojí za to se zde ubytovat. Recepční byl velmi atraktivní chlapík a vysvětlil jim, že je na nich, aby se rozhodly, kde chtějí bydlet. Dámy vyjdou do prvního poschodí a tam je tabule, na které stojí:
„Na tomto poschodí jsou muži, kteří v posteli nestojí za nic, ale jsou velmi citliví a milí.“

Ženy se zasmějí a jdou dál. Tabule ve druhém poschodí hlásí:
„Muži na tomto poschodí jsou vynikající milenci, ale všeobecně zle zacházejí se ženami.“

Tohle se dámám nelíbí, takže jdou do třetího poschodí, kde čtou na tabuli:
„Muži v tomto poschodí jsou vynikající milenci a velmi citlivě přistupují k potřebám žen.“

Tohle se jim sice líbí, ale ještě zůstávají dvě poschodí. Tabule ve čtvrtém patře je překvapující:
„Muži na tomto poschodí mají perfektní těla, jsou velmi jemní a pozorní k ženám, všichni jsou svobodní, mají spoustu peněz a jsou připraveni oženit se.“

Tady mají dámy to, co hledaly. Ale předtím než se ubytují ve čtvrtém patře, jsou zvědavé, co může být v pátém. Když přijdou nahoru, na tabuli je napsáno:
„Tady nejsou žádní muži. Toto poschodí jsme postavili jen proto, abychom dokázali, že ženu není možné nikdy úplně uspokojit.“

Oční doktor slavil čtyřicátiny. Sešlo se u nich doma spousta hostů a manželka mu přichystala překvapení. Zavázala mu oči a odvedla ho do jídelny, kde byl na stole narozeninový dort a na něm čtyřicet marcipánových očí.

Když mu žena rozvázala oči, doktor se začal okamžitě děsně smát. Když ho záchvat přešel, na naléhání vysvětluje:
„Ale, jen jsem si vzpomněl na jednoho kolegu. Tomu bude za týden padesát a je to gynekolog.“

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upoceni sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“

Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.

Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
„To, ale nejsou moje botičky.“

Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív?“, tak s námahou zase botičky sundala.

Když byly boty dole, povídá chlapeček:
„To jsou botičky mého brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky.“

Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomohla do kabátu, tak se zeptala:
„Kde máš rukavičky?“

Chlapeček odvětí:
„Rukavičky mám nacpané v botičkách ... “

... soudní proces s učitelkou začne příští měsíc ...

Znásilní chlápek ženu za křovím. Zapíná si kalhoty a říká ženě:
„Až se to narodí, tak tomu můžeš říkat třeba Franta.“

Žena na to s úsměvem:
„Až se to projeví, můžeš tomu říkat třeba chřipka.“

Praví opat:
„V klášteře přijímáme nové mnichy neobvyklým způsobem, tak se ukáže, jestli jste schopni zříci se žen a pokušení.“

Všichni se svlečou donaha a na přirození jim přivážou zvonek. Do místnosti vstoupí krásná žena a začne se svlékat. Zvonky zvoní jak o život, jen jedno přirození se ani nehne a zvonek ani necinkne.

„Ty jsi ten vyvolený!“ zvolá opat. „Budeš přijat do kláštera a budeš bydlet s bratrem Kristiánem!“

„Cililililink!“