Vtipy

Policista zastaví v noci auto, které jede podezřele pomalu. Řidič stáhne okénko a policista si všimne, že za volantem sedí postarší paní. Na zadních sedačkách sedí tři další staré dámy, každá bílá jako křída a evidentně vyděšená k smrti. Policista se zeptá řidičky:
„Paní, víte, že jedete jen 20 km/h? To je dost nebezpečné, můžete tím blokovat dopravu.“

Řidička se na něj překvapeně podívá a odpoví:
„Ale já přece jedu přesně podle předpisů! Tady na ceduli bylo napsáno 20.“

Policista si povzdechne a vysvětluje:
„To není rychlostní limit, to je číslo silnice, po které jedete. Tohle je silnice číslo 20. Doporučuji držet se běžných limitů, například 90 km/h mimo vesnici.“

Řidička se zamyslí a přikývne:
„Dobře, důstojníku, děkuji za informaci. Budu na to dávat pozor.“

Policista se už chystá odejít, ale nakonec se rozhodne zeptat:
„A co ty dámy vzadu? Vypadají dost otřeseně. Co se jim stalo?“

Řidička se na něj usměje a klidně odpoví:
„No, právě jsme sjely z Route 180.“

Jednou se svatý Petr na nebeské bráně rozhodne, že trochu zpřísní podmínky pro vstup do nebe. Když přijde první duše, ptá se jí:
„Řekni mi, co jsi udělal dobrého na Zemi, abys mohl vstoupit do nebe?“

Muž se zamyslí a říká:
„Jednou jsem šel po ulici a uviděl, jak banda motorkářů obtěžuje starou paní. Tak jsem šel k nim, kopl do jejich vůdce, shodil mu motorku na zem a řekl jim, ať tu paní okamžitě nechají být!“

Svatý Petr na něj ohromeně pohlédne a povídá:
„To je úctyhodné! A kdy se to stalo?“

Muž odpoví:
„No… asi tak před pěti minutami.“

Bůh vytvoří Adama, a když vidí, že je sám, rozhodne se, že mu vytvoří ženu. Zavolá si ho k sobě a říká:
„Adame, mám pro tebe úžasnou zprávu. Vytvořím ti ženu. Bude krásná, chytrá, věrná, laskavá, nikdy se na tebe nebude zlobit, nebude tě otravovat zbytečnými otázkami a vždy tě pochopí.“

Adam nadšeně odpoví:
„To zní skvěle! A bude to něco stát?“

Bůh na to:
„Ano, Adame. Bude tě to stát ruku a nohu.“

Adam se zamyslí, po chvíli se podrbe na bradě a opatrně se zeptá:
„A co bych mohl dostat za žebro?“

V nebi se jednoho dne Bůh rozhodne, že dá lidem možnost zeptat se ho na jednu otázku. Sejde tedy dolů na Zemi a svolá všechny lidi kolem sebe. Jeden odvážný muž se přihlásí a zeptá se:
„Bože, proč jsi stvořil ženy tak krásné?“

Bůh se usměje a odpoví:
„Aby vás, muže, přitahovaly.“

Muž se zamyslí a pokračuje:
„A proč jsi je stvořil tak hloupé?“

Bůh se na chvíli zarazí, ale pak klidně odpoví:
„Aby vás, muže, milovaly.“

Jde cikán po ulici a najde kouzelnou lampu. Otře ji a objeví se džin. Ten povídá:
„Splním ti jedno přání. Ale má to háček. Co si přeješ, dostanou ostatní cikáni dvakrát!“

Cikán chvilku přemýšlí a pak řekne:
„Chci být na chvíli slepý na jedno oko!“

Cikán jde na pracovní pohovor. Šéf se ho ptá:
„Máte nějaké zkušenosti?“

Cikán odpoví:
„Ne, nemám.“

Šéf pokračuje:
„Umíte pracovat s počítačem?“

Cikán na to:
„Ne, neumím.“

Šéf se zamračí a zeptá se:
„A co nějaký cizí jazyk, umíte?“

Cikán odpoví:
„Ne, neumím.“

Šéf si povzdechne:
„No, tak mi aspoň řekněte, proč si myslíte, že byste měl dostat tuhle práci?“

Cikán se usměje a říká:
„Protože jsem přišel!“

Pacient přichází k lékaři a stěžuje si:
„Pane doktore, já mám strašný problém. Každé ráno, když vstanu, mě bolí celé tělo. Když se dotknu hlavy, bolí to. Když se dotknu hrudi, bolí to. Když se dotknu nohy, bolí to. Co se mnou je?“

Doktor se na něj chvíli zamyšleně dívá, poté vezme pacientovu ruku, prohlédne si ji a povídá:
„Myslím, že jste si zlomil prst.“

V parku na lavičce sedí muž a na klíně má malý tenisový kurt, kde trpaslíčci hrají turnaj. Jiný pán to sleduje a se zaujetím se ptá, kde k tomu unikátu přišel.

„Támhle od toho kouzelného dědečka,“ ukáže, „nabídl mi splnit jedno přání.“

Pán dohoní dědečka:
„Prosím, mohl byste mi vykouzlit pytel doláčů?“

„Staň se.“, luskne dědeček prstem a zmizí.

Před pánem se objeví pytel, rozevře ho a nevěří vlastním očím.
Vrátí se na lavičku a člověku s tenisem si stěžuje:
„On je snad hluchej! Chtěl jsem doláče a vyčaroval mi koláče!“

„No jasně, že je. Myslíte, že já jsem chtěl třiceticentimetrovej tenis?!“ *

Před jedním americkým supermarketem vlezlo malé děcko Santa Clausovi na klín a on se ho zeptal, jako všech dětí:
„Tak co by sis přál k vánocům, maličký?“

Děcko vyvalilo oči, poklesla mu brada a po pěti vteřinách povídá:
„Cože? Tys nečetl můj e-mail?!?“

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upoceni sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“

Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.

Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
„To, ale nejsou moje botičky.“

Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív?“, tak s námahou zase botičky sundala.

Když byly boty dole, povídá chlapeček:
„To jsou botičky mého brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky.“

Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomohla do kabátu, tak se zeptala:
„Kde máš rukavičky?“

Chlapeček odvětí:
„Rukavičky mám nacpané v botičkách ... “

... soudní proces s učitelkou začne příští měsíc ...