Mše za psa
O´Brien žil na venkově sám, jen se svým psem. Ten mu však jednoho dne pošel. O´Brien se vydal na farnost za knězem:
„Otče, pošel mi pes, bytost, která mi byla nejbližší. Bylo by možno za ubohé stvoření odsloužit mši?“
Kněz byl laskavý, leč neoblomný:
„Obávám se, že to nejde. Nemůžeme sloužit mše za zvířata. Ale, jestli mohu poradit, dole v údolí je jakási podivná církev. Nikdo pořádně neví, v co věří a co vyznávají. Třeba by mohli něco udělat pro to ubohé stvoření.“
O'Brien se zaradoval. Ještě se na odchodu zeptal:
„Myslíte, otče, že tisíc dolarů bude na ten obřad stačit?“
Kněz ho rychle vtáhl zpátky na faru:
„Matko sedmibolestná, člověče zlatý! Proč jste neřekl hned, že ten pes byl katolík?“
Pod stanem
Leží dva kámoši ve stanu, a ten jeden povídá tomu druhému:
„Ty si ho honíš, že?“
„Jo, honím…“
„A nemůžeš se udělat, vid?“
„Ne.“
„No, tak si hoň svého.“
Chytrý Pepíček
Přijde Pepíček ze školy a chlubí se, co se naučil:
„Co je to? Táta to má vpředu a čert vzadu?“
„?“
„No přece písmeno T!“
Američan, Čech a Němec ztroskotali mezi lidojedy
Ztroskotá letadlo na ostrově s lidojedy. Přežijí to jen Američan, Čech a Němec. Lidojedi je okamžitě objeví a vezmou je do tábora. Tam si je náčelník postaví do řady a říká:
„My vás pustit do lesa a vy si přinést jedno ovoce. Potom já rozhodnout co s vy.“
Všichni tři se vydají do lesa. První se vrátí Němec a má banán. Příjde k náčelníkovi a ten říká:
„My ti to strčit do prdel. Ty zařvat a my sníst tě.“
A hned začali. Němec začal řvát jako by ho na nože brali. A tak byl lidojedy zabit.
Další přišel Čech s mandarinkou. Příjde k náčelníkovi a ten opět říká:
„My ti to strčit do prdel. Ty zařvat a my sníst tě.“
Začnou. Jenomže Čech chytne brutální výtlem. Lidojedi nechápou a tak se náčelník ptá:
„Co ty smát? Tebe nebolet?“
A Čech na to:
„Ale jo, bolí to, ale já jsem viděl Američana a ten si nese meloun!“
Záchrana dívky
Víte jak přemluvíte čtyři černochy, aby přestali znásilňovat mladou dívku?
???
Hodíte mezi ně basketbalový míč.
Šipky v baru
Hodně zpitej chlápek vejde do baru a poručí si panáka. Barman ho obslouží a ptá se, jestli by si pán nechtěl zahrát šipky. Tři šipky jen za dolar a když dá všechny do desítky, vyhraje zvláštní cenu.
Opilec souhlasí. Bafne první šipku a trefí prostředek. Dá si dalšího panáka, na rozhoupaných nohou zamíří druhou šipku a zase trefa. Po dalších dvou panácích se sotva drží na nohou, ale třetí šipku taky trefí.
Barman neví, co by mu dal jako cenu, tak sáhne do ozdobného terária a vytáhne jednu malou želvu. Opilec ji sebere a odchází.
O tři týdny později se ten ožrala objeví v baru zase, pořádně zpitej zase začne hrát šipky, a zase třikrát trefí. Barman, trochu taky v náladě a docela bledě s penězma, neví, co by dal za cenu a ptá se:
„Promiňte, ale co jste vyhrál posledně?“
„Hovězí hamburger ve tvrdý housce!“
Výběr nového zaměstnance
Manažer obchodního domu dostal za úkol najmout nového zaměstnance. Po probrání hromady životopisů našel čtyři kandidáty, kteří měli stejné kvalifikace. Rozhodl se, že je všechny pozve na pohovor a položí jim pouze jednu otázku. Jejich odpověď rozhodne o tom, kdo získá práci.
V určený den se čtyři uchazeči posadili kolem konferenčního stolu a manažer se jich zeptal:
„Co je podle vás nejrychlejší věc na světě?“
První muž odpověděl:
„Myšlenka. Prostě vám bleskne hlavou, ani nevíte jak.“
„To je velmi dobré!“ pochválil ho manažer. „A vy, pane?“ zeptal se druhého muže.
Ten se zamyslel a řekl:
„Mrknutí! Přijde a odejde, ani si toho nevšimnete. Mrknutí je nejrychlejší věc, jakou znám.“
„Výborně!“ řekl manažer. „Mrknutí oka, to je opravdu populární přirovnání pro rychlost.“
Poté se otočil k třetímu uchazeči, který chvíli přemýšlel a pak odpověděl:
„No, u nás na farmě máme na stěně vypínač. Když ho přepnete, světlo ve stodole na druhém konci pastviny se rozsvítí dřív, než si toho všimnete. Zapnutí světla je nejrychlejší věc, jaká mě napadá.“
Manažer byl jeho odpovědí nadšený a myslel si, že našel toho pravého.
„Je těžké překonat rychlost světla,“ uznal.
Nakonec se obrátil na čtvrtého a posledního kandidáta jménem Karel a položil mu stejnou otázku.
Karel se podrbal na hlavě a odpověděl:
„Po tom, co jsem slyšel, je mi jasné, že nejrychlejší věc na světě je průjem.“
Manažer zůstal v šoku:
„Cože!?“
„No jasně,“ vysvětloval Karel. „Víte, nedávno mi nebylo dobře, a jakmile jsem vyběhl na záchod, dřív než jsem stihl myslet, mrknout nebo rozsvítit, už jsem měl naděláno v kalhotách.“
Karel je nyní nový zaměstnanec obchodního domu poblíž vás!
Posel Boha
Blázen běhá po blázinci a volá:
„Lidi, já jsem posel Boha!“
Druhý, co sedí na lavičce, přeruší čtení novin a říká:
„Kecá! Já nikoho neposlal!“
Zbožný Franta nadává v kostele
„Franto, jak jsi mohl v kostele tak nadávat na pána Boha? Zrovna ty, takový věřící! No?“
„No víš, Maruško, před léty jsem ho prosil o kytku a zdědil jsem zahradu.“
„Pak jsem prosil o malou chatku a zdědil jsem statek.“
„No a do třetice jsem prosil o jednu krávu a dostal jsem telefonní číslo na tebe!“
Nehoda v lese
Při kácení byl dřevař Kočvara zasažen padajícím kmenem a zle pohmožděn. Musel být dopraven do nemocnice. Přišel ho navštívit i jeho zaměstnavatel:
„Jak se vám vede, pane Kočvaro?“
„Děkuji za optání, už to ujde.“
„Jak dlouho pracujete u nás v lese?“
„Dvacet let.“
„Jste ženatý?“
„Ano, s Kateřinou, rozenou Oplatkovou.“
„Tak? Vypravujte mi teď, jak se to neštěstí stalo!“
„Jednoduše. Kateřina čeká dítě, a tak jsem si ji musel vzít.“