Víte, jaký je rozdíl mezi hrnkem bez ucha a mužem po padesátce?

???

Žádný. Není ho za co chytit a je Vám ho líto vyhodit.

Jde parkem chlapík s jezevčíkem a naproti se blíží chlap s bulteriérem. Ten s bulteriérem říká tomu s jezevčíkem:
„Prosím vás, běžte jinam s tím psem, protože jinak bude zle!“

Chlapík ale neuhne, a jak psi procházejí vedle sebe, strhne se strašná rvačka. Za chvíli vyběhne z oblaku prachu jezevčík a v tlamě drží tlapu bulteriéra. Jeho majitel se zhrozí:
„Proboha, vždyť mě ten pes stál třicet tisíc!“

Chlapík s jezevčíkem:
„A můj stál dvě stě tisíc!“

„Proboha, co na tom psu stálo dvě stě tisíc?“

„No … sto tisíc KROKODÝL a sto tisíc PLASTIKA!“

Markéta přiběhne domů a radostně volá:
„Mami, víš, s kým jsem se dnes seznámila?“

„To nevím, povídej.“

„S Markem. A představ si, mají koně, hrad a dokonce i vlastní střelnici.“

„Táto, slyšel jsi?“ volá máma. „To by byla partie.“

„Uklidněte se obě,“ zabručí táta, „to je určitě syn místního kolotočáře. Jeho táta na to kdysi balil mojí sestru.“

Na Západě:
„Čau Johny, čím si teď vyděláváš?“

„Obchoduji s otroky.“

„A co od tebe kupují?“

Místní kněz vysvětloval svým ovečkám, jaký je rozdíl mezi jistotou a vírou:
„Tady v první řadě sedí sedlák Majer se ženou a třemi dětmi. Ona ví, že jsou to její děti. To je jistota. Naopak on věří, že jsou to jeho děti.“

Tři zesnulí jdou do nebe. Aby smazali všechny hříchy, které spáchali, musí vytrpět zlo, které napáchali při svém řemesle. První byl obuvník, druhý krejčí a třetí cukrář.

První vstoupil dovnitř, a pak bylo slyšet bolestný křik. Když vyšel ven, ptali se ho, co že mu tam dělali: „Něco hrozného, přitloukli mi na nohy boty.“

Druhý šel dovnitř, zase slyšet křik, a když vyšel, tak se ho ptají: „Příšerné, přišili mi na tělo oblek.“

Cukrář povídá: „Co mně mohou provést, vždyť jsem byl jen cukrář.“

Vešel dovnitř. Začal se ozývat úplně hrozný řev. Když se cukrář vypotácel ven, ti dva se ptají, co bylo: „Ani se neptejte. Šlehali mi vejce!“

Přijede katolický kněz do Jeruzaléma a vidí ráno u Zdi nářků rabína, kterak se modlí. Jde kolem v poledne a rabín tam stále stojí a modlí se. Pak jde kolem odpoledne a stále stejný pohled. A tak se ho katolický kněz ptá:
„Rabbi, za co se tak usilovně modlíte?“

„Ráno se modlím za všechny hladové a nemocné děti, v poledne za mír na celém světě a odpoledne za odvrácení všech přírodních katastrof.“

„To musíte mít večer krásný pocit, že?“

„Ano, jako když mluvím do zdi.“

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule:
„Nejlepší housle v Itálii!“

Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem:
„Nejlepší housle na světě!“

Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho, a na jejích dveřích malá cedulka:
„Nejlepší housle v ulici.“

Jedno varle říká druhému:
„Jde ženská.“

„Jak to víš?“

„Šéf se zvedl.“