V obchodě, v oddělení zeleniny, říká zákazník prodavači:
„Prosím půl hlávky salátu.“

„Promiňte, ale prodáváme jen celé hlávky.“ odmítá prodavač.

„Víte co, zeptejte se svého vedoucího, jestli by to bylo možné.“

Prodavač jde teda za šéfem a informuje ho:
„Nějaký debil tam chce koupit jenom půl hlávky salátu.“

Vtom si uvědomí, že nespokojený zákazník stojí za ním a tak dodává:
„A tento pán má zájem o druhou polovinu.“

Šéf souhlasí s prodejem půl hlávky salátu a když spokojený zákazník odejde, říká prodavači:
„Jste pohotový. Líbilo se mi jak jste z toho vybruslil. Odkud jste, chlapče?“

„Já jsem z Ostravy.“ odpověděl mladík.

„A proč jste odešel z Ostravy?“

„To víte, tam jsou jenom samí horníci a kurvy. Jinak nic.“

„Aha. Moje žena taky pochází z Ostravy.“

„Fakt? A na který šachtě fárala?“

Přijde starý pán do nevěstince a bordelmamá mu říká:
„Ale dědo, copak vy tu děláte? Vždyť vy už to máte dávno za sebou.“

Děda se chytne dlaní za čelo a povídá:
„Ach ta skleróza! A kolik jsem dlužen, milostivá?“

Bača se zvedne od ovce, plácne ji po prdeli a povídá:
„Keby si tak ešte variť vedela!“

V Půlnočním království je princezna na vdávání, nápadníci se jen hrnou. Princezna si vymínila, že aby si mohla vybrat toho pravého, musí se s ním projít při svitu měsíce zámeckým parkem. Potíž je v tom, že z takové procházky se vždy vrátí sama – po princi ani vidu ani slechu. To se rychle rozkřikne a další nápadníci se už nehlásí.

Zoufalý král tedy nechá vyhlásit, že dá princeznu za ženu a půl království prvnímu, kdo se z té procházky vrátí živ a zdráv. Přihlásí se jediný zájemce – Honza. Jde tedy s princeznou do parku a když přijdou k jezírku s krokodýly, princezna si sundá z ruky prsten a hodí ho do jezírka. Nato se otočí k Honzovi a říká:
„Vyndej ho!“

Honza ho vyndá, princezna se radostně usměje a říká:
„No vidíš, a ti blbci tam skákali.“

Sněhurka přišla navštívit trpaslíky. Sedla si na stoličku.

„Sedla si.“ zašeptá ten, co je k ní nejblíž.

„Sedla si, sedla si, sedla si...“ opakují trpaslíci mezi sebou.

„Sedí.“

„Sedí, sedí, sedí…“

„Večeří.“

„Večeří, večeří, večeří…“

„Vstala.“

„Vstala, vstala, vstala…“

„Stojí!“

„I mně, i mně, i mně…“

Hlášení kapitána jako obyčejně:
„Vážené dámy a pánové, pěkně vás vítám na palubě našeho letadla. Náš let probíhá nad Atlantickým oceánem, ve výšce 10.000 metrů, rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu….sakra! Do háje! Mě šlehne! Ježišmarjáá!“

Kapitán se odmlčí, mrtvolné ticho, pasažéři jsou bledí, panika, křik… Po delší chvíli se kapitán ohlásí:
„Dámy a pánové, prosím, omluvte mě. Letuška mě polila kávou. Kdybyste viděli moje nohavice zepředu.“

Jeden z pasažérů zakřičí:
„Ty hovado! Kdybys viděl moje nohavice zezadu.“

22.června – Pátek
23.června – Pátek
24. června – Pátek.
Co je to?

???

Erotický deník Robinsona Crusoe.

V hospodě se svěřuje jeden pivař druhému:
„Já mám strašně rád detektivky, ale často nemůžu přijít na to, kdo je vrah.“

„Z toho si nic nedělej, kamaráde,“ uklidňuje ho druhý chlápek,„abych řekl pravdu, tak jsem na tom úplně stejně jako ty.“

První na něj zoufale pohlédne:
„No jo, ale já ty detektivky píšu!“

Příjde nácek do pekárny a říká:
„Jeden chleba.“

Pekař na to:
„Černý nebo bílý?“

Nácek:
„Provokuješ?!“