On:
„Máš pěkné tričko.“

Ona:
„Děkuju. A pod ním nic nemám.“

On:
„Neboj. To doroste.“

Dežo čte v novinách:
„Hledá se muž ve věku asi 40 let, který v noci na opuštěných místech přepadává ženy, osahává je a ukazuje jim své přirození.“

Otočí se na manželku a říká:
„Eržika, myslíš, že by mě na to místo vzali?“

Porodní bába, která s láskou a oddaností přivedla na svět stovky dětí, stane před nebeskou branou. Svatý Petr ji osloví s prosbou:

„Byla jsi tak laskavá a obětavá. Zůstaň ještě na zemi a dál pomáhej ženám v jejich těžkých chvílích. Umíš to jako nikdo jiný.“

Bába se však zamyslí a odpoví:

„Víš, Svatý Petře, už nemůžu. Bolí mě sledovat, jak ženy rodí v bolestech, zatímco otcové si v klidu užívají a starosti nechávají stranou.“

Svatý Petr se na chvíli zarazí, ale pak se mu rozzáří oči:

„To půjde zařídit. Od teď při každém tvém porodu pocítí otcové stejnou bolest, jakou snášejí jejich ženy.“

Bába se vrací na zem a hned ji volají k porodu. Vejde do místnosti, kde se žena svíjí na lůžku v porodních bolestech. Bába překvapeně pohlédne na jejího manžela, který sedí u okna, chlastá pivo a příšerně se nahlas chechtá.

„Vás nic nebolí?“ ptá se nevěřícně bába.

Muž zavrtí hlavou: „Mě? Vůbec ne. Ale podívejte se ven na toho kominíka. Na střeše sebou hází a křičí, jako kdyby rodil on sám!“

Jede Barunka, babička a paní kněžna v kočáru. Když projíždějí lesem, přepadnou je loupežníci. Vůdce loupežníků přistoupí ke kočáru a říká:
„Všichni vystoupit!“

Babička:
„I paní kněžna?“

Loupežník:
„Když všichni, tak všichni. A svlíknout!“

Paní kněžna:
„I Barunka?“

Loupežník:
„Když všichni, tak všichni. A teď vás znásilníme!“

Barunka:
„I babičku?“

Babička:
„Když všichni, tak všichni!“

Inženýr, doktor a policajt poseděli a popili v hospůdce a po půlnoci se v dobrém rozmaru vypotáceli ven. Inženýr bydlel nejblíž, a proto pozval své kamarády, aby u něho přespali. Ale sotva otevřel dveře, manželka na něho spustila:
„Ty opilče, takhle se chodí domů? A ještě mi sem vodíš další ožraly!“
A vyhodila je všechny tři na ulici.

Tak se rozhodl doktor, že půjdou k němu. Jenže tam to dopadlo úplně stejně a vzápětí taky skončili na ulici.

Nakonec se vydali k policajtovi. Policajt doma zazvonil, přišla jim otevřít usměvavá manželka, pěkně všechny přivítala a připravila jim jídlo. Také tchyně se tvářila mile a bez řečí jim přichystala postele.

Ráno se inženýr s doktorem ptali policajta:
„Člověče, jak to, že máš ty ženské takhle vycvičené?“

„Ale to je úplně jednoduchý. Kdysi jsem měl psa. Když mě neposlechl, dostal důtku. Když mě neposlechl podruhé, dostal důtku s výstrahou. A když mě neposlechl potřetí, tak jsem ho zastřelil. No, a manželka má důtku a tchyně už má důtku s výstrahou!“

Sněhurka přišla navštívit trpaslíky. Sedla si na stoličku.

„Sedla si.“ zašeptá ten, co je k ní nejblíž.

„Sedla si, sedla si, sedla si...“ opakují trpaslíci mezi sebou.

„Sedí.“

„Sedí, sedí, sedí…“

„Večeří.“

„Večeří, večeří, večeří…“

„Vstala.“

„Vstala, vstala, vstala…“

„Stojí!“

„I mně, i mně, i mně…“

Vypráví syn po příjezdu ze školního výletu:
„Na hotelu jsme bydleli společně s partou cikánů. Stala se mi taková divná věc. Spletl jsem si pokoj. Ale můj notebook tam byl!“

Bača, jediný svědek znásilnění u soudu, korunní svědek.

„Bača, povedzte tu u súdu, čo ste videli.“

„Dobre, dobre. Idem tak po lese, napravo jahôdka, naľavo čučoriedka. Pozriem do kroviska a tam vám jebačka.“

„Bača, to sa zapisuje, či by ste spisovne nepovedal.“

„Dobre. Idem tak po lese, napravo jahôdka, naľavo čučoriedka. Pozriem do kroviska a tam taká jebačka…!“

„Bača, povedzte súlož, hej?“

„Dobre. Idem tak po lese, napravo jahôdka, naľavo čučoriedka. Pozriem do kroviska a tam súlož. Idem bližšie, a tam taká jebačka!“

„Paní, máte fakt krásné zuby.“

„To mám po mamince.“

„A že tak pěkně pasují?“