„Pane doktore, pes mě kousnul do ucha!“

„A vydezinfikoval jste ho?“

„Ne, on stačil utéct.“

Jeden muž se rozhodl, že si pořídí papouška, aby mu doma nebylo smutno. V obchodě si vybral krásného, barevného papouška. Prodavač ho ale varoval:
„Tenhle papoušek pochází z nevěstince, takže jeho slovník je trochu... no, řekněme nevhodný.“

Muž si řekl, že ho přeučí, a papouška si koupil. Doma ho dal do klece a papoušek okamžitě spustil:
„No to je ale dům! Nový nevěstinec? A ty jsi nový pasák?“

Muž se zhrozil, ale rozhodl se, že tomu dá čas. Večer přišly domů jeho dcery, a papoušek hned:
„No ne, nové holky! Jaké služby nabízíte?“

Muž se chytil za hlavu,ale doufal, že situaci zachrání jeho manželka. Když přišla domů, papoušek ji pozdravil:
„Ahoj, Marie! Už jsi zpátky?“

Paní Posilesová je vdova a má tři děti. Pan Pollak je vdovec a má dvě děti. Oba se poznali, zamilovali a pak se vzdali a měli spolu děti. Za nějaký čas přijde pan Pollak domů a slyší strašný řev.

„Co je to za rámus?“, ptá se manželky.

„Nic. To jen se tvoje děti a moje děti perou s našimi dětmi.“

Malý chlapec vyšel pozdě v noci ze svého pokojíčku a plakal.

„Co se stalo?“ zeptala se ho matka.

„Je pravda, že lidé pocházejí z prachu, jak říkali v kostele?“ vzlykal.

„Svým způsobem ano,“ odpověděla matka.

„A když zemřou, zase se v prach obrátí?“

„Ano, je to tak.“

Chlapec se znovu rozplakal.

„No, tak pod mou postelí je někdo, kdo buď přichází, nebo odchází.“

Chlap jede sám v noci po málo obydlené silnici, v hustém lijáku. Najednou začne auto trochu táhnout na jednu stranu. Zastaví, vystoupí, podívá se – prázdná pneumatika.

Oblékne si pláštěnku, začne vyndávat věci z kufru: rezervní kolo, výstražný trojúhelník, klíč, hever… žádný hever.

Vytáhne manuál z přihrádky, aby se podíval, kde má být. Podle příručky by měl být v kufru spolu s ostatním nářadím. Ale není tam. Co teď? Vzpomene si, že asi míli zpátky viděl pár domů podél silnice. Vydá se tam pěšky.

„Tohle je fakt skvělá noc na píchnutí pneumatiky. Proč se to vždycky stane mně?“

Šourá se dál.

„Vsadím se, že než se vrátím, auto mi někdo ukradne.“

Pokračuje v cestě.

„Pravděpodobně ani nebudou doma.“

Chůze, chůze.

„Ne, škrtni to. Budou doma. Jen mi neotevřou. Proč by taky měli?“

Chůze, chůze.

„Koneckonců, kdo by v takovém nečase byl venku uprostřed noci? Určitě jen sériový vrah.“

Konečně dorazí k domům. Vidí, že v horním patře svítí světlo, a tak zazvoní na zvonek prvního domu. Uvnitř se okamžitě rozštěká pes, až to vzkřísí mrtvé.

„No skvělý, jen moje smůla. Pokud mě hafan nerozcupuje na kusy, majitel to určitě udělá. ‚Budíte lidi z postele v tuhle hodinu? Kvůli heveru? Hele, kámo, vypadám snad jako automechanik? Proč sis to nekoupil přes den jako normální lidi?‘“

Vrznutí dveří a lidské hlasy se přidávají ke štěkotu. Promáčený, promrzlý a unavený muž stojí na zápraží a čeká.

„Vsadím se, že si jde pro brokovnici. Určitě mě střelí rovnou do obličeje. ‚No pane strážníku, říkal, že chce hever, ale já myslel, že je to jen blbá výmluva. Kdo by dneska potřeboval hever, když ho má každé auto?‘“

Nakonec se dveře otevřou. Z nich vykoukne zamračený muž a opatrně řekne:
„Dobrý večer, jak…“

„...Víte co? Jděte k čertu! I s tím svým pitomým heverem!“

Kohn se náhle v synagóze skácí a je mrtev. Roubíček dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu. Zaklepe tedy u kohnů a když mu otevřou, zeptá se:
„Bydlí tady vdova Kohnová?“

„Bydlí, jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova.“

„Chcete se vsadit?“

Přijde pán k doktorovi a ten mu po vyšetření povídá:
„Máte vodu v koleni, žlučový kameny a písek v moči.“

„Doktore, jestli mi řeknete, že mám i cement v pytli, tak to si můžu rovnou otevřít stavebniny.“

Windows:
„Chcete smazat označené soubory?“

Vy:
„Ne.“

Windows:
„Pozdě!“

Jeden mladík se chce stát nejrychlejším střelce Západu. V jednom salónu v Dodge City sedí Bat Masterson, kterého tento mladík osloví:
„Pane Mastersone, chtěl bych být pistolníkem, jako vy. Můžete mi dát nějaké rady?“

„No, většinou to nedělám, protože by to ve svém důsledku mohlo ohrozit moje zdraví, ale budiž. Takže, jsi oblečený v černém, máš dvě pistole se slonovinovou pažbou v černých pouzdrech, vypadáš jako pistolník. Umíš střílet?“

Mladík bez jediného slova prudce vytáhl zbraň a od boku ustřelil pianistovi klobouk.

„Dobré. Ale umíš střílet i levou rukou?“

Mladík vytáhl levou pistoli a od boku sestřelil pianistovi skleničku z piana.

„Dobré, chlapče. Líp bych to nedokázal. Ale mám pro tebe jednu dobrou radu. Jdi do kuchyně, popros kuchaře o plechovku sádla a pořádně do ní zaraz ty svoje pistole.“

„A proč?“

„Protože až Wyatt Earp dohraje a vstane od piana, vezme ty tvoje pistole a…“