Mladý autor konzultuje název své prvotiny se zkušeným spisovatelem.
„No, máš tam bubny a totemy?“ táže se klasik.

„Nemám.“

„Tak ji prostě nazvi Bez bubnů a totemů.“

Stará babka pošle dědka do sklepa, aby přinesl česnek a brambory.
„Nezapomeň! Dvě věci!“ říká babka.

Dědek jde do sklepa a za chvíli přinese lopatku na smetí.

„Cos to zase přinesl? Říkala jsem snad jasně: dvě věci! Kde máš smeták?!“

Šéf:
„Co tady děláte? Přece jsem vás na hodinu propustil.“

Pracovník:
„Hodina už prosím uplynula.“

Muž jel do Afriky. Vzal si s sebou svého psa. Pes začal honit motýly a ztratil se. A jak se tak toulal po Africe, vidí, jak se k němu řítí leopard a chce ho sežrat.

Pes se lekne, ale všimne si kostí, co jsou kolem, usadí se a jednu začne žvýkat. Ve chvíli, kdy se leopard chystá skočit říká:
„To vám řeknu, to byl ale chutný leopard, mňam, mňam! Jestlipak je jich tu víc?“

Leopard to zaslechne a zarazí se uprostřed skoku. Odplíží se do křoví a říká
si:
„Fuj, ale to bylo o fous!“

Viděla to opice a usoudila, že tohle všechno by se mohlo hezky zpeněžit. Jde za leopardem a za mírnou odměnu mu vykecá, jak to bylo doopravdy.

Leopard se rozzuří, že si z něho pes dělal srandu a říká:
„Víš co, opice, vlez mi na záda a pojď se podívat, co provedu s tím psem!“

Pes uvidí leoparda, jak utíká s opicí na zádech k němu:
„Co udělám teď, proboha?“

Místo útěku si sedne zády k leopardovi, předstírá, že ho ještě nevidí a právě v
okamžiku, kdy se k němu leopard přiblíží na doslech povídá:
„Do prdele, kde je ta opice? Už před hodinou jsem ji poslal pro dalšího leoparda!“

Ptá se kamarád kamaráda na pohřbu:
„Jakže umřela ta tvoje tchýně?“

„Otrávila se houbami.“

„A jakto, že má rozbité zuby?“

„Bránila se svině.“

„Zlato, sundej ty kalhotky, přijde opravář!“

„Aha, to zas nemáme na zaplacení?“

„Myslel jsem z radiátoru.“

Kamarádka se kamarádce svěřuje, že dostala od milence krásný zlatý prstýnek. Bojí se ho ale nosit, protože má žárlivého manžela. Kamarádka ji poradí:
„Až půjdete se psem do parku na procházku, tak dělej, že jsi ho tam našla.“

Stane se. Manželka jde s manželem a psem na procházku do parku. Šikovně prstýnek pohodí. Pak se sehne a říká:
„Hele Karle, já našla krásný prstýnek. A je celý zlatý a má i kamínek.“

Nasadí si prstýnek na ruku a říká:
„A on mi i je.“

Manžel na ni kouká a říká:
„To máš štěstí. Já tuhle našel za postelí trenýrky a byly mi malý.“

Starší pán byl jednou pozván na večeři ke svým dlouholetým přátelům. Během večera si nemohl nevšimnout, jak jeho kamarád oslovuje svoji manželku – samé „miláčku“, „drahoušku“, „zlatíčko“, „má lásko“. Po téměř sedmdesáti letech manželství!

Když manželka odešla do obýváku, pán se naklonil k hostiteli a obdivně povídá:
„Musím říct, že je úžasné, jak jí pořád říkáš těmi něžnými jmény. To je opravdu láska!“

Kamarád si povzdechl a zašeptal:
„Upřímně? Já už si deset let nemůžu vzpomenout, jak se vlastně jmenuje – a mám příšerný strach se jí na to zeptat!“

Černoch pracuje na cirkulárce. Uřízne si dva prsty. Jede k doktorovi, ten se ptá jestli si je přivezl sebou. Černoch na to, že je nechal doma. Doktor říká:
„To nevadí, já tady dva mám, ale jsou bílé.“

Dohodnou se a operace proběhne bezvadně.

Za nějaký čas černoch jede tramvají, drží se rukou za tyč. Vedle stojí stará babka, chvíli na něho kouká a potom se zeptá:
„Tak co kominíčku, jedeš od milé?“