Totálně ožralej chlápek se ve tři ráno dobývá do paneláku. Nějak se nakonec dostane dovnitř a začne se dobývat do bytu. Z něho vyleze ospalá ženská a říká:
„Co tady děláte, chlape?“

„Snažím se dostat domů.“

Ženská:
„Tady nebydlíte!“

„Aha. No tak se moc omlouvám. Už se to nestane.“

Chlápek se začne opět motat po paneláku a odemykat byt ze kterého se vyřítí ta samá ženská a spustí:
„Kolikrát Vám mám ještě říkat, že tady nebydlíte?!?!?!“

„Moc se Vám omlouvám paní, už se to nebude opakovat.“

Chlápek odleze a opět začne hledat svůj byt. Když už ho najde, začne ho odemykat. V tom z něho vyletí ta stejná ženská jako před tím a začne na něho ječet:
„Jasně jsem vám říkala, že tady nebydlíte!“

Chlápek na ni mžourá a zařve:
„HLAVNĚ ŽE TY BYDLÍŠ VŠUDE, TY KRÁVO!“

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule:
„Nejlepší housle v Itálii!“

Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem:
„Nejlepší housle na světě!“

Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho, a na jejích dveřích malá cedulka:
„Nejlepší housle v ulici.“

„Tak co, Pepíčku, jaký je ten váš nový učitel?“

„Hodný a zbožný, tatínku.“

„Zbožný?“

„Ano. Při každé mé odpovědi koukal k nebi a jenom říkal: Pane bože, pane bože.“

Dva indiáni se ztratili na poušti a velký říká:
,,Synu zkus vystřelit. Třeba nás někdo uslyší.„

Tak vystřelí.

A zase:
,,Synu, zkus vystřelit. Třeba nás někdo uslyší.„

Tak znovu vystřelí.

Takhle to je ještě jednou a zase:
,,Synu, zkus vystřelit. Třeba nás ně kdo uslyší.„

A druhý odpoví:
,,Nemohu otče, došly mi šípy“!

Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl jsem, že šéf mi volno jen tak nedá. Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní pustí. Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat podivné zvuky. Má kolegyně se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě. Vysvětlil jsem jí, že představuji žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce. Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
„Co tam, proboha, děláte?“

Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou. Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů Odpočinout. Seskočil jsem dolů a odcházel domů. Moje spolupracovnice se ovšem vydala za mnou. Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
„A kam jdete vy?“

Odpověděla mu:
„Jdu taky domů. Přece nebudu dělat potmě.“

Někteří lidé mají jednu mozkovou hemisféru větší než druhou, Chuck Norris má větší obě.

Je konec školního roku a paní učitelka říká dětem:
„Tak děti, od dnešního dne budete sbírat kamínky vždy, když řeknete sprosté slovo.“

Po prázdninách se paní učitelka ptá Vendulky:
„Tak Vendulko, kolik máš kamínků?“

Vendulka:
„Prosím žádný paní učitelko“

„To je skvělé Vendulko. A ty Pepíčku, kolik ty si nastřádal kamínků?“

Pepíček:
„Já čtyři.“

„To by ses měl zlepšit.“

Najednou se rozrazí dveře a v nich malý cikán Dežo a řve:
„Uhni pičo, vezu štěrk!“

Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor. Kolem jde pocestný a říká:
„To je nádhera! Taky Tě tak těší ten západ slunce?“

„To není západ slunce. To hoří škola!“

Sejdou se dvě singl kamarádky na pokec:
„Musím se ti s něčím svěřit. Pořídila jsem si domu tchoře a je to úžasný. Má neuvěřitelně jemný a šikovný jazýček. No, orální sex jedna báseň!“

„A co ten smrad?“

„No, 14 dní blil, ale potom si zvykl.“